Sušil 2011 | Bude vojna bude mor

32 words

Sušil 2011 | Bude vojna bude mor (100%)
Bude vojna, bude mor, pudó na ňo chlapci z hor; pudó na ňo železňáci, to jsó, Bože, vojáci. Majó kulke z ředekve; Brandeburko hotěké; pracho není, hani zrnka, to bude vojna velká.

Sušil 2012 | Bude mor bude mor budú ludé (70%)
Bude mor, bude mor, budú ludé mřéti, a já ne, a já ne, skovám sa do plévně.

Bartoš 1901 / 0104 | Za horama v černým lese (18%)
Za horama v černým lese, seče trávo hezký děvče. Seče jo tam na dolině, na té panské jetelině. Přišil na ňo mesliveček, polesnýho mládeneček. »Co to, holka, co to děláš, že se ani nevohledáš? Proč bech já se vohlídala, dež sem škodě nedělala. »Te mosíš bet zmordovaná, pod javorem zakopaná.« Než bech se zmordovat dala, rač bech třikrát zavolala. »Aj můžeš třeba štyrykrát, nehosleší ti hani fták.« Dež ponéprv zavolala, alije se zelenala. Dež podruhý zavolala, dóbrava se rozlehala. Dež po třetí zavolala, svýho bratra dovolala. Mlačí bratr to hoslyšel, staršímo to povídat šel. »Hola! bratře, zle je s námi, naša sestra volá v háji. Zapříhnite vraný koně, do háječka pojedeme.« Dež na to lóko přijeli, sestřičko tam neviděli. Spatřili tam meslivečka, polesnýho mládenečka. »Co to děláš, meslivečko, že máš vod krvje šavličko?« Zastřelil sem holubičko, v menářovým vokýnečko. »To nebela holubička, to bela naša sestřička. Te mosíš jít do vězení, kde božího světla není.«

Sušil 1363 | O službičko službo ma (18%)
[: O, službičko, službo ma, :] [: jakas mi je teskliva. :] Mam ja hospodyň pani, co mi robotu hani. Eščech ji nězrobila, už mi ju pohanila. Hospodař ešče horši, pobudza na sirotky. Kdo siroce ubliži, toho Pan Bůh poniži. Kdo siroce nalaje, tomu Pan Bůh něpřaje. Zpivaj, ptačku slavičku, zbudź mi moju macičku. Dyby oni slyšeli, zaplakać by museli.

Bartoš 1901 / 0795 | Včerá sem bel ho mozeke (18%)
Včerá sem bel ho mozeke [: celé den :], [: hani sem tam mó Nanynko :] [: neviděl :]. Vona sedí za stolečkem [: ho dveří :], [: zepté se hí karamáde :] [: co je jí? :] Vona mně to karamáde [: nepoví :], [: připravil's jo vo věneček :] [: zelený :].

Bartoš 1901 / 1306 | Ve Líšenščí ve ste (18%)
Ve Líšenščí, ve ste, milovali beste, staró kozo bez vocaso, hani ta vás nechce.

Bartoš 1901 / 0873 | Nevěsto co děláš? (18%)
[: Nevěsto co děláš? červený pantle máš; :] pantličke ti vezmó, čepeček ti dajó, hani se nenadáš. [: A já se nebojím čepečka bílýho, :] dež be mně ho dali, věneček mně vzali, dež jen vím pro keho.

Sušil 0591 | Debe prodávale (18%)
Debe prodávale černý voči v krámě, já bech jich kópila pro tebe, galáne. Ale jich nemajó, hani neprodajó, vune jich kramářke same ráde majó.

Bartoš 1901 / 0546 | Hani sobě moji rodičové milí nemeslite (18%)
Hani sobě, moji rodičové milí nemeslite, habech si já vzala, co se mně nelíbí, co ve chcete; hale jen co já chco, to mě přejte! Deť ve se mnó bévat, rodičové milí nebodete.

Sušil 0314 | Smlóvali se dvá smlóvali (11%)
Smlóvali se dvá, smlóvali, by preč vandrovali, z jedné dědiny do druhé, do krajiny cizé. A jeho milá, rozmilá napřed vandrovala, a když k hájičku když přišla, pod stromem usnula. A její milý, rozmilý za ňó na koňu jel, a když k hájičku když přijel, svó miló neviděl. Zavolal hlasem velikým: Ach, má milá, kde jsi? Zda-li tě zvěř neroznesla, lebo zabitá jsi? Uvázal koňa u duba, sám klek' na kolena, vytáhl z pošvy ostrý meč, uťal si hlavu preč. A jeho milá, rozmilá ze sna procítila, viděla ho zabitého, kůň stojí u něho. Měla tě milá dva nože, oba balzanovy, jedněm sobě hrob kopala, druhém se zabila. Ach, položte nás, položte do jednoho hrobu, aby naše věrné duše přišly k Pánu Bohu. Ach, položte nás, položte až tam na rozcestí, kady dobří lidi chodí, formánkové jezdí. Kdo tady půjde, pojede, ať na nás zpomene, tudy leží milý s miló. obá zabití jsó. Kdo tady půjde, pojede, ať sobě zpomene, tu leží milý pro miló, milá pro milého.

Erben 3/134 | A co pak já nejsem (11%)
A co pak já nejsem družka na modu? když já to do Stráži šecko přivedu: tříce na přesky, jen jso se lesky! co pak mě nechcete, vy chlapci Stražsky? Jak jsem já družička ako malina; za mnu stoji družba ak rozmarína: chlapečku hezkej! jen si nestejskej; až ty vod nás pudeš, jen si zavejskej!