Sušil 1991 | Letěu vtáček po tem poli sem

26 words

Sušil 1991 | Letěu vtáček po tem poli sem (100%)
Letěu vtáček po tem poli sem i tam: Keby sa já muadej ženy douapau. Douapaš sa muadej ženy pod jeseň, až opadne drobný listek z čerešeň.

Sušil 2051 | Letěu letěu kraholíček přes pole (53%)
[: Letěu, letěu kraholíček přes pole, :] [: potkau sa on :] s uaštovičkú na skale. Počau sa jí kraholíček vyptávat: Budeš-li sa, uaštovičko, vydávat? Já sa budu, kraholíčku, vydávat, až sa bude suchá linda zeleňat atd.

Galko 1/001 | Spievaj si, dievčatko (21%)
Spievaj si, dievčatko, netrať veselosti, [: ako si netratí :] tráva zelenosti. Spievaj si, dievčatko, tú veselú pieseň, [: ako si spievalo :] celu božú jeseň. Spievaj si, dievčatko, nerob si srdcu žiaľ; [: potěší ťa pánboh, :] nenazdáš sa, odkiaľ. Spievaj si, dievčatko, ako si spievalo, [: bývajže veselé, :] ako si bývalo. Bývajže veselé, ako si bývalo, [: keď si vaše dvere :] za mnou zatváralo.

Černík 1908 / 009 | Skládala som pieseň (21%)
Skladala som pieseň celú tuto jeseň, takovú malučkú, o teba, Janíčku. Lúbím ťa, šohajko, len tak potajomně, aby něvedzeli šetci ludzia o mně. Lúbím ťa, šohajko, nědám na sebja znac, by ťa belo haňba, kebys mňa něscel vzac. Mój vienek zelený za čo som ja dala, že som ja za tebja muža nědostala?

Smutný 41/013 | Povedal si že ma vezmeš hoď (21%)
Povedal si, že ma vezmeš, hoď na jeseň žitko

Smutný 14/007 | Už ta jeseň ide a hory (21%)
Už ta jeseň ide a hory šumejú

Bartoš 1901 / 0835 | Zbledła pani zbledła (14%)
Zbledła pani, zbledła, w okieneczku sedła, biły cuker obirała, cały děň ho jedła. Musim ja jit k něj, co ma miła czyni, vije wionki liwendowe na zelenej skrzyni Jam ji pěkně pytał, by mi jeden dała, a ona mi nic nerzekła jeny zapłakała. Uwiła mi wionek mały liwendowy, a ja ji zas za to mam dať fortuch kartonowy. Fortuch kartonowy, tež i laňcuch złoty, a to ty masz, ma dzieweczko nelutuj tve cnoty. Tož juž tvoja cnota v kolebecce leži, a twuj wionek liwendowy na doł z wodu běži. Choci až bym ja sedła na vežy Stromenskej,* to juž vice neuhlidám tej cnoty panenskej. Szanujtež, dziewczatka, waszej poctiwosti a jako ta hałuzeczka svojej zelenosti. Choci až bym ja sedła na sto brannych koni, to již wice meho wionka žaden nedohoni. Smutná hałuzeczka, kdy z nej listek vypadne, a to tež tak ta dewečka s kterej krasa spadne.

Bartoš 1901 / 0517 | A jak je to pěkná věc (14%)
A jak je to pěkná věc, dyž možu byt mysľivec; zastřeľíł sem hołubičku, v miľenčiným okýnečku, spadła ně na jaŁovec. A ten ľístek z javora spadł na nás, na oba: [: Poď, má miłá, vyprovoď ňa :] až do našého dvora. Jak to miłá słyšeła, hneď ven za mnú vyběhła, [: hołubička z jalovečka, :] na javor vyľetěła. A já s tebú nepůjdu, vím, že tvoja nebudu, ty's bohatých rodičů syn, já si na tě mysľet nesmím, já sem cerka chudobná. Z toho si nic neděłej ja že su já bohatej [: a já si ťa přece vezmu, :] a ty mosíš byt moja.

Erben 5/083 | Ach což je to hezká věc (14%)
Ach, což je to hezká věc, že jsem já myslivec! postřelil jsem holubičku, upadla mi v jalovec. Má milá ji viděla, pro ni tam běžela; holubička s jalovečka na javůrek vletěla. A tu lístek s javora pad na nás na oba – vyprovoď mne, má panenko, až do našeho dvora. „Nechci, nechci, nepudu, vím že tvá nebudu: tys bohatých rodičů syn, a já holka chudobná.“ že jsem já bohatej: však já si tě přece vemu, jen se na mé nehněvej. „Já se na tě nehněvám, ale ráda tebe mám: přijď si večer k okénečku, pěknou hubičku ti dám.“

Sušil 0008 | Šla děvečka, šla pro vodu. (13%)
[:Šla děvečka:], šla pro vodu. Potkal ju tě jeden stařec. Daj, děvečko, daj mi vody. Milý stařec, není čistá. Voda čistá, tys nečistá. A tys měla devět mužů, devět mužů nezdávaných. S každým's měla pacholátko, pacholátko, nemluvňátko. Hned's ho každé zmordovala a pod pécku zakopala, nehašené vápno dala, černú hlínú zašlapala. Odpusť, Bože, hříchy moje. Já ti hříchy neodpustím, až spočítáš v moři písek, v moři písek, stromě lístek. Odpusť, Bože, hříchy moje. Já ti hříchy neodpustím, až spočítáš v nebi hvězdy, v nebi hvězdy, po světě cesty. V nebi hvězdy, vysoko sú, v světě cesty, široko sú. Než jich ona spočítala, celá v prach se rozsypala.

Sušil 1304 | Nepůjdu od milej (13%)
Nepůjdu od milej, až bude bílý den, naberu si lásky na celý ten týden. Nepůjdu od milej, až bude svítati, budu si od milej znamení pytati. »Dyž sem ti šohaju znamení dávala, Pána Boha jsem si na pomoc žádala. Pane Bože věčný, buď mi nápomocný, co sem si zvolila, pomož mi to nésti. Já sem si zvolila listek z rozmarýna, už mi nespomůže má celá rodina. Já sem si zvolila z růže červený květ, už mne nespomůže celý široký svět.