Černík 1908 / 284 | Trenčanskú pažicú

69 words

Černík 1908 / 284 | Trenčanskú pažicú (100%)
Trenčanskú pažicú chlapci mašírujú, len sa jim po bočkách šablenky blískajú. Dočkajce mna, chlapci, aj já s vami pójdzem a já vám tam dole košielky prac budzem. Hdze bys ty, má milá, telko mydla vzala, abys ty nám šetkým košielky oprala? A já ráno staněm a rosu zeženěm a precár vám šetkým košielky operem. A keď ich opereš, hdze ich sušic budzeš? Tam dole, na dole, na hadbávnéj šnóre.

Černík 1908 / 173 | Pojce chlapci (82%)
Pójce, chlapci, pójce, a já s vami pójdzem, a já vám tam hore košielky prac budzem. Hdze bys ty, má milá, telko mydla vzala, abys ty nám šetkým košielky oprala? A já ráno staněm a rosu zeženěm a precár vám šetkým košielky operem.

Sušil 0190. | Jedú páni jedú (10%)
Jedú páni, jedú brněnskú silnicú, až se jim šablenky na boku libocú. Hoja, chlapci, hoja, ja s vama pojedu a já vám v Opavě košulky prať budu. Kde bys ich, má milá, kde bys ich právala, dyž tam vody není, jen skala, kamení? Já bych si stanula pod lindu zelenú, já bych si natřásla rosenku studenú. Kde bys ich, má milá, kde bys ich věšala, dyž tam plota není, jen skala, kamení? Já bych ich věšala na hedbávnej šňoře, na hedbávnej šňoře, v cisarskej komoře. Kde bys ich, má milá, kde bys ich válela, dyž tam válů není, je skala, kamení? Já bych ich válela na zlatém válečku, na zlatém válečku, s tebú, šohajíčku.

Černík 1908 / 302 | Ach Bože (9%)
Ach, Bože, prebože, čo som urobila, keď som pre jedneho šeckých opuscila? Opuscila som si sokola pre páva, lecela bych za ním, něviem, hdze sedává. Sedá on tam hore, v císarovém dvóre, v císarovém dvóre, na hadbávnéj šnóre. Hadbávná šnórečka, velice cenučká, ona sa vrezala do mého srdečka. Vrezala, vrezala, už sa něvyreže, až moje srdénko napoly prereže.

Černík 1908 / 299 | Keď já budzem (9%)
Keď já budzem mašírovac, mašíruj, milá, se mňú, opereš mi košulenku, keď ju budzem mac čiernú. Opereš ju, naškrobíš ju, ej, aby bola bielá, aby ludzja povedali, že's galánečka verná.

Sušil 0297 | Přeneščasná cizí máti (9%)
[: Přeneščasná cizí máti, :] nemožu jí vyhověti. Dosť sem skoro ráno vstala, do dňa šaty ozvařela. Ozvařela i oprala a na plot jich vyvěšala. Když matička ráno vstala, hned nevěstu fackovala. Cos, nevěsto, cos dělala, že po tobě neznat děla? Šla nevěsta ven, plakala, milému to žalovala. Seber, milá, své šatečky, půjdem od té zlé mamičky. V cizím kraji, v neznámosti, tam nás Pámbů neopustí. 1) Štyry míle vandrovali, slova k sobě nemluvili. Až na jedné dolinečce promluvil milý k milence: Tu si, milá, tu si sednem, odpočinem si pod stínem. A když sobě odpočali, přece vandrovat museli. Dyž pátú dovandrovali, zase k sobě promluvili: Ustel, milá, postel bílú, ponocujem si tu chvílu. Kerak bych já postel stlala? Peřin sem si nenabrala. Široký list jabloňový, ešče širší jaborový. 2) Jabloňovým si ustelem, jaborovým se přikryjem.

Sušil 1524 | Studená rosa padá (8%)
Studená rosa padá, šohajek koně hledá. Nehledaj, šohaj, koně, poslala jsem já pro ně. Na to milotské pole černojoké pachole. Černojokého synka, co na husličky břinká. Jede šohajek hájem, černá košelka na něm. Perme ju, milá, z mydla, bude košelka bílá. Perme ju, milá, perme, enom jí nezederme. A dyž ju zedereme, na druhú zebereme.

Bartoš 1901 / 1186 | Ked já puojdem povandrujem (8%)
Ked já puojdem, povandrujem, [: puojdeš má miłá se mnú; :] opereš mi košeľenku, [: ked budu ju mat čiernú. :] Opereš ju, naškrobíš ju, [: by boła pekná bijéłá, :] aby ľudé hovoriľi, [: žes Ty frajerka verná. :]

Černík 1908 / 082 | Ceče voda (8%)
Ceče voda troja do našeho dvóra, něúfaj sa, šohaj, že já budzem tvoja. Keď něbudzeš moja, budzeš bratra mého, précar sa dostaneš do rodu mojeho.

Galko 1/394 | Vyskočilo slniečko zavčas ráno (5%)
Vyskočilo slniečko zavčas ráno, raníčko, vyskočilo na stienku, na tŕňovú zahradku. Vykvitli tam ružičky, prišli si tam devečky, odtrhli tie ružičky, vili si z nich venečky. Prvý vienok dovíja, zlý duch mámiť počína, druhý vienok dovíja, zlý duch sa k nej primlúva: Chceš-li, Katko, má býti, či chceš bohu slúžiti? Nechcem bohu slúžiti, ale, pane, tvá býti. Staň ty, Katka, na kameň, a ja stanem na strmeň, zo strmeňa na koňa, prenesiem ťa do raja. Do rajička, do raja, kde si nikdy nebola, kde si nikdy nebola, ani tvoja rodina. A keď za mesto prišli, dobrej cesty nenašli, len po tŕňovom hloži, po tom čertovom zboží. Keď už nad peklo prišli: Otvor bránu, najvyšší, nesiem telo i dušu, zemanovu Katušu. Podajte jej stoličku, nech si sadne trošičku, podajte jej smoly piť, musí ona s nami byť. Jeden bránu otvára, druhý sa jej usmieva, tretí smolu nalieva, štvrtý sa jej primlúva: Pi, Kačenko, kávičku, budeš mojú ženičkú. Nechcem, pane, kávičku, nebudem tvú ženičkú. Prvý pohár vypila, priam barvičku zmenila; druhý pohár vypila, plameň blkom pustila: Nože, páni pekelní, otvárajte mi brány, keď nie brány, len dvere, nech ma vetrík preveje. Kto je tu z mej dediny, povedzte mej materi: ešte jednu dcéru má, nech ju lepšie naúča. Mne po vôli dávala, do pekla ma vohnala, mňa bila len bylinou, nech ju bije trninou. Mohlas’ bohu slúžiti, do kostela choditi; už ty budeš naveky v tom plameni horeti.

Galko 1/184 | Kázala mi mati biele húsky hnati (5%)
Kázala mi mati biele húsky hnati ([: ta dolu, ta dolu k mlynárovej hati. :] Chytila mlynárka širokú lopatu, [: zabila mi húsku najkrajšiu, kochlatú. :] Počkaj ty, mlynárka, čo sa tebe stane, [: ak moja husička na nôžky nestane. :] Hotuj sa, mlynárka, do panského práva, [: lebo moja húska na nôžky nestáva. :] Počkaj ty, mlynárka, urobím ti škodu, [: stanem na mlynicu, odrazím ti vodu. :])