Sušil 1303 | Néní mňa najlutěj

41 words

Sušil 1303 | Néní mňa najlutěj (100%)
Néní mňa najlutěj jako, maměnko, vás, [: vychovali ste mia, :] a včil mosím od vás.1) Vychovali ste mia jak v zahrádce kvítí, a včilej, maměnko, mosím od vás jíti. Vychovali ste mia jak v ořeše jádro, včilej ste mia dali synečkovi darmo.2)

Bartoš 1901 / 0677 | Když sem šel přes hory (89%)
Když sem šel přes hory přes ten les borový, [: našel sem tam, našel :] oříšek lískový. To nebyl oříšek, to nebylo jádro; [: co sem se nachodil, :] všecko bylo darmo. Přišel sem k mé milé, k milé pod okýnko, [: zaklepal, zaťukal: :] »Spíš-li, má Nanynko?« Ale já, já nespím, já tě dobře slyším; [: ale že já tobě :] otevříti nesmím. Když mně neotevřeš, tak s Pánem Bohem lež; [: já o tě nestojím :] až do smrti po dnes.

Erben 4/095 | Na lom svělé nic dobrého (85%)
Na lom svělé nic dobrého:[66] okrad chudej potřebného. Udělal mu škodu ráznou: uřezal mu kapsu prázdnou A v tý kapse byla švestka, a v tý švestce byla pecka. A v tý pecce bylo jádro: tu to máme, kmotře Vávro!

Sušil 0533 | Horno mi je horno (10%)
Horno mi je, horno, už je všecko darmo, už s mojím synečkem posedá ledakdo. Posedá, posedá, ledajaká dáma, co ona neměla jakživa galána. Jakživa galána, jakživa milého,1) a včil s ním posedá do rána bílého. Posedaj, posedaj, enem mně pokoj daj, enem sa, dcérečko, ze mňa nevysmívaj. Nebudu, nebudu, v tem Ujezdě bývat, lebo mně nedajú dobrej vody píjat.

Erben 7/007 | Poslyšte panny (9%)
Poslyšte panny a vy mládenci, co jest se stalo v městě Kamenci. Byl tam řemenář a ten měl syna, ten si namluvil dceru ze mlýna. Ta její matka v tom zbraňovala: „Radš tě utopím, než bych tě vdala!“ A ten řemenář jak to uslyšel, on se rozhněval a do světa šel. A na té cestě slovo si dali, aby rok a den na se čekali. Ta její matka psaní napsala, že už svou dceru tejden provdala. Napsala psaní drobnou literou, že už má dceru tejden provdanou. A ten řemenář jak to uslyšel, on se rozstonal, třetí den umřel. Když se ta dcera dočkat nemohla, šla pod oblohu, jej zaklínala: „Kdybysi ty byl v pekle zavřený, ty tu musíš být v tom okamžení!“ Ta její matka nad ní horlila, aby domů šla a se modlila. „Darmo modleni, když já se trápím; pro potěšení věk si ukrátím!“ Dřív než hvězdičky svítit počaly, venku před domem koně dupaly. „Ach Bože, Bože! kdo to k nám jede? otvírejte se vrata oboje!“ „Jedn, má milá, jedu pro tebe: bez tebe nemám v hrobě pokoje. Vstávej, má milá! s lože bílého, musíš opustit manžela svého.“ „Ach, já žádného manžela nemám, na tě, můj milý, toužebně čekám!“ „Vstávej, má milá, vstaň se šněrovat; čas mi dochází, nemohu čekat. Můj kůň je rychlý jak střelná rána: ujede s námi sto mil do rána.“ A když vyjeli z města za bránu, hosti čekali na jejich svatbu. A když přijeli k místu hřbitova: „Otvírejte se vrata hrobová!“ Otvírejte se vrata hrobová: vezem nevěstu, svatba hotová!“ Černé dvéře se hned otevřely, a milý s milou v hrobě zmizeli. Když nemohli být za živa svojí, nyní po smrti pospolu spějí.

Bartoš 1901 / 0152 | Na potůčku bystré vodě (8%)
Na potůčku, bystré vodě, plače děvče své příhodě, dva ptáčkové ji těšili, neplač, děvče, jede milý. Jede, jede, i přijechal, spad s koníčka a zaplakal; jeho milá uslyšela, padla na zem a omdlela. Neplač, neplač, milá panno, neb již to jest všecko darmo, lepšíť tobě s ditětečkem, nežli mi jest s tvým věnečkem. Ty ditětečko vychováš a nebo ho do lidí dáš; já tvůj věnek nosit musím, který jsem vzal na svou duši. A když přijdu před soud božský, zemdlí ve mně všecky kosti, zemdlí žily pod koleny o tvůj věneček zelený.

Černík 1908 / 158 | Keď som k vám chodzieval (8%)
Keď som k vám chodzieval pres hájíček, bola si červená jak hrebíček, a včil si bledá, jako scena, snad sa ci šohajko vyspac nědá? Já som se vyspala po svéj vóli, ale mňa falešná láska morí, ej, morí, morí, premoruje, pre tvoje falešné slubovánie. Kebych já vedzela, že budeš mój, dala bych ci nosic šjateček svój, ale já dobre viem, že něbudzeš, darmo mi šjateček špinic budzeš. Kebych já vedzela, že budzeš mój, dala bych ci nosic prscienek svój, ale já dobre viem, že něbudzeš, darmo mi prscienek nosic budzeš. Bodaj's mal, šohajko, tolko zimnic, kelko je v Trnave mesce pivnic, aby ťa triasly, něprestaly, pre tvoje falešné slubování. Bodaj ťa, šohajko, tolko hromů, kolko je v Trnave mesce domů, aby ťa túkly, něprestaly, pre tvoje falešné slubování.

Erben 3/083 | Líto je mně můj tatíčku! (8%)
Líto je mně, můj tatíčku! líto je mně, líto vás, že jste vy mě těžko vychovali, a teď musím pryč od vás! Děkuju vám, můj tatíčku! děkuju vám nastokrát, za to vaše těžké vychování děkuju vám nastokrát. Líto je mně, má maličko, líto je mně, líto vás, že jste vy mě těžko vychovaly, a já musím pryč od vás! Děkuju vám, má matičko, děkuju vám nastokrát, za to vaše těžké vychování děkuju vám nastokrát!

Bartoš 1901 / 0825 | Pámbů vám zaplať (8%)
Pámbů vám zaplať, má miłá maměnko, Pámbů vám zaplať nastokráť, a že ste vy mňa z młádí vychovaľi, včiľéj mosím pryč od vás.

Sušil 0516 | Falešné synečku ty mě rmótíš! (8%)
Falešné synečku, ty mě rmótíš! Ty mně to srdečko darmo trápíš! Dříve’s mně sliboval, že budu tvá, včilka mně povídáš: Néni možná. »Dyž sem si tě nevzal za ženičku, vyvolím si tebe za družičku.« O to ti, můj milé, nebudu stát,1) nemohla bych pro plač věnců podat,2) Pro plač věnců podat, před kněza jít, pro falešnó lásku3) musím umřít. O to jenom prosím, šohajíčku, při mém umíráňó rozži svíčku!4) O to tebe prosím, bys při mně stál, mý bledý vočenka zaklačoval.

Bartoš 1901 / 0594 | O łásko forteľná proč ňa mámíš (8%)
O łásko forteľná, proč ňa mámíš [: a moje srdenko :] smutně trápíš? Dycky's ně ríkávał, že budeš můj, [: abych ti já dała :] šáteček svůj. Aľe já dobre vím, že nebudeš, [: darmo můj šáteček :] špínit budeš. Dyž sem si ťa nevzał za ženičku, [: včiľ si ťa vyvoľím :] za družičku. Za družičku tobě nemožu stát, [: nemohła bych pro płač :] vínka podat. Pro płač vínka podat, k oltáru jít, [: pro fałešnú łásku :] mosím umrít. Ľesti* já pro łásku umrít mosím, [: ešče ťa, šohajku, :] za to prosím. Abys pri méj smrti sám pri mně stáł, [: a mé čérné očka :] zatłačovał. A potom rozpáľił, rozžał svíčku, [: pomodľił sa za mňa, :] za dušičku. A potom rozpáľił ty dvě svíce, [: vymaľovał na nich :] mé, tvé srdce.