Erben 5/113 | Bota leze voknem
Text:
Bota leze voknem,
švec ji volá: „Pod sem!
máš-li něco roztrhaný,
zašiju to koncem.“
Kramflekovy šídlo,
to dělalo dílo:
vyskočilo na verpánek,
přerazilo bidlo.
Ten kulatej kámen,
ten skočil do kamen,
z kamen zase do police –
už je tomu amen.
40 words
Podobné písně
Erben 5/113 | Bota leze voknem (100%)
Bota leze voknem, švec ji volá: „Pod sem! máš-li něco roztrhaný, zašiju to koncem.“ Kramflekovy šídlo, to dělalo dílo: vyskočilo na verpánek, přerazilo bidlo. Ten kulatej kámen, ten skočil do kamen, z kamen zase do police – už je tomu amen.
Galko 1/394 | Vyskočilo slniečko zavčas ráno (18%)
Vyskočilo slniečko zavčas ráno, raníčko, vyskočilo na stienku, na tŕňovú zahradku. Vykvitli tam ružičky, prišli si tam devečky, odtrhli tie ružičky, vili si z nich venečky. Prvý vienok dovíja, zlý duch mámiť počína, druhý vienok dovíja, zlý duch sa k nej primlúva: Chceš-li, Katko, má býti, či chceš bohu slúžiti? Nechcem bohu slúžiti, ale, pane, tvá býti. Staň ty, Katka, na kameň, a ja stanem na strmeň, zo strmeňa na koňa, prenesiem ťa do raja. Do rajička, do raja, kde si nikdy nebola, kde si nikdy nebola, ani tvoja rodina. A keď za mesto prišli, dobrej cesty nenašli, len po tŕňovom hloži, po tom čertovom zboží. Keď už nad peklo prišli: Otvor bránu, najvyšší, nesiem telo i dušu, zemanovu Katušu. Podajte jej stoličku, nech si sadne trošičku, podajte jej smoly piť, musí ona s nami byť. Jeden bránu otvára, druhý sa jej usmieva, tretí smolu nalieva, štvrtý sa jej primlúva: Pi, Kačenko, kávičku, budeš mojú ženičkú. Nechcem, pane, kávičku, nebudem tvú ženičkú. Prvý pohár vypila, priam barvičku zmenila; druhý pohár vypila, plameň blkom pustila: Nože, páni pekelní, otvárajte mi brány, keď nie brány, len dvere, nech ma vetrík preveje. Kto je tu z mej dediny, povedzte mej materi: ešte jednu dcéru má, nech ju lepšie naúča. Mne po vôli dávala, do pekla ma vohnala, mňa bila len bylinou, nech ju bije trninou. Mohlas’ bohu slúžiti, do kostela choditi; už ty budeš naveky v tom plameni horeti.
Erben 4/026 | Kdybych já věděla (18%)
Kdybych já věděla, co dělá Matěj, já bych mu poslala na pivo zlatej,[63] na pivo zlatej, pěknej kulatej: aby se nabumbal[64] můj zlatej Matěj.
Sušil 0146 | O hory kopce a doliny (18%)
O, hory, kopce a doliny, jak jste mně bývaly upřímny! Když jsem vámi chodíval, měsíček mně pěkně svítíval. Svítily hvězdičky překrásné, obloha, celé nebe jasné, všecko všady vesele, utěšení moje spanilé. Chodil jsem přes všecky doliny, přes hory, louky a roviny, chodníček mně ubýval, když jsem si na Boha myslíval. Myslil jsem v srdci svém na něho, rozjímal jsem ty skutky jeho: Bože, jak jsi rozmilý, slavný, dobrotivý, spanilý! Krásu tvou zvěstuje obloha, dobrotu dobrodiní mnohá, nebe, země, dílo tvé, k lásce probuzuje srdce mé. Každý pozemský tvor tě vzývá, pták, jenžto nad mou hlavou zpívá, všecko tě oslavuje, nade mnou moc Boží zvěstuje. Půjdu tak ve svatém pokoji, Pán Bůh mě na cestě zprovodí; doveď, Pane, doveď mě po této časnosti do nebe.
Erben 5/105 | Mé milé fintidlo! (15%)
Mé milé fintidlo! kde je švec, tu šidlo, kde šidlo, tu dratev; švec stojí ve vratech v červených kaťatech.
Sušil 1949 | Neberte si kamarádky (12%)
Neberte si, kamarádky, muža malýho, nebo von se v noci bojí schořa černýho. Mám já muža maličkýho, schořa se bojí, a dycky doma pro schořa v kótě si stojí. Černý schoř prý dycky skáče za lomenicó a muž strachem sedávává večír za pecó. Nechce mně chodit na hůru pro seno koňům, ach, co si já s ním mám počat, Pane Bože můj? Zašiju si jé do měcha, a dám jé pod hnůj; odpočívé, můj možičko, schořa se nebůj.
Erben 5/147 | Co děláš? (12%)
Co děláš? nevoráš, ani nežneš: co sedláčku, co děláš? přijde na tě zima, mráz, jak živ budeš? „Nic nedbám, jen když mám žbánek v ruce: když se hodně napiju, neptám se, jak zasiju v tomto roce!“
Galko 1/123 | Nitra milá, Nitra (12%)
Nitra milá, Nitra, ty vysoká Nitra! [: Kdeže sú tie časy, :] v ktorých si ty kvitla? Nitra milá, Nitra, ty slovenská mati! [: Čo pozrem na teba, :] musím zaplakati. Ty si bola nekdy všetkých krajín hlava, [: v ktorých tečie Dunaj, :] Visla i Morava. Ty si bola sídlo kráľa Svatopluka, [: keď tu panovala:] jeho mocná ruka. Ty si bola sväté mesto Metodovo, [: keď tu našim otcom :] kázal božie slovo. Teraz tvoja sláva v tôni skrytá leží. [: Tak sa časy menia, :] tak tento svet beží!
Sušil 2281 | Má hlavičko bílá (9%)
Má hlavičko bílá, Pán Bůh v tobě bývá. Upadlo mně břetýnečko, podý mně ho, mé srdečko. Kam si ty ho skováš? Kapce pro ne nemáš. Skováš-li ho pod stání, snědí ti ho potkáni; skováš si ho do police, snedijú ti ho ploščice.*) Dý mně ho do mý ručičky, já tobě dám dvě hubičky.
Sušil 2146 | Milá paní pro tvou čest (9%)
Milá paní, pro tvou čest, dej nám slanin jako pěst; pak-li nám nic nedáte, šak na hrncech poznáte; budou lítat z police jak mynářovy slepice, dy se nažerú pšenice z tej nedoměřanej měřice.
Sušil 1731 | Aj byla jedna stará baba (9%)
Aj, byla jedna stará baba, měla kozílka tuze ráda. Hop, kozle, cap, kozle, hop, kozle, cap. A on jí vlezl do police, poklókl jí tam všecky hrnce. Hop, kozle, cap, kozle, hop, kozle, cap.
Bota leze voknem, švec ji volá: „Pod sem! máš-li něco roztrhaný, zašiju to koncem.“ Kramflekovy šídlo, to dělalo dílo: vyskočilo na verpánek, přerazilo bidlo. Ten kulatej kámen, ten skočil do kamen, z kamen zase do police – už je tomu amen.
Galko 1/394 | Vyskočilo slniečko zavčas ráno (18%)
Vyskočilo slniečko zavčas ráno, raníčko, vyskočilo na stienku, na tŕňovú zahradku. Vykvitli tam ružičky, prišli si tam devečky, odtrhli tie ružičky, vili si z nich venečky. Prvý vienok dovíja, zlý duch mámiť počína, druhý vienok dovíja, zlý duch sa k nej primlúva: Chceš-li, Katko, má býti, či chceš bohu slúžiti? Nechcem bohu slúžiti, ale, pane, tvá býti. Staň ty, Katka, na kameň, a ja stanem na strmeň, zo strmeňa na koňa, prenesiem ťa do raja. Do rajička, do raja, kde si nikdy nebola, kde si nikdy nebola, ani tvoja rodina. A keď za mesto prišli, dobrej cesty nenašli, len po tŕňovom hloži, po tom čertovom zboží. Keď už nad peklo prišli: Otvor bránu, najvyšší, nesiem telo i dušu, zemanovu Katušu. Podajte jej stoličku, nech si sadne trošičku, podajte jej smoly piť, musí ona s nami byť. Jeden bránu otvára, druhý sa jej usmieva, tretí smolu nalieva, štvrtý sa jej primlúva: Pi, Kačenko, kávičku, budeš mojú ženičkú. Nechcem, pane, kávičku, nebudem tvú ženičkú. Prvý pohár vypila, priam barvičku zmenila; druhý pohár vypila, plameň blkom pustila: Nože, páni pekelní, otvárajte mi brány, keď nie brány, len dvere, nech ma vetrík preveje. Kto je tu z mej dediny, povedzte mej materi: ešte jednu dcéru má, nech ju lepšie naúča. Mne po vôli dávala, do pekla ma vohnala, mňa bila len bylinou, nech ju bije trninou. Mohlas’ bohu slúžiti, do kostela choditi; už ty budeš naveky v tom plameni horeti.
Erben 4/026 | Kdybych já věděla (18%)
Kdybych já věděla, co dělá Matěj, já bych mu poslala na pivo zlatej,[63] na pivo zlatej, pěknej kulatej: aby se nabumbal[64] můj zlatej Matěj.
Sušil 0146 | O hory kopce a doliny (18%)
O, hory, kopce a doliny, jak jste mně bývaly upřímny! Když jsem vámi chodíval, měsíček mně pěkně svítíval. Svítily hvězdičky překrásné, obloha, celé nebe jasné, všecko všady vesele, utěšení moje spanilé. Chodil jsem přes všecky doliny, přes hory, louky a roviny, chodníček mně ubýval, když jsem si na Boha myslíval. Myslil jsem v srdci svém na něho, rozjímal jsem ty skutky jeho: Bože, jak jsi rozmilý, slavný, dobrotivý, spanilý! Krásu tvou zvěstuje obloha, dobrotu dobrodiní mnohá, nebe, země, dílo tvé, k lásce probuzuje srdce mé. Každý pozemský tvor tě vzývá, pták, jenžto nad mou hlavou zpívá, všecko tě oslavuje, nade mnou moc Boží zvěstuje. Půjdu tak ve svatém pokoji, Pán Bůh mě na cestě zprovodí; doveď, Pane, doveď mě po této časnosti do nebe.
Erben 5/105 | Mé milé fintidlo! (15%)
Mé milé fintidlo! kde je švec, tu šidlo, kde šidlo, tu dratev; švec stojí ve vratech v červených kaťatech.
Sušil 1949 | Neberte si kamarádky (12%)
Neberte si, kamarádky, muža malýho, nebo von se v noci bojí schořa černýho. Mám já muža maličkýho, schořa se bojí, a dycky doma pro schořa v kótě si stojí. Černý schoř prý dycky skáče za lomenicó a muž strachem sedávává večír za pecó. Nechce mně chodit na hůru pro seno koňům, ach, co si já s ním mám počat, Pane Bože můj? Zašiju si jé do měcha, a dám jé pod hnůj; odpočívé, můj možičko, schořa se nebůj.
Erben 5/147 | Co děláš? (12%)
Co děláš? nevoráš, ani nežneš: co sedláčku, co děláš? přijde na tě zima, mráz, jak živ budeš? „Nic nedbám, jen když mám žbánek v ruce: když se hodně napiju, neptám se, jak zasiju v tomto roce!“
Galko 1/123 | Nitra milá, Nitra (12%)
Nitra milá, Nitra, ty vysoká Nitra! [: Kdeže sú tie časy, :] v ktorých si ty kvitla? Nitra milá, Nitra, ty slovenská mati! [: Čo pozrem na teba, :] musím zaplakati. Ty si bola nekdy všetkých krajín hlava, [: v ktorých tečie Dunaj, :] Visla i Morava. Ty si bola sídlo kráľa Svatopluka, [: keď tu panovala:] jeho mocná ruka. Ty si bola sväté mesto Metodovo, [: keď tu našim otcom :] kázal božie slovo. Teraz tvoja sláva v tôni skrytá leží. [: Tak sa časy menia, :] tak tento svet beží!
Sušil 2281 | Má hlavičko bílá (9%)
Má hlavičko bílá, Pán Bůh v tobě bývá. Upadlo mně břetýnečko, podý mně ho, mé srdečko. Kam si ty ho skováš? Kapce pro ne nemáš. Skováš-li ho pod stání, snědí ti ho potkáni; skováš si ho do police, snedijú ti ho ploščice.*) Dý mně ho do mý ručičky, já tobě dám dvě hubičky.
Sušil 2146 | Milá paní pro tvou čest (9%)
Milá paní, pro tvou čest, dej nám slanin jako pěst; pak-li nám nic nedáte, šak na hrncech poznáte; budou lítat z police jak mynářovy slepice, dy se nažerú pšenice z tej nedoměřanej měřice.
Sušil 1731 | Aj byla jedna stará baba (9%)
Aj, byla jedna stará baba, měla kozílka tuze ráda. Hop, kozle, cap, kozle, hop, kozle, cap. A on jí vlezl do police, poklókl jí tam všecky hrnce. Hop, kozle, cap, kozle, hop, kozle, cap.
Pomozte nám databázi lidových písní rozšířit!
Vážení návštěvníci stránek FolkSong.eu,
Neustále se snažíme rozšiřovat databázi o další písně a velmi vítáme zájem o spolupráci. Našim spolupracovníkům též nabízíme rozšířený přístup do databáze.
Plný přístup k vyhledávání a k doprovodným obrazovým materiálům lze získat mj. tím, že se stanete spolupracovníky projektu a pomůžete při editaci textů z počítačově přečtené tištěné edice. Možné jsou i další formy spolupráce, např. editace melodií či přispění zvukovými nahrávkami, atd.
V případě zájmu o spolupráci mi napište skrze kontaktní formulář a obdržíte bližší instrukce k přispění do databáze a snadnému získání přístupu k úplným výsledkům vyhledávání a k obrazovým materiálům (faksimile vybraných sbírek).
Vítáni jsou též akademičtí či soukromí badatelé, kteří mohou z databáze čerpat informace a specializované analýzy melodií i textů pro své publikace - napište mi se žádostí o rozšířený přístup.
Pro bližší informace o spolupráci klikněte zde.
Těším se na spolupráci!
Jan Koláček, autor projektu
Jak citovat
"Erben 5/113 | Bota leze voknem", FolkSong.eu - Online katalog lidových písní, ed. Jan Koláček (datum přístupu: 02 Dub 2025), URL: http://folksong.eu/song/23037