Galko 1/049b | Jaj, bože môj, čo je mne

33 words

Galko 1/049b | Jaj, bože môj, čo je mne (100%)
Jaj, bože môj, čo je mne, čo je mne, takej mladej osobe, osobe; lekára mi hľadajte, hľadajte, zahynúť mi nedajte, nedajte. Netreba mne lekára, lekára, lan našeho farára, farára, čo ma tri ráz ohlási, ohlási, a na štvrtom sobáši, sobáši.

Galko 1/468 | Zaviav vetrík cez dolinu (26%)
Zaviau vetrík cez dolinu, milá, poviem ti novinu: kde sa ľudia zhovárajú, všade nás dvúch ovrávajú. Prší dáždik, padá rosa, môj milenký, nebojmo sa; čoby sme sa mali báti, ktože nám smie zakázati? Ač všetko slúchať budemo, my sa milovať budemo; pusťmo všetko mimo uši, nám sa milovati sluší. Ja som švárny, ty si šumná, mám dom jedon a dve humná, k tomu štyri kone vranné, že je radosť hľadeť na ne. Ja som pekný, ty si krásna, to byť môže láska šťastná; by smo sa my neľúbili, bola by to strela jasná. Na vínovej ratolesti môžeš sladko hrozno jesti; tak i pri mladej osobe spravíš dobrú vôľu sobe.

Sušil 0347 | Šlo ďěvča na trávu (26%)
[: Šlo ďěvča na trávu :] [: na širokú mezu. :] Ponajprv zažala, prstéček odžala. Po druhé zažala, ručenku odžala. Po třetí zažala, lékařa žádala. Ponajprv zavázal, jedno sto zažádal. Po druhé zavázal, druhé sto zažádal. Po třetí zavázal, děvča si zažádal.

Galko 1/077 | Bola to mladucha (18%)
Idúc s rúchom: Bola to mladucha, [: ej, mala tá periny; :] štyri vozy tŕňa, [: ej, piaty hrachoviny. :] Pri skladaní rúcha : Pán bôh nám pomáhaj, [: ej, veselia začínať, :] a na zajtrá večer, [: ej, v postieľke spočívať. :] Po sobáši: Už si ty, Mariška,*) [: ej, už si ty raz naša, :] už sme zaplatili, [: ej, od tvojho sobáša. :] Od tvojho sobáša, [: ej, tvrdý toliar dali, :] už sme ťa, Mariška, [: ej, už sme si ťa vzali. :] Pri čepení: Tá naša starejšia, [: ej, ošemetná žena, :] z hodného dievčaťa, [: ej, urobila žieňa. :] Otvárajte dvere, [: ej, svadobná rodina, :] ideme z ďaleka, [: ej, veru nám je zima. :] Otvárajte dvere, [: ej, pusťteže nás, pusťte, :] ak nás nepustíte, [: ej, zváľame čeluste. :]

Galko 1/383 | Ej, z tamtej strany hája (17%)
Ej, z tamtej strany hája, ej, milá na mna volá, [: eštech u nej nebol, :] ej, už jú ludie haná. Ej, nehante, nehante, ej, zebrat sa nám dajte; [: my sa dva lúbíme, :] ej, zebrat sa mosíme. Ej, ked sa nám, má milá, ej, zebrati nedajú, [: sloboda vandrovat, :] ej, k šíremu Dunaju. Ej, pri tichém Dunaji, ej, tam je knazov sedem, [: dá to milý pán boh, :] ej, sobáší nás jeden. Ej, dunajský hnilý klát, ej, to bude starý svat; [: dunajské rybičky, :] ej, to budú družičky. Ej, z nebe anjelové, ej, to budú družbové; [: a tá smrt vysoká, :] ej, to bude široká. Ej, a tá smrt vysoká, ej, to bude široká; [: tie krajnanské zvony, :] ej, to bude muzika.

Galko 1/335 | Lietali havrany nad nami (10%)
Lietali, lietali havrany nad nami; milý, mocný bože, čože bude s nami, ej, čože bude s nami? Sokolov, holubov všetkých rozplašili, krahulcom, jastrabom škrtiť dovolili, ej, škrtiť dovolili. Pokiaľ tí sokoly po krajne lietali, potiaľ i holuby smelo hrkútali, ej, smelo hrkútali. Teraz vtáci škrtia a sovy húkajú; holuby po kútoch smutno sa skrývajú, ej, smutno sa skrývajú. Ach, milí sokoly, semže, sem sa majte, holúbky, hrdličky vyplieniť nedajte, ej, vyplieniť nedajte!

Bartoš 1901 / 0541 | O rodičé o rodičé (10%)
O rodičé, o rodičé, nebraňte ně! Trebár je chudobná, aľe je šikovná, bude moje. Ľíto-ľi vám mně tak mładé děvče dati, dajte ju do škoły já půjdem do vojny bojovati. Tam v téj škoľe, tam z ní bude hodná žačka; a já na téj vojně, potěšéní moje, za vojáčka. Esľi ně tam na téj vojně nezabíjú; tak ně ju chovajte, žádnému nedajte, moju miłú.

Sušil 0214 | Rojily se včeličky; (10%)
[: Rojily se včeličky; :] nebyly to včeličky. To byli dobří ludé, dobří ludé měščané. Pro dcerušku přijeli, vezma dcerku pryč jeli. O, má milá matičko, nedajte mia dalečko. Dajte mňa naprotivo, ať je mi všecko milo. 1) Čím dalej, tym najlepší, dceruško najmilejší. Dcerka sa rozhněvala, do roka nepřijela. A jak bylo po roce: Poďme, milý, k mej matce. A když k matce přijeli, žádného tam nenašli. Enom jedno pachole, které stálo při stole. O, má milá sestřičko, maměnka nám umřela. O, můj milý bratříčku, co mi poručila? Štyry koně ve dvoře, sto zlatých na komoře. 2)

Sušil 1223 | A dyž na vůz sedala (10%)
A dyž na vůz sedala, na maměnku volala: Maměnko ma, nědajtě mne vzať. Jeď už enem, dceruško, už je toho malučko, jeď edem, jeď, chtělas ho měť. A dyž na vůz sedala, na tatička volala: Tatičku můj, nědajtě mne vzat. Jeď už edem, dceruško, už je toho malučko, jeď edem, jeď, chtělas ho měť. Dyž vyjela za vrata, zavolala na brata: Bratřičku můj, nědaj mne brať. Jeď už edem, sestřičko, už je toho malučko, jeď edem, jeď, chtělas ho měť. Když vyjela na cestu, zavolala na sestru: Sestřičko ma, nědaj mne brať. Jeď už edem, sestřičko, už je toho malučko, jeď edem, jeď, chtělas ho měť. Trefiš tamo na otce jako na trni, pchače, jeď edem, jeď, chtělas ho měť. Trefiš tamo na mamku jak na horucu plaňku; jeď edem, jeď, chtělas ho měť. Trefiš tamo na bratry jako na vysoke Tatry; jeď edem, jeď, chtělas ho měť. Trefiš tamo na sestry jak na pekelne čerty; jeď edem, jeď, chtělas ho měť.

Sušil 0870 | Synečku synečku (10%)
Synečku, synečku, velké sliby máme, [: kerý jich zrušíme, :] počet z něho dáme. Snadný já, děvečko, snadný já počet dám, dojda k farářovi hned sa vyzpovídám. Není, můj rozmilý, není farář Pán Bůh, on ti neodpustí, dyž mu povíš pravdu.1) Pěkně já ťa prosím, moja roztomilá, budu já putovat za tebe do Říma. Kdyby si putoval do Jeruzaléma, před hrubým oltářem padl na kolena; na kolena padl, sedům rázů omdlel, ješčě ti, synečku, odpuščat nebudem. Dopusť, Bože, dopusť takového hřmění, by na ťa padalo tři noci kamení. Bodaj ťa, synečku, popadla hodoňka, co by ťa držala do půl sedma roka. Do půl sedma roka, zrovna sedum roků, až by ti padali červi z tvého boku. Bodaj ťa, synečku, metalo vředisko, až by ťa hodilo na naše smetisko. Nekleň, milá, nekleň, už jsu proklnutý, snad mosím zahynút pod ludskýma ploty. Pod ludskýma ploty, jako ten hnilý klát, kerý sa nehodí ani do kamen dat.

Bartoš 1901 / 0253 | Před vaší je zahrádečka (9%)
Před vaší je zahrádečka, v ní je růža, ja, to je pěkná růžička, to je růža. Já ju mám utrhnút, dybych méł zahynút, a na teb'a, duša moja, zapomenút. Jak sa to ti Karłováci zdovědeľi, že zme my ty pěkné růže potrhaľi; hneď oni posłaľi pro štyry šandáry; na ručenky, na noženky, puta daľi.