Smutný 46/026 | Keď sem išel pres ten les

9 words

Smutný 46/026 | Keď sem išel pres ten les (100%)
Keď sem išel pres ten les, pres les javorový

Sušil 0215 | Hnala Anka kravy (93%)
Hnala Anka kravy přes les jaborovy; kravy potratila, sama pobludila. Pod jaborek sedla, chleb se syrem jedla. Nadešel ju Janek, nadobny šuhajek. Co tu dělaš, Anko, nadobna galanko? A ja viju vinky z různej rutovinky. Daj mi viněk, Anko, prošvarna galanko! Uvila sem ich šest, ober si kery chceš. Něber polajovy, hlava z něho boli; vem rozmarinovy, bo ten pěkně voni. Vem si hřebičkovy, svědči Janičkovi. *)

Erben 7/034 | Teče voda (86%)
Teče voda z lesa dolem: má milá seděla pod javorem. Přišel je k ní mládeneček: „Dej mi, panenko, ten věneček!“ „Já ti věnec nesmím dáti: hněvala by se moje máti.“ Koukal na ni přes jedličku: jedličku přeskočil, pěkně se zatočil, dal hubičku.

Bartoš 1901 / 0351 | Přeľeť ptáčku přeľet (86%)
Přeľeť ptáčku přeľet přes tú čérnú horu, aj přes ten javorový ľes, snáď ně to dá Pámbů, že sa já dostanu zhovárať s svojú miłú ešče dnes, ešče dnes.

Bartoš 1901 / 0104 | Za horama v černým lese (79%)
Za horama v černým lese, seče trávo hezký děvče. Seče jo tam na dolině, na té panské jetelině. Přišil na ňo mesliveček, polesnýho mládeneček. »Co to, holka, co to děláš, že se ani nevohledáš? Proč bech já se vohlídala, dež sem škodě nedělala. »Te mosíš bet zmordovaná, pod javorem zakopaná.« Než bech se zmordovat dala, rač bech třikrát zavolala. »Aj můžeš třeba štyrykrát, nehosleší ti hani fták.« Dež ponéprv zavolala, alije se zelenala. Dež podruhý zavolala, dóbrava se rozlehala. Dež po třetí zavolala, svýho bratra dovolala. Mlačí bratr to hoslyšel, staršímo to povídat šel. »Hola! bratře, zle je s námi, naša sestra volá v háji. Zapříhnite vraný koně, do háječka pojedeme.« Dež na to lóko přijeli, sestřičko tam neviděli. Spatřili tam meslivečka, polesnýho mládenečka. »Co to děláš, meslivečko, že máš vod krvje šavličko?« Zastřelil sem holubičko, v menářovým vokýnečko. »To nebela holubička, to bela naša sestřička. Te mosíš jít do vězení, kde božího světla není.«

Sušil 0850 | Svěc měsíčku jasně (79%)
Svěc, měsíčku, jasně, až já povandruju, aby má milá věděla, kerou cestou půjdu. Půjdu-li, půjdu já, každý se podívá až na tou louku zelenou, kde má milá bejvá. Tam jí požaluju svoje těžké hoře, co ste vy o mně mluvili na tom vašem dvoře. Mluvili, mluvili, šak víc nebudete, až já od vás povandruju, šak vy spomenete. Spomenete jednou, spomenete dvakrát, až po třetí spomenete, musíte zaplakat. Již sem tak osiřel jako jabor v lese, když z něho listí opadá, on se smutně nese.

Bartoš 1901 / 0151 | Ked som išoł ces ten (79%)
[: Ked som išoł ces ten ľes, :] [: ces ľes javorový. :] [: Ked som išoł ces ten ľes, ces ľes javorový, :] [: stúpył sem tam na kamen, kamen mramorový. :] A že pod tym kamenom studna murovaná, :] [: napý sa jej, má miłá, či si spravedľivá. :] [: A jak sa jej napyła, :] [: farbu premenyła. :] [: Čože ma je po farbe, farba sa navrácí, :] [: aľe moja potcivost, už sa nenavrácí. :] [: Keby sa tá potcivost na skaľe rodziła, :] [: nejenna by pannenka pre ňu si chodziła. :] [: Ale že sa potcivost na skaľe nerodzí, :] [: tak nejenna pannenka nepotcivá chodzí. :] [: A keby tu potcivost v skľepoch predávaľi, :] [: veru že by ju chłapci dyeukám kupovaľi. :] [: Ale že sa potcivost v skľepoch nepredává, :] [: tak nejenna pannenka chodzi nepotcivá. :]

Galko 1/116a | Načo som na svete narodzená (72%)
Načo som na svete narodzená, keď nemám žiadneho potešenia; ani potešenia, ani úfať, jaj bože, prebože, musím zúfať! Zelený rozmarín ako tráva, už ma môj milený zanaháva; keď ma on zanahá, a ja nedbám, v srdci ho nenosím, vrecka nemám. Zase je zelenší ako tráva, zas ma po druhýkráť zanaháva; urob si, milý môj, ako sám chceš, odo mňa vernejšiu nedostaneš. Na váži hodinky smutne bijú, už ma s mojím milým rozlučujú; rozjúčte, rozlúčte s pánembohem, budem si hľadati sebe roveň! Červená ružička s bielym kvitne, už mňa v Tisovníku žiaden nechce; jaj bože, prebože, čo mám robiť, keď ma už prestali chlapci ľúbiť. Vychodí slniečko spoza lesy, už mňa v Tisovníku nič neteší; veru ma tešilo, veď ma už nie, azdaj ma poteší dakde inde. Kúpže mi, môj milý, čo ťa prosím, červené čižmičky rada nosím; červené, červené ako iskra, kúpže mi, môj milý, ešte dneska. Povedz mi, môj milý, čo ťa boli, založ si líštočok javorový; založže si, založ, kde ťa bolí, nejdiže do mesta k doktorovi. Povedz mi, môj’ milá, kde ty bývaš? V prostriedku dedine, však ma vídaš. Povedz mi, môj’ milá, kto k vám chodí? Žiaden, duša moja, lenže prídi!

Sušil 1333 | Za horama tam za černém lesem (70%)
Za horama, tam za černém lesem, nevěděla má maměnka, kde sem.

Sušil 0221 | Páslo děvča husy (69%)
[: Páslo děvča husy :] v jaborovém lesí. Husy potratila, pod jabor si sedla, chleb se syrem jedla. Na jabor pohledla, orla tam uhledla. Orle, milý orle, viděls husy moje? Já sem ich neviděl, enom sem ich slyšel. Ony ščebotaly, voděnky hledaly. Voděnky studenej, travěnky zelenej. Husy popelaté, majú křídla zlaté.

Sušil 0851 | Svítí měsíček jasně (69%)
Svítí měsíček jasně milé pod vokýnko, staň honem a votevři, má milá panenko. »Ráda bych votevřela, dybych jenom mohla, dyby mě má hlavěnka tuze nebolela.« A šak tebe nebolí tak, jako se děláš, ale že ty více mě v svém srdéčku nemáš. Včilka sem už vopuščené jako hruška v poli, hrušky chlapci votrhajó, hruška smutně stojí. Včilka sem už vopuščené jako holubička, kerá líta po poli a hledá samečka. Včilka sem už vopuščené jako jabor v lese, keré v zímě ani v lítě ovoce nenese.