Bartoš 1901 / 0413 | Dyby było o půl noci

32 words

Bartoš 1901 / 0413 | Dyby było o půl noci (100%)
Dyby było o půl noci, o jedné hodině, preca sa mi moja miłá rozejít nosíme A ty půjdeš krávy dójit, a já mosím šavlu nosit preca sa my, moja miłá rozejít mosíme

Sušil 2061 | Dva kohóti mlátijó (60%)
Dva kohóti mlátijó, slepica nim věje, kapón chodí po patře, zticha se nim směje. Liška seče votavu, zajíc jí shrabuje, mucha na vůz podává, komár podšlapuje. Komáre, ty komáre, vezmu-li já šavlu, jak se na tě rozhněvám, utnu tobě hlavu.

Bartoš 1901 / 0754 | Dyby było o půł noci (37%)
Dyby było o půł noci, o jednéj hodině, preca sa my, moja miłá, rozejít mosíme. A ty půjdeš krávy dójit a já koně kŕmit, preca sa my, moja miłá, mosíme rozejít. Posłaľi ňa naši orat, nedaľi ně biča, posłaľi ně pohaňača, maľované dívča.

Sušil 0537 | Jak je mně tak je mně (15%)
Jak je mně, tak je mně, šak mně dobře néní, když k nám nesmí chodit moje potěšení. Moje potěšení, můj věrný syneček, nesmí on šlapávat k našemu chodníček. Můj starý tatíčku, pro Boha vás prosím, dovolte si mně vzít, co v svém srdci nosím. Sami ste si vzali, co sa vám lúbilo, mně si nedáte vzít, co by mia těšilo. Dolina, dolina, co je po dolině, dyž sa my, šohajku, rozejít musíme. V dobrém sme sa sešli, v dobrém sa rozejdem; kerý na kerého spjéše zapomenem? Já bych zapomněla, dybych jenom chtěla, dybych ťa, šohajku, tak ráda neměla.1) Zapomněla bych já, zapomněla lehce, ale mé srdénko zapomenút nechce.

Bartoš 1901 / 0722 | Sedí vtáček na karłáce (14%)
Sedí vtáček na karłáce, povídała céra matce: Má mamičenko rozmiłá, co to ten vtáček povídá ? Má ceruško, vtáčku nevěř, na říčicu vody neměř, říčica vody nedrží, šohajek pravdy nepoví. Co zme sa my nachodiľi a społem nasedávaľi, ej už zme mohľi svoji byt, včiľ sa mosíme rozejít.

Sušil 0410 | Ach Bože můj Bože můj (14%)
Ach, Bože můj, Bože můj, mě smutného polituj, co sem u tebe zaslóžil, tym mě obdaruj. Jsem zbaven potěšení, že ho ve světě néní, néní, néní a nebude víc k nalezení. — Jak to nemá líto byt? Musíme se rozejít, mé srdečko s tvým srdečkem musí se lóčit. Těžké naše lóčění, jsme obá zarmócení, srdce leží mezi kordy k politování. Vy nebeščí ptáčkové, keři sem tam lítáte, naříkati a kvíleti mně pomáhejte.

Sušil 1209 | Už sa svadba dokonává (14%)
Už sa svadba dokonává, už sa rodina rozcházá; nemože to jinač byt, mosíme sa rozejít. A vy, svadební tatíčku, děkujeme vám za všecko, nechť vám Pán Bůh zaplatí a všecí Boží svatí. A vy, mamičko svadební, vy ste nám dobře dělali! Něcht vám Pán Bůh zaplatí a všecí Boží svatí.

Bartoš 1901 / 0749 | S Pánembohem dveři moje (14%)
S Pánembohem, dveři moje, co chodiły nohy moje, s Pánembohem dveřičky, co chodiły nožičky. Dyž zme byľi děti małý, věrně zme se miłovaľi, a včiľ máme svojí byt, mosíme se rozejít. Tu je cesta tu je druhá; rozłučme se, moje miłá, rozłučme se, děvečko, pro maľičký słovečko. Jaký naše rozłóčení, dyž zme społem naučení, po špacíroch, zahradách, po muzikách, hospodách.

Sušil 1801 | Na náspěčkách seděla (13%)
Na náspěčkách seděla, do měsíčka hleděla: Vysoko-li je ješče. Ja, vysoko može byť, my se možem rozejíť, ach, černooký děvče.

Bartoš 1901 / 0747 | Na prahu seděla (13%)
Na prahu seděla, do měsíčka hleděla, jak měsíček vysoko je. Vysoko může být, my se můžem rozejít, má Nanynko, hezký děvče.

Sušil 1823 | Dyby nebyl pastýř tróbil (12%)
Dyby nebyl pastýř tróbil, byl bych si děvče namluvil; a jak začal pastýř tróbit, musela jít krávy dojit.1) Dyby bylo nesvítalo, bylo by mi děvče dalo rozmarýnu zeleného do šátečka červeného. Dyby bylo nesvítalo, bylo by mi děvče dalo huběnku a neboli dvě na té zelené otavě.