Bartoš 1901 / 1035 | Vždycky se ten sedláček diví

56 words

Bartoš 1901 / 1035 | Vždycky se ten sedláček diví (100%)
Vždycky se ten sedláček diví, kterak se ten chudobný živí, počkaj, sedláči, však ti vyskáčí z komury koláči. Když přijde o svaté Anně, již si ten sedláček nažne, on sobě břaňká, na křivo baňka, že má koláče. Když přijde s velké noci, jde sedlák na hofera v noci, tluče na dveři: Bratře, otevři, založ mne penízi!

Sušil 1462 | Dycky sa sedláci ptajú (49%)
Dycky sa sedláci ptajú, jak sa ti hofeři majú; počkaj, sedláče, šak ti vyskáčé z komory koláče.1) A dyž je po velké noci, jde sedlák na hofera v noci; tluče na dveři: Bratře, otevři, založ mne penězi. A dyž je po svatej Aně, když sobě sedláček nažne, jide na pivo, klobúk má křivo, jak je mu to snadně!

Bartoš 1901 / 1034 | A dyž příde to přemiłé vesno (37%)
A dyž příde to přemiłé vesno, už je tomu sedľákovi těsno, nemá semena, ovsa, jačmeňa, už je tomu sedľákovi běda. A dyž příde o veľikéj noci, tłuče sedľák na židáka v noci, tłuče na dveři: Žide otevři, pomož ně s penězi! A dyž příde o svatéj Anně, dyž si sedľák svého žita nažne, ide na pivo, kłobúk na křivo, už je tomu sedľákovi dobře. Pohanky nám chybiły, jačmeně nezrodiły, máło je zemňáků, přibude nám toho roku žebráků.

Erben 2/412 | Každý se nám diví (22%)
Každý se nám diví, kdo nás spolu vidí, kam je se ta naše láska děla? odešla pryč, nepřijde víc, za hory, za lesy zaletěla. Rájovští sedláci jsou hodní čtveráci, ti mě s mon panenkou rozloučili: dali mně ji do Kaplice; proto je v zármutku moje srdce. Kdo nás koliv vidí, každej se nám diví, kam se ta veselost naše děla? za hory, za lesy, ach má nejmilejší! za hory, za lesy zaletěla.

Bartoš 1901 / 1033 | Dyž sa trefí o veľikéj noci (16%)
Dyž sa trefí o veľikéj noci, sedľák ide k hoferovi v noci; tłuče na dveře, stávaj hofeře: Já ťa prosím, požčaj ně peníze. A dyž přijde až při sv. Jáně, dyž si sedľák už žitečka nažne, tu jde na pivo, kłobúk na křivo: Podívaj sa ty hofeře na mně.

Galko 1/116a | Načo som na svete narodzená (14%)
Načo som na svete narodzená, keď nemám žiadneho potešenia; ani potešenia, ani úfať, jaj bože, prebože, musím zúfať! Zelený rozmarín ako tráva, už ma môj milený zanaháva; keď ma on zanahá, a ja nedbám, v srdci ho nenosím, vrecka nemám. Zase je zelenší ako tráva, zas ma po druhýkráť zanaháva; urob si, milý môj, ako sám chceš, odo mňa vernejšiu nedostaneš. Na váži hodinky smutne bijú, už ma s mojím milým rozlučujú; rozjúčte, rozlúčte s pánembohem, budem si hľadati sebe roveň! Červená ružička s bielym kvitne, už mňa v Tisovníku žiaden nechce; jaj bože, prebože, čo mám robiť, keď ma už prestali chlapci ľúbiť. Vychodí slniečko spoza lesy, už mňa v Tisovníku nič neteší; veru ma tešilo, veď ma už nie, azdaj ma poteší dakde inde. Kúpže mi, môj milý, čo ťa prosím, červené čižmičky rada nosím; červené, červené ako iskra, kúpže mi, môj milý, ešte dneska. Povedz mi, môj milý, čo ťa boli, založ si líštočok javorový; založže si, založ, kde ťa bolí, nejdiže do mesta k doktorovi. Povedz mi, môj’ milá, kde ty bývaš? V prostriedku dedine, však ma vídaš. Povedz mi, môj’ milá, kto k vám chodí? Žiaden, duša moja, lenže prídi!

Bartoš 1901 / 1308 | Já su od Ľidečka (14%)
Já su od Ľidečka z téj čertovéj skały. Nedaj, Bože, nedaj, by ňa čerti braľi. A já su z Ľidečka rychtářova céra. Nedaj, Bože, nedaj, bych šła za hofera. Sama su neráda, že vojna nastała; vzaľi ně synečka, sama sem ostała.

Sušil 2322 | Číms jich utírala? (7%)
Číms jich utírala? Červenýma vejci, bílýma koláči. My koláče sníme, tebe utopíme.

Sušil 2322 | Číms jich utírala? (7%)
Číms jich utírala? Červenýma vejci, bílýma koláči. My koláče sníme, tebe utopíme.

Sušil 2322 | Číms jich utírala? (7%)
Číms jich utírala? Červenýma vejci, bílýma koláči. My koláče sníme, tebe utopíme.

Sušil 2322 | Číms jich utírala? (7%)
Číms jich utírala? Červenýma vejci, bílýma koláči. My koláče sníme, tebe utopíme.