Sušil 0346 | Šlo děvče na travu

52 words

Sušil 0346 | Šlo děvče na travu (100%)
[: Šlo děvče na travu :] [: na lučku zelenu. :] Němohlo ji nažať pro rosu studenu. Po lučce chodilo, žalostně plakalo. Nadešlo tam šipek, na tym šipku kvitek. Kvitku, mily kvitku, ja tebe utrhnu. Nětrhaj mne v zimě, moja krasa zhyně. Nětrhaj mne v letě, dy slunečko peče. 1) Utrhni mne z jara, moja krasa stala.

Sušil 0340 | Stojí limba stojí (47%)
Stojí limba, stojí listu širokého. Pod ňó hrá děťátko, malý nebožátko. Tak tam dlóho hrálo, až se rozplakalo. Šlo, nadešlo žlíbek, na něm byl krchóvek. Hrobaři, hrobaři, kde má matka leží? A tvá matka leží třetí ode dveří. Dítě nemeškalo, na krchov běželo. Třikrát hrob obešel, anděl k němu přišel. Vzal ho za ručičku: Tady máš mamičku. Dítě na hrob padlo, žalostně plakalo. Má mamičko, staňte a mě politujte. Jak pak já mám státi? Mám na sobě škřutí. K tomu ješče kameň, jdi dom s Pánem Bohem. Já škřutí odházím, kamení odvážím. Jdi, dítě, jdi domů, máš tam jinó mamu. Co je po té matce, dyž není od srdce. Dyž má chleba dáti, třikrát jé obrátí. Ukrojí krajíček, hodí pod stoleček. Dyž mám jít k obědu, pošle mě pro vodu. Dyž mám jít k večeři, pošle mě za dveři. Dyž košulku pere, div mě neprokleje. A dyž mě oblíká, všudy mnó namýká. Tu máš, dítě, klíčky od malé truhličky. Vem si tam tu róchu, dej ušit košulku. Dyž tě budó bíti, přiď mně povědíti. Já tam na ně přindu, obóm hlavu strhnu. Tebe vezmu k sobě, budem spolu v hrobě. Dyž byla večeře, klube, klub na dveře: Poď, dítě, otevři. Dítě nemeškalo, otevřit běželo, nic tam nevidělo. Ty neščasný taťku! Což sem tě prosila, dy sem umírala: Neubližuj dětóm, ubohým sirotkóm. Dyž pryč odcházela, otci hlavu strhla, macoše uryla.

Bartoš 1901 / 0973 | Nevím si já rady (30%)
Nevím si já rady, jak mám nažat trávy, sŕpek nový, połámaný, dože ně ho zpraví? Mám bratra kovára, půjdem k němu z rána, on ně zpraví sŕpek nový, a já budem ráda. A vy pani matko, držte céru hładko, od neděľe do neděľe, jak červené jabko. To sú chłapci rádi, dyž sa dívča hładí*, ešče vrchu nedoroste, už ho majú rádi.

Sušil 0705 | Jatelinko drobná (30%)
Jatelinko drobná, cos tak odrobněla? Nemožu ťa nažat z rána do večera. Už sem ťa nažala; do čeho ťa svážu? Švárný šohajíčku, po kom na ťa zkážu? A zkážu já, zkážu po malém poslíčku: Daj ti Bůh dobrú noc, můj milý synečku. Dobrú noc, dobrú noc, ale ne na věčnosť, až tebe, synečku, pomine falešnosť. Falešný galáne, nechoď mně na oči, nech sa mé srdenko za tebú netočí.

Sušil 1422 | Ach do kraja zahonečku do (13%)
Ach, do kraja, zahonečku, [: do kraja, :] aby sme tě mohli strhať [: do jara. :] Ach, do meze, zahonečku, do meze, ať nějaký pomocníček přileze. Ach, do konca, zahonečku, do konca, abychme tě mohli strhať za slunca.

Sušil 0885 | Ešče se tě jednúc zoptám (12%)
Ešče se tě jednúc zoptám, kolikrát ešče přijiť mám. Choď, synečku, choď do jara, ež bude modrá fiala. Choď, synečku, choď do zimy, ež do svaté Kateřiny. Choď, synečku, choď do roku, do hranického jarmaku. Na jarmaku kup střevíce, po jarmaku nechoď více.

Smutný 05/019 | Šipová ružička kvitně z jara moj (12%)
Šipová ružička kvitně z jara, moj milý sa žení

Erben 5/202 | Travička zelená (12%)
Travička zelená, ta je moje potěšení; travička zelená, ta je moje peřina: jak se z jara počne pučit, nechci já se doma mučit: travička zelená, ta je moje peřina. Travička zelená, ta je moje poležení; travička zelená, ta je moje peřina: když si smyslím, na ni sednu, když si smyslím, na ni lehnu: travička zelená, ta je moje peřina.

Erben 2/109 | Včera mně svítilo sluníčko (12%)
Včera mně svítilo sluníčko, dnes už mě zebou ruce: kdybys byl, Honzíčku, upřímnej, koupil bys rukavice. „Kup ty mně, má milá, na podzim, já ti je koupím z jara: až budeš chodívat na trávu, abys se neužala.“

Sušil 0864 | Synečku můj v tech slovech stůj (11%)
Synečku můj, v tech slovech stůj, co si mně povídal, dyž si k nám chodíval, že budeš můj. Panenko má, néní možná, počkej až do jara, až bude fiala,1) pak budeš má.

Erben 2/117 | Adámku můj! (11%)
Adámku můj! v slovu mně stáj, co jsi mně sliboval, když jsi mne miloval, že budeš muj. „Andulko má! není možná: počkej jen do jara, až bude fijala, pak budeš má. Andulko má roztomilá! do smrti nejdelší moje nejmilejší – žádná jiná.“