Galko 1/424 | Už sa fašang kráci, už sa nenavráci

33 words

Galko 1/424 | Už sa fašang kráci, už sa nenavráci (100%)
Už sa fašang kráci, už sa nenavráci, [: už ty dzívky uajú, že sa nevydajú. :] Už sa fašang kráci, už sa nenavráci, [: už ty chuapci želia, že sa neoženia. :] Fašangu, fašangu, šak je ťa namále, [: jako tej rosičky na zelenej trávje. :]

Sušil 0969 | Už sa fašaň krátí (29%)
Už sa fašaň krátí, už sa nenavrátí, staré dívky lajú, že sa nevydajú. Hlubočí, hlubočí, tam sa voda točí, kdo frajera nemá, nech tam do ní skočí. Já frajira nemám, já do ní neskočím, radši si fěrtušek dokola obtočím. Už sa mně to stalo, co sa mně mělo stat, zabili synečka, co sa mně měl dostat.

Galko 1/423a | Šuhajko, bijú mňa, uajú mňa (20%)
Šuhajko, bijú mňa, bijú mňa, uajú mňa, [: že sem pohledaua :] v kostele na tebja. Mamičko, nebíte, nebíte, nebraňte; [: daua sem mu dary, :] vy o nich nevíte. Daua sem mu dary: ručníček červený, [: prstének stríbrný, :] aj vínek zelený. Daua sem mu dary, moju ruku pravú, [: než mjesíček vyšeu :] stoja s ním na prahu. Smutne slavík spíva v klece zatvorený, [: ked si on spomene :] na hájek zelený. Zdauo sa mi, zdauo, pominútej noci, [: že muj miuý ke mne :] došeu z uprímnosci. A ked ke mne došeu, suace mňa polúbiu; [: ja sem neho také :] pjekne privítaua. Potom sme si spouem sadli na uavičku; [: pytau si ode mňa :] zuatú kotúlečku. Pohlédna na neho, kotúlečku daua, [: kotúlečku daua, :] žalostne puakaua. Nepuač, moja miuá, nestaraj sa za mňa, [: zakád neučuješ :] novinu ode mňa. Novinu takovú, smutné odepsáni, [: potom možeš, miuá, :] puakat bez prestáni.

Galko 1/423b | Šuhajku, bijú mňa, uajú mňa (20%)
Šuhajku, bijú mňa, bijú mňa, uajú mňa, [: že sem pohledaua :] v kostele na tebja. Mamičko, nebíte, nebíte, nebraňte; [: daua sem mu dary, :] vy o nich nevíte. Daua sem mu dary: ručníček červený, [: prstének stríbrný, :] aj vínek zelený. Daua sem mu dary, moju ruku pravú, [: než mjesíček vyšeu :] stoja s ním na prahu.

Erben 7/018 | Vím já o pěkném palouce (15%)
Vím já o pěkném palouce, 1) na něm městečko Rakovce. Bydleli tam dva konváři, oba dobři hospodáři. Měl ten jeden hezkou dceru, hezčí nežli král královnu. 2) Plela babička zahradu, 3) pan král jde k babě na radu: „Hej babo, babo! dej radu, kterak bych dostal lu pannu.“ „Má rada bude dost bodná, bude-li jen zaplacena?“ „O plat nic ty se nestarej, jen ty mně dobrou radu dej.“ „Kup sobě štůčku damašku, dej si šít šaly po pražsku a čepeček po moravsku. Toulej se, toulej po rynku, až ke konvářovic domku. A když se k domku přitouláš, na vrata venku zaklepáš.“ 4) „Kdo to tak tluče, kdo to je, 5) že nedá v noci pokoje?“ „Já jsem kramářka z Opavy, jedu pro zboží do Prahy. Vozy jsem napřed poslala, sama jsem vzadu zůstala. Žádám vás za přelezení 6) třeba jen na holé zemi.“ „Jdi, Kačenko, jdi otvírat, krásná paní stojí u vrat Jdi, Kačenko, stroj večeři, ať se paní navečeří.“ Pani se navečeřela, odpočinouti žádala. „Jdi, Kačenko, jdi lůžko stlát, ta pani musí časně vstát!“ „Ach, tatíčku můj rozmilý! nic rni se paní nelíbí: Jak živa jsem neviděla, aby paní vousy měla!“ „Jdi, Kačenko, nic nereptej, co ti poroučím, udělej.“ Když čepec s blavy sdělala, Kačence jej darovala. Když prsten s prstu sdělala, Kačence jej darovala. „Zhasni, Kačenko, tu svíčku, ať já si svléknu sukničku. Já jsem panička poctivá, víc nežli jiná stydlivá.“ A když už bylo půl noci, paní kráčí po světnici. A když bylo po půl noci: „Ach otče, přispěj k pomoci!“ „Nic, Kačenko, nic nekřič ty! však jsem já sám král Uherský.“ A když už bylo na ráno, bylo po městě voláno: Že konvářovic Kačenka už není žádná panenka. Všecky panny věnce vijou, u konvářů čepce šijou. Všecky panny jdou na dříví, u konvářů strojí křtiny. Všecky panny jdou pro vodu, ta konvářovic k ouvodu. „Můj bratříček z vojny jede, 7) co on mně přesmutné veze?“ „Vezu ti věnec zelený, perle do něho vpleteny!“ „Ach, což je mně do věnečku, když už nejsem za děvečku!“ „Ukaž, sestro, muže svého, muže svého, švakra mého.“ „Ach, kohož bych ukázala, než pana krále samého!“ „Kdybych věděl, který to král, na kusy bych ho rozsekal!“ „Toho, bratříčku! nedělej, mé poctivosti nehledej. Má poctivost světem běží, žádný jí víc nedohoní. Žádný jí víc nedohoní, kdyby bylo tři sta koní!“ Když synáčka kolíbala, takto jest jemu zpívala: „Dadej, malej! mlč můj synu! však máš tatíčka hrdinu! Dadej, malej! mlč synu můj: Uherský král je otec tvůj!“ 1) Stála chaloupka v rákose, nedaleko od vesnice. 2) Sem kladou někteří slohu tuto: Žádný jí nemoh‘ podvesti, jenom ten pan král Uherský, ten podvoditel panenský. 3) Plela babička, plela len, krásná Kačenka byla v něm. „Půjdu k té bábě na radu, jak bych podvedl tu pannu. Babo, babičko! dej radu, kterak tu pannu dostanu.“ „Já ráda dobrou radu dám, jen když ji zaplacenou mám.“ 4) Stříbrem a zlatem zadrnkáš! 5) Kdo to tluče na ty vrata? utluče stříbra i zlata. 6) Prosím, hospodáři, tebe, bys mi dal nocleh u sebe. „Vždyť pak tu není hospoda, kde bys u nás tu ležela?“ Lehnu třebas na lavičku, sukni si dám pod hlavičku. 7) „Můj bratříček z vojny jede, čtyry koně vraný vede. Vítám tě, bratře, bratříčku, z daleké cesty vojáčku! Co mi vezeš za vítání?“ „Vezu ti věnec perlový.“ „Což bych já s věncem dělala, když už nejsem žádná panna?“ Píseň slovenská, hlavním dílem s touto se srovnávajíc, jmenuje výslovně krále Uherského Matiáše (Korvina), o jehož milovánkách množství písní a pověstí slovanských svědčí. Píseň lužická, jak veršem, tak i barvou básnickou od ostatních se lišíc, pokládá „Khatržinku“ za dceru krčmářovu z Dolné Hůrky, a na místě krále Uherského jmenuje »Vujrjovskoho panaw, vypravujíc, kterak tento nakoupiv sobě na trhu Zhořelském troubu plátna, sametu sto loket a bílého hedbáví, za počestnou pannu (knežnićku) přestrojen přijel do Dolné Hůrky na dvůr krčmářův, žádaje, aby ho krčmář u sebe přechoval za jednu noc: „Nechť koně stojí prostřed dvora, schovej mne jen před Vujrjovským pánem, tím Luciperem!“ Načež krčmář odpovídá: „Kdybych chtěl přechovat tebe této noci, kdybych chtěl tě schovat, musil bych tě zavřít pod devět zámků v desátou světničku k mojí milé dceři, krásné Kateřince.“

Bartoš 1901 / 0151 | Ked som išoł ces ten (15%)
[: Ked som išoł ces ten ľes, :] [: ces ľes javorový. :] [: Ked som išoł ces ten ľes, ces ľes javorový, :] [: stúpył sem tam na kamen, kamen mramorový. :] A že pod tym kamenom studna murovaná, :] [: napý sa jej, má miłá, či si spravedľivá. :] [: A jak sa jej napyła, :] [: farbu premenyła. :] [: Čože ma je po farbe, farba sa navrácí, :] [: aľe moja potcivost, už sa nenavrácí. :] [: Keby sa tá potcivost na skaľe rodziła, :] [: nejenna by pannenka pre ňu si chodziła. :] [: Ale že sa potcivost na skaľe nerodzí, :] [: tak nejenna pannenka nepotcivá chodzí. :] [: A keby tu potcivost v skľepoch predávaľi, :] [: veru že by ju chłapci dyeukám kupovaľi. :] [: Ale že sa potcivost v skľepoch nepredává, :] [: tak nejenna pannenka chodzi nepotcivá. :]

Sušil 0555 | Jak je mně tak je mně (15%)
Jak je mně, tak je mně, šak mně dobře néní, moje potěšení kráčí v štyrské zemi. Kráčí v štyrské zemi, k maticce celensky; ach, Bože, Rozbože, dej jí navrácení. Dej jí navrácení ščastlivého domů, a když přijde domů, sejdeme se spolu.

Sušil 1911 | Ach Bože Bože Bože můj! (15%)
Ach, Bože, Bože, Bože můj! Kaj se mi podzjul mily můj! Ucěk mi on do papraci, že se mi už něnavraci, ach, Bože, Bože, Bože můj! Kaj se mi podzjul mily můj! Ach, Bože, Bože, Bože můj! Kaj se mi podzjul mily můj! Ucěk mi on do kameni, že se mi už tam oženi, ach, Bože, Bože, Bože můj! Kaj se mi podzjul mily můj.*)

Sušil 1038 | A já dycky do dvéří pohlídám (15%)
A já dycky do dvéří pohlídám; nezdali já milýho uhlídám. Ach, uhlídám, uslyším, své srdečko potěším, veselá byť musím. Už můj milé, už do dvéří kráčí, ach, což je on neveselé jaksi! Proč tak smuten, nevesel? Hlavičku dolů svěsil, syneček můj milé. Ach, můj milé štepované pásku, ztratila sem od milýho lásku. Kdo jí našil, nech ju dá, ať se láska nemrhá, syneček se hněvá. Ach, můj milé štepované všecek, vypověděl mně milé syneček. Vypověděl mně milé, připověděl zas jiné syneček rozmilé.

Sušil 1678 | Vylezu vylezu (15%)
Vylezu, vylezu na krakovsku vežu a tam se podzivam kaj mileho vezu. A vezu ho, vezu k městu Olomuci, nech cě tam provodzi Pan Bůh všemohuci. Pan Bůh všemohuci, všickni Boži svaci, že se mně šohajek jakživ něnavraci. Pocěšeni němam, pocěš mě Pan Bůh sam, pocěš mě, Janičku, na vranem koničku.1)

Sušil 1634 | Už je vás mokerščí (12%)
Už je vás, mokerščí, už je vás namále, jako té rosičky na zelené trávě. Málo je nás, málo, kde by se nás vzalo, dyž nás odvádijó skoro každý jaro. Málo je nás, málo, takovéch jonáků, co by z nás císař pán nadělal vojáků. Císař pán vojáků a Francóz žebráků, málo je nás, málo takovéch jonáků. Málo je nás, málo, kde by se nás bralo, ja, proste, děvčátka, aby nás stačilo.