Bartoš 1901 / 0288 |

53 words

Bartoš 1901 / 0288 | (100%)
1. Słavíček zpívá, až sa rozľéhá, před naša na olši; v cełéj dědině, ľudé pravíja, že já su najhorší. Ó néjsem, néjsem, šáteček daj sem; já ti ho operu, aby byl bíłý, synečku miłý, na každú neděľu. 2. Větříček fučí, až hora hučí, vŕšek sa ji kłátí; kerá děvčina nemá gaľána, nech sa jí navrátí.

Bartoš 1901 / 0313 | Větříček fučí (42%)
Větříček fučí, horečka hučí, vŕšeček sa jí kłátí. Kerá děvečka, nemá synečka, ja nech sa jí navrátí.

Bartoš 1901 / 0144 | Jedna hodina (27%)
Jedna hodina, s půł noci była, [: dyž ňa, má miłá, :] vyprovodiła. Vyprovodiła, až do hájíčka, [: tam zme słyšeľi :] zpívat słavíčka. Słavíček zpívá, až sa rozľéhá, [: že moja miłá, :] néni poctivá. Néni poctivá, a já młádenec; [: že nedostane, :] zeľený věnec.

Sušil 0755 | Větr-li to fučí (17%)
Větr-li to fučí lebo voda hučí? Lebo sa šohajek se svú miuú účí? Účí sa on, účí na zelenej úce, červeným šatečkem utírajú suze. Utírajú suze, obá dvá puakali: Frajirenko moja, čeho sme dočkali! Spomeneš, šohajku, žes ty k nám chodívau, zelené pérečka ode mňa nosívau. Šak ti ty zelené pérečka uvjadnú, až ti mé suovečka na srdečko padnú.

Bartoš 1901 / 1345 | Na téch horách větr fučí (17%)
Na téch horách větr fučí, podli mléna kola hučí. Stárci meló, víno pijó a děvčátka pomilujó.

Bartoš 1901 / 0714 | Nění nění v cełém světě (14%)
Nění, nění v cełém světě, v cełej stoľici, okrem jedno švárné diévča v našej uľici. Ono chodí na každý deň jako v něděľu, ono ľístok odpisuje svojmu miłému. A on jej zas odpisuje, každý druhý deň: Vydávaj sa, duša moja, já ťa něvezněm ! Něboj sa, má najmiľejší, šak ty buděš má, až kukačka jo vánocích trikráť zakuká. Už kukačka jo vánocích tri rázy kuká, jaj ! už ten mój najmiľejší na okno búchá. Otvor miłá, otvor dvera, otvor i bránu, už já prídem dneskaj večer k nahováráňú. Bar bych spała, bar něspała, hore něstaněm, srdco moje zatvrzełé, jako ten kameň.

Bartoš 1901 / 0610 | Synečku v haľeně (14%)
Synečku v haľeně, nesedej vedľe mně, už su roznesená po cełéj dědině. Po cełéj dědině, po cełém městečku, nesedej vedľe mně fałešný synečku.

Sušil 0865 | Na nasilskym poli (13%)
Na nasilskym poli stromeček stoji, a na něm žulty květ; o! dočkaj ty, dočkaj, moja najmilejša, hodzinu sedym let. Co si ty je za pan, dy ja čekać mám hodzinu sedym let? To ja mam jinšeho, stokrate milšiho, co se mne vezme hned. Holubek urka, kukulenka kuka za dvorem na olši, o to se ty mysliš, moja najmilejša, že ja sem najhorší? O, nejsem, nejsem, šatečku daj sem, ač ći ju vyperu, abys ju měl bilu, když povedzěš jinu do tanečka v nědzělu.

Galko 1/426 | Kukučka kuká, zvysoka leta (12%)
Kukučka kuká, zvysoka léta pred naší na olší; ty myslíš, miuý, muj najmilejší, že sem ja najhorší. Ej, nejsem, nejsem, šáteček daj sem, nech ti ho operem, abys’ mjeu biuý, ked pujdeš k iným panenkám prez pole.

Erben 2/308 | Jak se dám posekám (10%)
Jak se dám, posekám ten zelený hájek, aby mi zafoukal na mou milou chládek. Jak se dám, posekám to zelené olší, aby mi zafoukal na mou nejmilejší. Pod jezerem, nad jezerem vodička se kalí: koupila má milá za tolar hedbáví. Za tolar hedbáví, za dva zlaty nití, že bude milému košiličku šíti. Košili ušila, nevěděla komu: dala ji milému – vzali ho na vojnu.

Bartoš 1901 / 0135 | V čirém poľi hruška (7%)
V čirém poľi hruška zeľený vŕšek má, pod ňú sa Janíček s Aničkú v karty hrá. Tak sa oni hráľi, až sa rozehráľi, od veľikéj łásky obá dvá usnúľi. Usnúła Anduľka na zeľeném kľíčku, a Janošek usnúł na jejímu ľíčku. Priľetěł słavíček zazpívał pěsničku, obudił Janoška, Janošek Aničku. Stávaj, miłá hore, už sú biłé zore, staň, podoj kravičky, vyháňaj na poľe. Dočkaj ňa, kraváčku, za tú našú stěnú, a já ti vyženu krávu nedójenú. Dočkaj ňa, kraváčku, za zeľeným hájem, a já sem zaspała se švarným šohajem. Kráva nedójená, dívka nemodľená, šohajek vypadá jak tá bíłá stěna.