Bartók III 1160a | Podkonické dieuke to sa veru pišňice

6 words

Černík 1908 / 105 | Ked' já pójdzem (100%)
Keď já pójdzem prečkom, ej, pod pěkným pierečkom, budze dzievča plakac, ej, hladza okénečkom. Plače dzievča, plače, aj má čeho plakac, kázal sa mi šohaj, ej, sedem rokóv čakac. Keby bolo sedem, ej, to by bolo málo, ale od malúčka, ej, veru je to dávno. Dávno je to, dávno, ej, čo sa my hněváme, čo jeden druhému, ej, slovénka nědáme.

Galko 1/172 | Máča dievča konope (100%)
[: Máča dievča konope :] v zelenej úboči, [: šuhaj sa mu prizerá, :] že má čierne oči. [: Keby čierne očičky :] v kráme predávali, [: veru by jich dievčatá :] chlapcom kupovali. [: I ja by jich kúpila :] môjmu frajerovi, [: aby sa mu černeli :] ako havranovi. [: Ale čierne očičky :] v krámoch nepredajú, [: lebo jich tie kramárky :] samy rady majú. [: Ešte by mu kúpila :] čižmy s ostrohámi, [: ej, aby k nám chodieval :] sedem razov v týždni.

Černík 1908 / 094 | Kamaráde brate (100%)
Kamaráde, brat mój, čo tak na mňa brojíš, pre to švarné dzievča zabic sa mňa strojíš. Kamaráde, brat mój, šak ty na mňa něbroj, pre to švarné dzievča zabíc sa mňa něstroj. Už som si, kamarád, obušek nabrúsil, veru ťa, kamarád, doohavic mosím.

Bartoš 1901 / 1332 | Nedaľeko Hodonína (100%)
Nedaľeko Hodonína je tam veľká pustatina, je tam studénka kamenná, a v ní voděnka studená. Dybych já tu vodu píjáł, věru bych sa dobře míváł, nechodíváł bych do šenku, nešidíváł bych panenku. Tvrdonice, kopanice, tam sú samé bohatice, tam sú děvčátka bohaté, dajú za huběnku tří złaté. Kamarádi, mám-ľi dati, ľebo ju mám zanechati, tu huběnečku stříbrnú, néni ně možná, zahynu.

Bartoš 1901 / 0656 | (100%)
1. Povězte vy ně, pani fojtová, ľesti tu była gaľánka moja – hojada, hojada gaľánka moja. Ona tu była, u dveří stáła, tancovat chtěła a mně se báła, hojada, hojada a mně se báła. Dybych já věděł, kdo s ňó tancováł, věru bych já mu záda zmaľováł, hojada, hojada záda zmaľováł. 2. Přes Javorníčky, só dva chodníčky, ukaž mně, miłá, svoje nožičky, hojada, hojada, svoje nožičky. Ja neukážu, nejsu tvůj blázen, ať my, šohájku, neco nedokážem, hojada, hojada, neco nedokážem. Až bych dokázał, tož bych byl svázán a do tmavého žałáře dodán, hojada, hojada žałáře dodán. A v tem žałáři by mně nechaľi, až by nade mnó děvčata płakaľi, hojada, hojada děvčata płakaľi.

Galko 3/065 | Čo sa stalo nové v meste Hodoníne (100%)
Čo sa stalo nové v meste Hodoníne? Utopil sa Janko na malej bystrine. A ked sa už topil, kamarádov zvolal: kamarádi mojí, už som sa vám skoval! Skoval som sa, skoval pod bystrú vodičku, podajže mi, milá, tú pravú ručičku! Ona mu podala, horce zaplakala: načo si sa kúpal, ked ta voda brala? Ja som sa nekúpal, ja som kone brodzil, tuším ma sám pán boh do tej vody hodzil. Do vody, do vody, do tej zátočiny, že som si nevšímal chudobnej dzievčiny. Chudobná devečka, jako iskerečka, chodzí po slobodze, jak rybka po vodze. Ryba z vody výjde, ráda by do vody, ked sa dzievča vydá, nemá už slobody. Ked sa dzievča vydá, jako by umrelo, jako by ho ani na svete nebolo. Vydat sa je vydat, ale odvydávat, ved to veru neni chleba vypoščávat. Ked sa chleba poščá*, lahúčko sa vráci; ked sa dzievča vydá, jakživ sa nevráci.

Galko 1/150 | Kohútik jarabý, ej, nechoď do zahrady (100%)
Kohútik jarabý, ej, nechoď do zahrady, popapreš laliju, ej, veru ťa zabijú. Keď ma i zabijú, ej, však ma pochovajú do kostola toho, ej, kde panny sedajú. Podľa tej stolice, ej, kde leží tisíce panen i mládencov, ej, rozkošných šuhajcov. Ta ma, bože, ta ma, ej, to je moja sláva, kde je mnoho panien, ej, až na veky ameň. A nasejte na mňa, ej, lalije, šalvije, kto pôjde popri mne, ej, každý si odtrhne: Tu leží Janíček, ej, švárny šuhajíček, čo umrel pre dievča, ej, pre švárno frajerča.

Černík 1908 / 247 | Keď já pójdzem (100%)
Keď já pójdzem smutný na tu vojnu, kemu já zaněchám svoju milú? Kemu bych ju něchal, kamarádu svému, zaky sa navrácím z vojny domu. Já sa něnavrácím, já som mladý, něbudze mňa plakac ani žjadný, něbudze mňa plakac ani otec, matka, leš mňa budú plakac tri dzievčátka. Jedna budze plakac, byl som jéj brat, druhá budze plakac, mal som ju brac, trecí budze plakac, ej, ta veru mosí, lebo ta ode mňa prscien nosí. Přišla mi karetka narukovac, dal som si muzigu došikovac, kamarádi moji, zahrajce mi k vóli, zahrajce mi čardáš do téj vojny. A keď mi počali ten čardáš hrác, začaly mi suzy z očú padac, kamarádi moji, budzte tací dobrí a hybajce za mňa do téj vojny. My ci to, kamarád, něspravíme, lebo my bojovac němosíme, keď si prisahaný, len sa ber do vojny, keď si císarovi zapotrebný. Prišla mi karetka k rukovanie, moja milá, čas je k rozejdenie, s Bohom tu ostávaj, dobre sa tu mávaj a na mňa smutného nězabývaj. Rozmarýn zelený jako tráva, už mňa ten šohajko zaněchává, zaněchaj, zaněchaj, ale plakac budzeš, ode mňa vernější nedostaneš.

Bartoš 1901 / 0208 | Náš súsed má vraný koně (100%)
Náš súsed má vraný koně, dávaľi mu tři sta za ně, já sem sa na ně díváł, jak ich včera rajtováł. Kamarádi na mú věru, já bych rači jeho céru, tá ma nožky jak srnka, očka čérný jak trnka. Jakživo ste neviděľi, takový děvče spaniłý, já sem se na ňu díváł; větr í s fěrtúškem hráł.

Bartók III 1160a | Podkonické dieuke to sa veru pišňice (100%)
Podkonické dieuke to sa veru pišňice

Galko 1/020 | Hej, Marienča, Marienča (100%)
[: Hej, Marienča, Marienča, :] Marienčatko moje, hej, Marienčatko moje! [: Hej, veru sa mi páča :] tie očičky tvoje, hej, tie očičky tvoje! [: Hej, Marienča, Marienča, :] si ty len za dievča, hej, si ty len za dievča! [: Hej, uvilos’ mi kytku, :] len samé borievča, hej, len samé borievča. [: Hej, keď ju ono vilo, :] tak sa uplakalo, hej, tak sa uplakalo! [: Hej, neplač ty, Marienča, :] pre trochu borievča, hej, pre trochu borievča!