Bartoš 1901 / 0127 | Žalo děvče žalo trávu

46 words

Bartoš 1901 / 0127 | Žalo děvče žalo trávu (100%)
Žalo děvče, žalo trávu, nedaleko vinohradu, žalo, žalo travičku v tom zeleném hájíčku. Jak nažala, navázala, na synečka zavolala: Poď, synečku, na pomoc, nažala jsem trávy moc. Jak já budu trávu zvihat, budeš ty mět co kolíbat, co kolíbat a co nosit, nebudeš se synka prosit.

Sušil 1466 | Helekám helekám (77%)
Helekám, helekám, kde trávy naflekám! V zeleném hajíčku na vyschlém rybníčku. Až na trávu pudu, koho volať budu? Kamarádky nemám, koho si zavolám? Zavolám milého: Poď, milý, na trávu, sama ti natrhám a i ti navážu. Už sem natrhala a i navázala, milý nejde zvihať, lebo néni doma.1) Ja, on není doma, on je na robotě, on je na robotě v chropinské forotě.

Bartoš 1901 / 0282 | Ančuľenka srdce moje (21%)
Ančuľenka, srdce moje, keď já umrem, všetko tvoje, éj, éj, a to boła ona, a to boła ona, a to boła děvočka uprimná. Ančuľenka, Ančuľenka, odpadłas mi od srdenka, éj, éj, a to boła ona, a t. d. Žało diévča, žalo trávu nědaľeko vinohradu, éj, éj, a to boła ona, a t. d. Jak nažała, naviázała, na šohajka zavołała, éj, éj, a to boła ona, a t. d. Ešče keď ťa koľébaľi, už ťa za mňa sľubovaľi éj, éj, a to boła ona, a t. d. Ešče keďs ty húsky pásła už si v mojom srdci rástła éj éj, a to boła ona, a t. d.

Sušil 1508 | Žalo děvča žalo trávu (19%)
Žalo děvča, žalo trávu nedaleko vinohradu. Přišel na ňu šelma hájný, vzal jí plachtu a šel od ní. Cos, má milá, od ní dala? Prsten zlatý sem mu dala. Dala sem mu prsten zlatý, koštoval mia tři dukáty.

Sušil 0402 | Žalo děvče žalo trávu (19%)
Žalo děvče, žalo trávu nedaleko vinohradu. Pán sa na ňu z okna dívá, on si na ňu rukú kývá. Širuj, kočí, širuj koně, pojedeme v čiré pole. Čiré pole projíždžali, až sa k děvčati dostali. Daj nám, děvče, daj nám záloh, žes na panském trávu žalo. Dávala jim svú plachtičku, pán ju pojal za ručičku. Už si, děvče, už si moje, líbí sa mně líčko tvoje. Tobě moje a mně tvoje, líbijá sa nám oboje.

Erben 7/016 | V černém lese na pasece (19%)
V černém lese na pasece švarné děvče trávu seče. Jak nažala, navázala, na milého zavolala: „Pojď, Janečku, s druhé strany, zdvihni na mé nůši trávy.“ Jednou rukou trávu zdvihal, druhou rukou vínek snímal. A když měla vínek sňatý, hořce začala plakati. „A když nemám vínku míti, nechci déle živa býti!“ „Když jsi chtěla vínek míti, neměla jsi mne volatí. Vyvol sobě jedno z dvého, nespoléhej na žádného.“ Ona sobě vyvolila, třikrát k horám zavolala. Jak ponejprv zavolala, to se hora zelenala. Jak po druhé zavolala, tu se hora prohýbala. Jak po třetí zavolala, už ji matka nelyšela. „Ach, synové! jeďte v hora, naše děvče smutně volal“ Synové hned nemeškali, k černým horám pospíchali. Potkali tam mládenečka, sousedového Janečka. „Co jsi, Janku, co jsi zabil, že’s šavličku okrvavil?“ „Zabil jsem já holubičku, sedávala v okenečku. Sedávala, vrkávala, mně smutnému spát nedala.“ „Nebyla to holubička, byla to naše sestřička!“ Sestra leží na trávníčku, má posekanou hlavičku. „Nyní půjdeš do vězení, pomoci ti žádné neni. Do vězení takového, že nevyjdeš co živ z něho!“

Bartoš 1901 / 0103a | Když můj milý na vojnu bral (18%)
Když můj milý na vojnu bral, [: velice mi přikazoval: :] Abych se já nevdávala [: sedm let na něj čekala. :] A jak bylo v osmém roce [: žala trávu na potoce. :] Jak nažala, navázala [: za sebe se podívala. :] Neviděla tam žádného [: jenom vojáčka švarného. :] A hneď se ho vyptávala [: co tam její milý dělá. :] Tvůj milý se včera ženil [: já jsem na jeho svatbě byl. :] Co mu vzkážeš, Anduličko? [: červená, bílá růžičko ? :] Já mu vzkážu mnoho štěstí [: co je v tom hájičku listí. :] Ohlédl se a zasmál se [: zlatý prsten zaleskne se. :] Kdybys byla zle mluvila [: byla bys život pozbyla. :] Ale žes dobře mluvila [: tak včil budeš moja žena. :]

Bartoš 1901 / 0126 | Žala milá žała trávu (18%)
[: Žala milá, žała trávu, :] [: prostřed zelenyho háju. :] [: Jak nažala, navázala, :] [: za sebe se podívala. :] [: Neviděla tam žádnyho, :] [: jenom vojáčka švarnyho. :] [: Poď vojáčku z levé strany, :] [: pomož na ně těžké trávy. :] [: Těžší tráva než otava, :] [: proč’s jí milá toli žala? :] [: Já sem žala k své libosti, :] [: že je trávy všady dosti.:] [: Dyž je trávy všady dosti, :] [: dej koníčkům do sytosti. :] [: Než bych já jí koňům dala, :] [: raděj bych ju zašlapala. :]

Sušil 0245 | Když syneček na vojnu vzal (17%)
[: Když syneček na vojnu vzal, :] [: své panence přikazoval, :] aby se mu nevdávala, sedum roků naň čekala. A když bylo v sedmém roce, žala trávu při potoce. Když nažala, navázala, po polu se ohlídala. Neviděla tam žádného, jenom vojáčka samého. A kde je on, ten můj milý, můj syneček roztomilý? Tvůj milý se včerá ženil, já sem na jeho svadbě byl. Co mu zkážeš, Andulenko, pěkná kulatá huběnko? Zkazuju mu toli ščestí, co je v tom háječku listí. Zkazuju mu toli zdraví, co je na trávníčku trávy. Na trávníčku tráva drobná, spočítat ju néni možná. Zkazuju mu na tisíce, aby ušel šibenice. Zkazuju mu ješče více, by mu tekly bokem plíce. Bokem plíce, játra, srdce, by nešidil panen více. Zatočil se a zasmál se, vyťal facku té panence. Červená ju polévala, do šátečka utírala. Do šátečka, do bílého, že je byla od milého. Kdyby byla od pajmámy, dala bych se do stonání. Ale že je od milého, snesu já ju z lásky jeho.

Sušil 1506 | Katerinko Katerinko moja (17%)
Katerinko, Katerinko moja, nebylo ťa včera večer doma. »Já jsem byla v zeleném hájičku, žala jsem si pro krávy travičku. Dyž nažala, nóšu navázala, na pravú stranu sa podívala. Poď, šohaju, poď ty z pravej strany, zazvihneš mně nóšu rosnej trávy.« Tažší tráva, než byla otava, nač si, milá, nač si tolé brala? »Já jsem brala ke svojej libosti, abych měla pro své krávy dosti.«

Erben 7/031 | Když se milý na vojnu bral (17%)
Když se milý na vojnu bral, 1) své panence přikazoval, aby se mu nevdávala, sedům let na něj čekala: „Má panenko! nevdávej se, za sedům let přijdu zase; za sedům let přijdu domů, zlatý prsten nosit budu.“ A když bylo v sedmém roce, žala trávu při potoce; když nažala, navázala, po poli se ohledala. Neviděla tam žádného, jen vojáčka samotného; ptala se ho: „Můj panáčku! víte-li o mém miláčku?“ „Tvůj milý se tam oženil, já sám na jeho svatbě byl. Co mu vzkážeš, holubičko, bílá, červená růžičko?“ „Vzkazuju mu tolik toho: aby do něj udeřilo!“ Otočil se a zasmál se, zlatý prsten zatřpytil se. „To je prsten s mého prstu, co jsem dala mu na cestu!“ – „Co mu vzkážeš, ještě více, ty modrooká dívčice?“ „Vzkazuju mu tolik zdraví, co je na té louce trávy; vzkazuju mu tolik štěstí, co je kapek v hustém dešti!“ Kostelíček v černém lese: „Pojď, má milá, oddáme se; pan farář nám ruce sváže, žádný nás už nerozváže.“ 2) 1) Můj milý na vojnu jede, a co on mně přikazuje? abych já se nevdávala, sedum let na něj čekala atd. 2) Na konci dodávají: Skládal voják tu písničku, dal ji milé za hubičku; ta písnička velmi hezká, stojí nejmíň za dvá česká.