Černík 1908 / 094 | Kamaráde brate

43 words

Černík 1908 / 094 | Kamaráde brate (100%)
Kamaráde, brat mój, čo tak na mňa brojíš, pre to švarné dzievča zabic sa mňa strojíš. Kamaráde, brat mój, šak ty na mňa něbroj, pre to švarné dzievča zabíc sa mňa něstroj. Už som si, kamarád, obušek nabrúsil, veru ťa, kamarád, doohavic mosím.

Černík 1908 / 198 | Zpievali si chlapci (57%)
Zpievali si chlapci na ulici v noci, nějedna panenka na noženky skočí. Na noženky skočí, čižmičky obúvá, a či to jéj milý na ulici zpievá? Galánečka moja, choj mňa vyprovodzic, nad vaším záhumným strojá sa mňa zabic. Strojá sa mňa zabic štyrma kvólíčkami, a já sa něbojím s dvoma ručičkami.

Sušil 1670 | Na zahrádce kvítí rvala (37%)
Na zahrádce kvítí rvala, přežalostně naříkala: Škoda, synečku, škoda tě, jedú Francúzi, vemú tě. Jede Francúz třema koňmi, žáden se mu neubrání; braň se, synečku, obuškem, já tě zastinu fěrtuškem. Fěrtušek mi nespomůže, přecej musím, milý Bože, dám si obušek na uško, buď už tu s Bohem, Maruško. Jede synek, jede pryče, vzal mi od srdečka klíče, aj, od srdečka mojeho, jede do kraja cizího. U studýnky vodu brala, přežalostně naříkala; ach, Bože, Bože, Bože můj, kdy se mi vrátí synek můj?

Sušil 0173 | A co to tam píská (37%)
[: A co to tam píská :] [: v tej našej javorině? :] Pase synek ovce, ja, na zelenej lúce. Přišel naň myslivec, postřelil jeho srdce. Čemu sa nebránil, dyž měl obušek v rukách?

Černík 1908 / 247 | Keď já pójdzem (6%)
Keď já pójdzem smutný na tu vojnu, kemu já zaněchám svoju milú? Kemu bych ju něchal, kamarádu svému, zaky sa navrácím z vojny domu. Já sa něnavrácím, já som mladý, něbudze mňa plakac ani žjadný, něbudze mňa plakac ani otec, matka, leš mňa budú plakac tri dzievčátka. Jedna budze plakac, byl som jéj brat, druhá budze plakac, mal som ju brac, trecí budze plakac, ej, ta veru mosí, lebo ta ode mňa prscien nosí. Přišla mi karetka narukovac, dal som si muzigu došikovac, kamarádi moji, zahrajce mi k vóli, zahrajce mi čardáš do téj vojny. A keď mi počali ten čardáš hrác, začaly mi suzy z očú padac, kamarádi moji, budzte tací dobrí a hybajce za mňa do téj vojny. My ci to, kamarád, něspravíme, lebo my bojovac němosíme, keď si prisahaný, len sa ber do vojny, keď si císarovi zapotrebný. Prišla mi karetka k rukovanie, moja milá, čas je k rozejdenie, s Bohom tu ostávaj, dobre sa tu mávaj a na mňa smutného nězabývaj. Rozmarýn zelený jako tráva, už mňa ten šohajko zaněchává, zaněchaj, zaněchaj, ale plakac budzeš, ode mňa vernější nedostaneš.

Galko 3/065 | Čo sa stalo nové v meste Hodoníne (5%)
Čo sa stalo nové v meste Hodoníne? Utopil sa Janko na malej bystrine. A ked sa už topil, kamarádov zvolal: kamarádi mojí, už som sa vám skoval! Skoval som sa, skoval pod bystrú vodičku, podajže mi, milá, tú pravú ručičku! Ona mu podala, horce zaplakala: načo si sa kúpal, ked ta voda brala? Ja som sa nekúpal, ja som kone brodzil, tuším ma sám pán boh do tej vody hodzil. Do vody, do vody, do tej zátočiny, že som si nevšímal chudobnej dzievčiny. Chudobná devečka, jako iskerečka, chodzí po slobodze, jak rybka po vodze. Ryba z vody výjde, ráda by do vody, ked sa dzievča vydá, nemá už slobody. Ked sa dzievča vydá, jako by umrelo, jako by ho ani na svete nebolo. Vydat sa je vydat, ale odvydávat, ved to veru neni chleba vypoščávat. Ked sa chleba poščá*, lahúčko sa vráci; ked sa dzievča vydá, jakživ sa nevráci.

Erben 5/393 | Myslivci myslivci! (4%)
Myslivci, myslivci! vy verbujete, já bych se k vám taky dal, mne nevemete: já stříleti neumím, frajkunstům nerozumím: já se k vám přece dám, snad se naučím. Nic se, bratře, nestarej, pojď, podej ruku; vem klobouček na hlavu, šavličku k boku: však my ukážem tobě na tom Pražským ostrově: jest-li se ti průba zdaří, čest bude tobě. Hej, bratří, nestůjte! hledte nalejvat, novýho kamaráda pojďte přivítat: ruku jemu podejte, na zdraví mu připité: muzikanti, vesele marš nám zahřejte! Bratři kamarádi! veseli buďme, a těm karabáčníkům teď se vysmějme: že jsme jim zrak vytřeli, dali jsme se, kde chtěli; až nás oni odvedou, jsme nečekali.

Sušil 0381 | V tom zeleném boří (4%)
[: V tom zeleném boří :] [: jasný oheň hoří. :] A při tom ohýnku dvanást švárných synků. Třinástý Adámek, zbojnický hejtmánek. Leží poraněný, kulkú je střelený. Keď už umřít musí, kamarádů prosí: Kamarádi moji, nenechte mia tady. *) Vezměte mia sebú do tých tmavých žlebů. Tam mia pochovajte, kde sa scházíváte. Na tych křižných cestách hrob mně vykopajte, do něho mia dajte. Pod tema jedlami, kde sem píjal s vámi. Keď mia pochováte, nápis na hrob dajte: Tu leží Adámek, náš dobrý hajtmánek.

Bartoš 1901 / 1086 | Panenko bela bes červená jako les* (4%)
Panenko, bela bes červená jako les,* debes bela nechodila s chlapcama za oves. To sem já nebela, to bela tá hiná, to bela tá kamarádka, co mě prozradila. Belas kamarádka, ale jož nebodeš, počké jenom kamarádko, šak hambě nehondeš.

Bartoš 1901 / 0654 | Měla sem synečka (4%)
Měla sem synečka jak suchá kadlátka, [: juž mně ho odvedla věrná kamarádka. :] Dež si ho odvedla, nech si ho podrží, nechoď k nám sedávat před te naše dveři. Před te naše dveři, ja před naše blato, špelím tě do něho, tu máš, milé, za to. Dež sis ho odvedla, včilka si ho mívé, kamarádko věrná, mně se nevesmívé.

Sušil 0477 | Černá hora bíuý les (4%)
Černá hora, bíuý les, ej, černá hora, bíuý les, ej, kdo miuého viděu dnes? Kdo ho viděu, nech poví, nech mia huava nebolí. Kamarádka viděua, povědět mně nechceua. Kamarádko má miuá, nechaj ty ho a i já, nech sa šelma potúuá. Pomine ho túuání, pod okénkem stávání. Pomine ho aj tanec, nebude už muádenec.