Erben 6/012 | Bělohrad Bělohrad!

42 words

Erben 6/012 | Bělohrad Bělohrad! (100%)
Bělohrad, Bělohrad! je to krásné město: císař pán povídal, že rozbourá všecko. Turek mu odepsal, že se ho nebojí: že okolo něho samá voda stojí. Bělohrad, Bělohrad, turecké pomezí: nejednej mamičky synáček tam leží. Nejeden synáček, upřímnej bratříček, nejednej panenky hezkej milovniček!

Erben 3/164 | Jsem jsem věru rád (33%)
Jsem, jsem věru rád, že jsem dostal hezkou ženu; jsem, jsem věru rád, že jsem dostal Bělohrad: Bělohrad je pěkný město, má ženuško, nepověz to; jsem, jsem věru rád, že jsem dostal Bělohrad.

Sušil 0293 | Ach odkázal pan Poles panu Sobolovi (25%)
Ach, odkázal pan Poles panu Sobolovi, aby ho přepustil přes ty bílé hory. A on mu odepsal, že sa ho nebojí, že už leží Turka okolo Prešpurka z Uher do Moravy.

Sušil 0292 | Poslal tě Sobol psaní Socholovi (24%)
[: Poslal tě Sobol psaní Socholovi, :] [: aby dělal mosty :] z Uher do Moravy. Sochol mu odepsal, že je to těžká věc, že už leží Turka okolo Prešpurka nepřemožená moc.

Erben 7/020 | Byl jest jeden zeman (19%)
Byl jest jeden zeman, měl překrásnou dceru, ach Bože! Přebože! jménem Kateřinu. Zvěděl o ní, zvěděl ten Turecký kníže, ach Bože! Přebože! psaníčko ji píše. Psaníčko jí napsal, prstýnek dal k tomu, aby bylo dáno do jejího domu. Jak psaní dostala, dala pantátovi, aby se podíval co v něm psáno stoji. Pantáta čte psaní, smutně sobě vzdychá, ach Bože! Přebože! smutně sobě vzdychá. „Můj zlatý pantáto! co vy tak vzdycháte? co vy v tom psaníčku zlého nalézáte?“ „O má dcero drahá! kterak nemám vzdychal, když tě mám Turkovi za ženu odevzdat?“ „Můj zlatý pantáto! toho nedělejte, tomu Turkovi mne v ruce nedávejte!“ Turek jede do vrat. „Jděte mu otvírat: já jdu do komůrky, tam budu umírat.“ „Dobrej den, matičko! kde je vaše dcera?“ „Tam v komůrce leží, ach, umřela včera!“ Nechtěl Turek věřit, do komůrky zašel, ach Bože! Přebože! umrlou ji našel. Vyndal z kapsy šátek, utíral si líčko: „Proč’s mě opustila, má drahá perličko?“ Dal jí rubáš šíti z růžové dykyty: „Proč jsi mi uvadlo, mé převzácné kvítí?“ Vyndal drahé perle, dal jí kolem krku; vyndal zlatý prsten, dal na její ruku. Dal jí truhlu líti ze stříbra čistého, a na truhlu víko ze zlata ryzého. Stříbrnou motykou dal jí hrob kopati, a zlatou lopatou zem vyhazovati. Dal ji hrana zvonit po celé krajině, aby bylo slyšet do Turecké země. Turek z domu jede, dcera z komůrky jde: „Provázej tě pán Bůh do Turecké země!“ Turek jede v poli, kloboučkem zatočil, Ach Bože! Přebože! hořem se rozskočil.

Sušil 2343 | Ziždželi se pánové (18%)
[: Ziždželi se pánové na turecký pomezí. :] Mezi nima jeden pán, co tu vojnu začénal. Dyž se vojna začala, on ušel do kostela. Mše svatá se začéná, první posel přibíhá. Co, Lužinský, děláte, že lid mordovat dáte? Mše svaté neodjedu, bych měl vojnu zmeškati, sám na place zostati. Kněz Boží tělo zdvíhá, druhý posel přibíhá. Co, Lužinský, děláte, že lid mordovat dáte? Mše svaté neodjedu, bych měl vojnu zmeškati, sám na place zostati. Mše svatá se skonává, třetí posel přibíhá. Co, Lužinský, děláte, že lid mordovat dáte? Mše svaté neodjedu, bych měl vojnu zmeškati, sám na place zostati. A když z kostela vyšel, už málo lidu našel. Pán Bůh se mnó, svaté Ján, už já málo lidu mám. Dal mu Pán Bůh vítězství, nebál se jeden šesti. Tak mu Pán Bůh ščestí dal, že mše svaté nezmeškal.

Sušil 0366 | Sestra bratra vystrojala (17%)
Sestra bratra vystrojala na tu vojnu na daleko Košulku mu vyválela, aby sa na něm bělala. Šnurečku mu zavázala, by sa na něm červenala. »Všecí páni z vojny jedú, mého bratra koňa vedú. Ptám sa já vás, páni milí, kde ste mého bratra děli?« Na tém francúzkém pomezí tvého bratra hlava leží. Leží, leží porúbaná, podkovama rozšlapaná.

Erben 6/009 | Kolíne Kolíne! (15%)
Kolíne, Kolíne! na pěknej rovině: nejeden synáček u tebe zahyne. Kolíne, Kolíne! nejsi hoden státi: nejedna matička synáčka tam ztratí. Matička synáčka, sestřička bratříčka; nejedna panenka svého milovníčka.

Sušil 1666 | Kolíne Kolíne (15%)
Kolíne, Kolíne, na pěkné rovině, nejeden syneček u tebe zahyne.1) Nejeden syneček, nejeden bratříček, musí zaplakati můj starý tatíček.2) Můj starý tatíček, má stará maměnka, musí zaplakati má milá panenka. Kolíne, Kolíne, nejsi hoden státi, nejedna matička pro tě syna ztratí. Matička synáčka, sestřička bratříčka a milá milého, sokola sivého. Ach, Bože, rozbože. s vysokého neba, abych já nejídal komisného chleba.

Bartoš 1901 / 0516 | Oře šohaj oře (13%)
Oře šohaj, oře, ej rozhon rozorává, už křičat nemože ej enom povołává. Vje, koníčky, běžte, ej koně ryzovrané, šak ste se napásły ej v drobnéj jateľině. Jateľinka drobná, ej trávu převyšuje, nejeden młádenec ej pannu nemiłuje. Nemiłuje on ju, ej nedá mu mamička, protože je ona ej chudobná děvečka. Trebár sem chudobná, ej přeca sem słobodná, chodím po słobodě ej jak ryba po vodě. [: Dyž rybu vyhodí, ej ráda by do vody, dyž sa dívča vydá ej rádo by słobody. :]

Černík 1908 / 303 | Voják som já (13%)
Voják som já, voják, aj sa Voják volám, pójdzeme bojovac k tým tureckým horám. K tým tureckým horám krvi po kolena, nějeden zavolá: ach, mamička moja. Keď jeden zavolal, šetci sa mu smáli, keď druhý zavolal, horce zaplakali. Kerá má mamička na vojně synečka, něch sa len podzívá z rána do súnečka. Z rána do súnečka, večer do mesjáčka, tam ona uvidzí svojeho synáčka. Budze li krvavý, budze porúbaný, budze-li zacmený, budze pochovaný.