Černík 1908 / 198 | Zpievali si chlapci

50 words

Černík 1908 / 198 | Zpievali si chlapci (100%)
Zpievali si chlapci na ulici v noci, nějedna panenka na noženky skočí. Na noženky skočí, čižmičky obúvá, a či to jéj milý na ulici zpievá? Galánečka moja, choj mňa vyprovodzic, nad vaším záhumným strojá sa mňa zabic. Strojá sa mňa zabic štyrma kvólíčkami, a já sa něbojím s dvoma ručičkami.

Černík 1908 / 005 | Keď som išol (48%)
Keď som išol ces ty hory, šetci vtáčkovja zpievali, žádný něplače, každý zpieva, čos tak, Naninka, žaloscivá? Jak já němám žalostná byc, strojí sa mi galán ženic, galán ženic, druhú si vzac, ej, co ja hriešná budzem dzelac?

Černík 1908 / 094 | Kamaráde brate (35%)
Kamaráde, brat mój, čo tak na mňa brojíš, pre to švarné dzievča zabic sa mňa strojíš. Kamaráde, brat mój, šak ty na mňa něbroj, pre to švarné dzievča zabíc sa mňa něstroj. Už som si, kamarád, obušek nabrúsil, veru ťa, kamarád, doohavic mosím.

Černík 1908 / 037 | Mám mám (14%)
Mám, mám krepelenku, ona pekně zpievá, chojce žac, chojce žac, už sa rozednievá. Mám, mám krepelenku, zlámala si nožku, podaj mi, dzievečka, bystréj vody trošku. Mám, mám koňa šimla, ten ma dobré nosí, po horách, po dolách, po zeleném lesi. Mám, mám koňa šimla, on mi něsce stávac, a ja viem, čo mu je, němám čo mu dávac.

Smutný 28/022 | Nad Javorníkem zpievá hrdlička (14%)
Nad Javorníkem zpievá hrdlička

Smutný 29/035 | Pod Javorníčkem zpieva hrdlička (14%)
Pod Javorníčkem zpieva hrdlička

Sušil 2338 | Ej měla máti měla dceru (7%)
Ej, měla máti, měla dceru, ej, pěkným jménem Kateřinu. A tak si s ňú hore vedla, žádnému jí dat nechcela. Jak v nedělu ráno stala, na ulici umetala. Shodil jí Bůh cedulenku, zlatem psanú literenku. Že má v pondělí umříti, s tým světem sa rozlúčiti. Jak v pondělí ráno stala, s pléjači sa ubírala. Poďme, pletci, plet do pola, a já půjdu také s vama. Jak poledne docházelo, na slunečko pohledala. Běžte, pletci, poobědvat, a já půjdu dom umírat. Jak ke dveřám dochádzala, na mamičku zavolala. Má mamičko, otvírajte, šaty k svadbě vykládajte! Kordulenku damaškovú, co mám k svadbě přichystanú. Tu fěrtušku, tu s pantlama, co sem si ju šila sama. Ty rukávce, ty kmentové, co mám ke svadbě hotové. Ten damašek, ten zelený, co mám tepruv k svadbě nový. Ty čižmičky, ty telací, co sem jich měla dycky v tanci. Tu truhličku s modrú barvú, budú plakat chlapci za mnú. Tu truhličku, tu s pokrovem, budú plakat nad mým hrobem. Ej, s Bohem, s Bohem, má mamičko, s Bohem, s Bohem, má sestřičko! S Bohem, s Bohem, můj tatíčku, s Bohem, s Bohem, můj bratříčku, s Bohem, s Bohem, šohajíčku. S Bohem, s Bohem ostávajte a za mňa sa modlívajte. Ke krchovu docházela, na černú zem pohlédala. Ty černá zem neoraná, sedem roků nekopaná. Budeš zajtra překopaná a já v tobě pochovaná.

Černík 1908 / 053 | Ja ked sa Janoško (6%)
Ja, keď sa Janoško do vojny bral, prišol pod okénko, smutně volal, podaj-že mi, milá, podaj trochu vody, lebo ve mně moje srdco shorí. A já bych ci dala trochu vody, ale sa já bojím tvojich koní, něboj sa, má milá, hoja, koňa mého, šak leží šablenka podla něho. Keď mi prišla karta narukovac, dal som si muzigu došikovac, muziganci moji, zahrajce mi čardáš, prvnieho ochtóbra rukovac mám A keď mně ta banda začala hrác, začaly mi suzy z očú padac, kamarádi moji, urobce mi k vóli a hybajce se mňú do téj vojny. My s tebú do vojny nepójdzeme, keď sa my téj vojny též bojíme, keď si ty chlap hodný, choj ty sám do vojny, keď si ty císaru zapotrebný. Keď mi prišla karta k rukovanie, moja milá, čas je k rozejdenie, s Bohom tu ostávaj, dobro sa tu mávaj, a na mňa smutného nězabývaj.

Černík 1908 / 190 | Stála Kačenka (6%)
Stála Kačenka u Dunaja, bielé nohy si umievala. Čiernookého syna mala, hodzila ho do Dunaja. Choj ty, synku, dolu vodú, a já ešče pannú budu. Stála baba za Važinú, očúvala Katerinu. Stará baba němeškala, hněc rychtárovi vedzec dala. A rychtárja němeškali, Kačenku hněc chycic dali. Dali ju tam do cemnice, plačú ju tam tri dzievčice. Pozri, Kačenko, ven oknami, čí sa hen to veznú páni. Veznú sa tam ci trja kaci, čo mňa budú zacínaci. Bola Kačenka jako gula, hněc sa katovi zalúbila. Chceš-li, Kačenko, moja býci, alebo smrc okusici? A já něscem tvoja býci, radšej chcem smrc okusici.

Bartoš 1901 / 1204 | A v tom městě Hodoníně (6%)
A v tom městě Hodoníně kasárňa maľovaná, v keré była má hłavěnka veľice sturbovaná, była ona sturbovaná, od samého jenerála; už to ináč byt nemože, já vojákem mosím byt. Dyž ňa na radní dům védľi, moje vłasy střihaľi, tenkráť pro mňa rodičové přežałostně płakaľi; proč płačete, naříkáte, šak vy ně nepomožete; už to ináč byt nemože, já vojákem mosím byt. A dyž było o půł noci, vyšła krásná vězdička, přišła za mnú do kasárně má miłá gaľánečka; přišła za mnú do kasárně, stáła u mojí posteľe: Stávaj hore, duša moja, já už stójím u tebe. A co bych já hore stáváł, šak ty ně nepomožeš, dybys za mňa dušu dała, tak ty ňa nevymožeš; mám čižmičky z ostruhami, vraného koňa v maštaľi ; už to ináč byt nemože, já vojákem mosím byt.

Černík 1908 / 143 | Žalo dzievča (6%)
Žalo dzievča, žalo tvávu v osyčí, prišli k němu dva hajníci, myslivci. Kosák vzali, polámali: »Choj domů, verbujú ci švarné chlapce na vojnu.« Keď verbujú, něch verbujú, já nědbám, já za jedno pocešenie kolik mám.