Smutný 39/003 | Keď sa milý na vojnu bral

8 words

Smutný 39/003 | Keď sa milý na vojnu bral (100%)
Keď sa milý na vojnu bral, svojej milej

Smutný 01/039 | Keď sa šuhaj na vojnu bral (100%)
Keď sa šuhaj na vojnu bral, svojej milej prikazoval (balada!)

Sušil 1197 | V poledne s poledne (96%)
[: V poledne s poledne :] slunečko kolem jde. To nebylo slunce: Bylo švárné děvče. Srp, plachetku vzala, na trávu se brala. Na trávu zelenó, na lóku širokó. Rozčesala vlase po svém zlatém páse. Pře mé milé vlasy, škoda vaši krásy! Že já vás zavit mám do rócha bílýho. Jinde přidávají: Mám koně vraného, zostra kovaného. Sedla bych na něho, jela bych na vojno. Pojeď, milá, se mnó, ať já nejsem šelmó. Pojeď, milá, skokem, ať já nejsem klukem. S tebó nepojedu a já tvá nebudu. Proč bys má nebyla? Dyť's mně slibovala.

Erben 7/001 | Vandrovali hudci (91%)
Vandrovali hudci, dva pěkní mládenci. Řek' jeden druhému, bratr bratru svému: „Slyšíš, milý bratře! vímť já dřevo krásné. Dřevo javorové, na housličky dobré. Pojďme, je utněme, houslí nadělejme. Houslí mně a tobě, ať zahrajem sobě.“ Když ponejprv ťali, dřevo zavzdychalo. Když podruhé ťali, krev se vy prýštila. Když potřeli fali, dřevo promluvilo: „Nesekejte, hudci, vy pěkní mládenci! Však já nejsem dřevo, jsem já krev a tělo. Jsem pěkná děvečka tu z toho městečka. Matka mě zaklela, když jsem vodu brala. Když jsem vodu brala, s milým si postála: Abych zdřevěněla a javorem byla. Javorem vysokým s tím listem širokým. Jděte, hudci, jděte, mé matce zahrejte. Zahřejte u dveří o té její dceři.“ Hudci počnou hráli, matička plakati. „Nehřejte mi, hudci, vy pěkní mládenci! Nic vy mi nehřejte, v srdce nebodejte. Dosti já hoře mám, 1) když dcery své nemám. Přenešťastná máti, co klne své děti!“ 1) Mám já dosti hoře po dceři Barboře.

Sušil 1506 | Katerinko Katerinko moja (91%)
Katerinko, Katerinko moja, nebylo ťa včera večer doma. »Já jsem byla v zeleném hájičku, žala jsem si pro krávy travičku. Dyž nažala, nóšu navázala, na pravú stranu sa podívala. Poď, šohaju, poď ty z pravej strany, zazvihneš mně nóšu rosnej trávy.« Tažší tráva, než byla otava, nač si, milá, nač si tolé brala? »Já jsem brala ke svojej libosti, abych měla pro své krávy dosti.«

Sušil 0027 | Pu-to-val ro-be-nek pu-to-val ro-be-nek od ot-ce (89%)
[: Putoval robenek :] [: od otce, mateři. :] ... ... Ma mila stařeno, něni tu žadneho. Mamy doma něni, a taty němamy. Smrť na to nědbala, do dveři se brala. Přes prah překračala, na pec pohlidala. Na pec pohlidala, po peci sahala. Vstaň z peca ty, holy, dy roběnka něni. Hned ho za krk vzala a o zem nim prala. A takhle ho stiskla, ež krev z něho vyšla.1) Hleďte, mili pani, jak se on jí brani. Běda mně hřišnemu, dlužen sem každemu. A najvěc jednemu, Panu Bohu svemu. Musim před nim stati, jemu počet dati.

Sušil 0028 (89%)
Ma mila stařeno, něni tu žadneho. Mamy doma něni, a taty němamy. Smrť na to nědbala, do dveři se brala. Přes prah překračala, na pec pohlidala. Na pec pohlidala, po peci sahala. Vstaň z peca ty, holy, dy roběnka něni. Hned ho za krk vzala a o zem nim prala. A takhle ho stiskla, ež krev z něho vyšla.1) Hleďte, mili pani, jak se on jí brani. Běda mně hřišnemu, dlužen sem každemu. A najvěc jednemu, Panu Bohu svemu. Musim před nim stati, jemu počet dati.

Galko 3/021 | Prešpurská kasáma malovaná (87%)
Prešpurská kasárna malovaná, kdože hu maloval ze slzama? Chlapci ze slzama, dievčence očama; prešpurská kasárna malovaná. Prešpurská kasárna, široký dvor, po nej sa prechádza kamarát moj; prežalostne plače, ruce zalamuje, až sa tá kasárna celá trase. Tedy má mamička veliký žál, ked sa jej synáček na vojnu bral; ale šak on príjde a vás živú nájde, potom vás, mamičko, chovat bude.

Černík 1908 / 219 | Keď sa Janko (87%)
Keď sa Janko na vojnu bral, tak svéj miléj rozkadzoval. Aby sa mu něvydala, sedzom rokóv ho čakala. Ale ona sa vydala, sedzem rokóv něčakala. Čo's to, milá, urobila, prečo's ty mňa něčakala? Já som, milý, něvedzela, preto som ťa něčakala. Rodičovja povedali, že tebja už tam zabili.

Černík 1908 / 053 | Ja ked sa Janoško (87%)
Ja, keď sa Janoško do vojny bral, prišol pod okénko, smutně volal, podaj-že mi, milá, podaj trochu vody, lebo ve mně moje srdco shorí. A já bych ci dala trochu vody, ale sa já bojím tvojich koní, něboj sa, má milá, hoja, koňa mého, šak leží šablenka podla něho. Keď mi prišla karta narukovac, dal som si muzigu došikovac, muziganci moji, zahrajce mi čardáš, prvnieho ochtóbra rukovac mám A keď mně ta banda začala hrác, začaly mi suzy z očú padac, kamarádi moji, urobce mi k vóli a hybajce se mňú do téj vojny. My s tebú do vojny nepójdzeme, keď sa my téj vojny též bojíme, keď si ty chlap hodný, choj ty sám do vojny, keď si ty císaru zapotrebný. Keď mi prišla karta k rukovanie, moja milá, čas je k rozejdenie, s Bohom tu ostávaj, dobro sa tu mávaj, a na mňa smutného nězabývaj.

Erben 7/031 | Když se milý na vojnu bral (87%)
Když se milý na vojnu bral, 1) své panence přikazoval, aby se mu nevdávala, sedům let na něj čekala: „Má panenko! nevdávej se, za sedům let přijdu zase; za sedům let přijdu domů, zlatý prsten nosit budu.“ A když bylo v sedmém roce, žala trávu při potoce; když nažala, navázala, po poli se ohledala. Neviděla tam žádného, jen vojáčka samotného; ptala se ho: „Můj panáčku! víte-li o mém miláčku?“ „Tvůj milý se tam oženil, já sám na jeho svatbě byl. Co mu vzkážeš, holubičko, bílá, červená růžičko?“ „Vzkazuju mu tolik toho: aby do něj udeřilo!“ Otočil se a zasmál se, zlatý prsten zatřpytil se. „To je prsten s mého prstu, co jsem dala mu na cestu!“ – „Co mu vzkážeš, ještě více, ty modrooká dívčice?“ „Vzkazuju mu tolik zdraví, co je na té louce trávy; vzkazuju mu tolik štěstí, co je kapek v hustém dešti!“ Kostelíček v černém lese: „Pojď, má milá, oddáme se; pan farář nám ruce sváže, žádný nás už nerozváže.“ 2) 1) Můj milý na vojnu jede, a co on mně přikazuje? abych já se nevdávala, sedum let na něj čekala atd. 2) Na konci dodávají: Skládal voják tu písničku, dal ji milé za hubičku; ta písnička velmi hezká, stojí nejmíň za dvá česká.