Smutný 28/040 | Co sem sa ja dočua včera

6 words

Smutný 28/040 | Co sem sa ja dočua včera (100%)
Co sem sa ja dočua včera

Smutný 03/025 | Co sem sa dočua včera za (100%)
Co sem sa dočua včera za novinku

Bartoš 1901 / 0515 | Měła sem já šohajíčka (1%)
Měła sem já šohajíčka a už nemám nic: On mě včéra vypověděł, už nepřinde víc. Rozhněváł sa on na mně, že mosí ít ode mně. S Pánem Bohem, šohaj švarný, nebráním tobě. Bohaté ti zkazujú, cedułe posíłajú, k tomu ešče, šohaj švarný, aj domy majú. Co bych já ti brániła, dyž su panna jak iná; dyž ti bohaté zkazujú, běž si za něma. Chudobných si nevšímáš, bohatých tu máło máš, a sám sobě nepomysľíš, že sám nic nemáš.

Bartoš 1901 / 1273 | Páni muzikanti (1%)
Páni muzikanti, vemte inštrmenty dobrý pozor na mňa dajte, vy sedľáci počúvajte co děłajú ženky! Ona ženka mnohá, dyž muž néni doma, on jí nechá hospodářství, ona krade až to praščí, a peníze sková. Ženka dojí v chľévě a žida má v izbě, príďa z venku přivítá ho, a hned sa ptá: co nového, a co má pěkného. A on jí zas praví: mám tu nové módy, jakživa ste neviděła, na jarmaku neuzřeła takové kartúny. Céra iďa z chléva, na žida sa dívá, vołá: mamo co děłáte, o złatý sa nehádajte, tata nejsú doma. Ľež tatu spatříme, šecko si kúpíme; bude pátek, budeme vít, možeme něco ukľudit a židovi dáme. Sedľák v pátek věje, žena k němu príde: běž ty mužu poobědvat, mý budem s cérú osívat, máš tam oběd v trúbě. A jak osívały, do měchů dávały; pachołek sa díru dívał, aby na ně nepovídał, že mu také dají. Dybych sedľákem był, vím co bych učinił; rekł bych: do ľesa jedu, vratił bych sa zasé domu, na všecko bych trefił. Príde kontribuce, sedľák zpíná ruce: co si, ubohý, poradit, kam sa já mám včiľ obrátit, prázná je truhľice. Až žena umírá, teprú si zpomíná: co sem, hříšná, děłávała, že sem muža okrádała, včiľ ně bude běda. *

Bartoš 1901 / 0005 | Neščasný Vsetínský zámeček (1%)
Neščasný Vsetínský zámeček, neščasný ten panský dvůr! Chodíł tam syneček, roztrháł krpeček, jeden cełý, druhý půł. Mamičko, de je vaša céra? Já ju přišéł navčívit; tři leta minuły, co sem í neviďél, já ju přišéł potěšit. Ceruška na kerchově ľeží, tam je její posteľka; nemysľi, synečku, švárný šohajíčku, že bude tvoja ženka. Ukažte ke kerchovu cestu, já sa na ňu podívám, žije-ľi tam ešče, černooké děvče, nech sa s ním rozhovárám. Dyž sem už na kerchov doběhł, uviďéł sem hrob nový; dvě růže červené, znamení ně dały: Tu ľeží potěšéní. Kdo to tady chodí po hrobě, a mé srce stłačuje? Chodí to syneček, švárný šohajíček, co tě věrně miłuje. Staň, miłá, z hrobu hłubokého, promłuv ke mně słovečko! Já bych ráda stała, k tobě promluviła, mám zemdľené srdečko.

Bartoš 1901 / 1185 | K horám chłapečci k horám (1%)
K horám chłapečci k horám, kerý trúfáte nohám. A já su synek těžký, já si netrúfám pěšky. Jede syneček hájem, košełka čérná na něm. Per ně ju, miłá, per ně, co bych nechodíł čérně. Kde by sa čérná vzała, šak sem ju včéra prała, pod naším okénečkem, dubovým połénečkem.

Bartoš 1901 / 0370 | O včerajky byl ten sváteční den (1%)
O včerajky byl ten sváteční den čemu jsi nepřišel čemus, Janíčku, čemus nepřišel a mně nepotěšil, já ubohá zarmůcená jsem. Aj, včera nedělá była A já sem doma nebyła, była tam mša svatá za švarné děvčata. A já sem na ní nebyla. Včéra byl zasvěcený deň kde sa ně, můj miłý poděł? Voził sem kamení na pánské stavení. Oj, na té Hodonský mlýn.

Bartoš 1901 / 0991 | Ej oves oves zeľený oves (1%)
Ej oves, oves, zeľený oves, [: pověz, cérečko, zežneš-i ho dnes. :] Aj zežnu, zežnu, co bych děłała, [: šak sem já včéra věčí zežała. :] Ej zeľé, zeľé, drobná přísada, [: pověz, Haničko, máš-i ňa ráda. :] Aj dubí, dubí, zeľené dubí, [: pověz, miľunká, jak sa ti ľubím. :] Ej hájek, hájek, zeľený hájek, [: mám já šohajka jak marijánek. :]

Sušil 0774 | Pověz mi synečku (1%)
Pověz mi, synečku, kdes včerá večír byl? »GaIanečko moja, enom naprotivá.« Co ti tam, synečku, co ti tam pravili? »Galanečko moja, tebe pomlúvali.« Cos ty jim, synečku, cos jim na to říkal? »Galanečko moja, smutně sem si vzdychal.« Ešče-li, synečku, ešče-li k nám1) půjdeš? »Galanečko moja, dokad živa budeš.«

Bartoš 1901 / 0430 | Zlatá panimámo co děłáte (1%)
Zlatá panimámo, co děłáte, že přede mnó dveři zavíráte? Pusťte mne do domu, ať já vidím vaší céry podobu. Vaša céra z okýnečka kóká, pustiła mě kľíček do kłobóka: Tu máš kľíč, možeš íť, možeš sobě pozľehónka otevříť. Dyž sem počał dveři otvírati, słyšeł sem tam miłó naříkati: Proč płačeš, naříkáš, dyž mě tady, moja miłá, ešče máš?

Bartoš 1901 / 0093 | Žało dívča žało trávu (1%)
Žało dívča, žało trávu, nedaleko Beľegradu — noľen dáľéj nu. Pán sa na ňu z okna dívał od radosti až omdlívał — noľen dáľéj nu. Širuj kočí, širuj koně, pojedeme v širé pole — noľen dáľéj nu. Širé poľe objíždžali na děvčátko zavołali — noľen dáľéj nu. Do ti kázał trávu žati, panské łúčky vyžínati? — noľen dáľéj nu. Daj nám, dívča, daj nám załoh, co’s na panském trávu žało — noľen dáľéj nu. Dávala ím svú płachtičku, za tú zeľenú travičku — noľen dáľéj nu. Nechceme my tvéj płachtičky, lež my chceme tvéj ručičky — noľen dáľéj nu. Nač bych já vám smutná była, já sem céra pastýrova — noľen dáľéj nu. Bár si cera pastýrova, enom sedaj do hyntova — noľen dáľéj nu.