Erben 5/319 | Mládenci mládenci!

36 words

Erben 5/319 | Mládenci mládenci! (100%)
Mládenci, mládenci! co jste se dočkali, že vám vaše vlásky v Praze vostříhali? Vlásky vostříhali, bílej kabát dali, a tak vás zahnali zrovna na Maďary. Maďaři, Maďaři! co sobě myslíte, že tak české hochy tuze zabíjíte?

Erben 7/047 | Dvanácte panen usnulo (29%)
Dvanácte panen usnulo pro lásku svého milého: jen jedna nespala, milého čekala. Dočkali se ho nemohla, šla, muziku štelovala: „Muzikanti hrajte, hrajte mně vesele! Až já počnu libě spáti, hrajte vy mně pijamenty; muzikanti hrajte, hrajte mně vesele!“ Vyšla ze zámku na špacír, ptala se, byl-li tu kavalír v šatech prémovaných, v punčochách hedbávných? Pažátko odpovědělo, že nevidělo žádného, než koně vraného a osedlaného. Vešla je do své zahrádky tam utrhnout prut marjánky: on ležel pod stromem proražený kordem. Ten kord je z něho vytrhla, do svého srdce vrazila: to byl konec lásky, daremné překážky! Ten kdo okolo pojede, ten každý litovat bude dvě krásné osoby proražené kordy. Uřežte chvojku zelenou, přikrejte tu krev nevinnou, ať vrány nekváčou, panenky nepláčou. Píseň tato budiž na ukázku pokaženého vkusu v řeči panské a městské ze středu předešlého století. Obsah její jest bezpochyby nějaký skutečný příběh téhož času. Ostatně co na ní lepšího, totiž nápěv a první i poslední sloha, vzato jest z jiných písní národních.

Erben 2/470 | Nad tím naším domkem (29%)
Nad tím naším domkem vlašlovička lítá: nenadála jsem se, že mne milej nechá. At nechá, nenechá, já pro něj nezkážu: já takové hochy za podvazky vážu. Nevážu, nevážu, ale vázat budu: tobě to, můj milej, na vzdor dělat budu. Kolem našich oken vlašlovička lítá: vždyť jsem to říkala, že mne milej nechá! At nechá, nenechá, já mu předce zkázu: že já takového hocha darebného za podvazek vážu. Za podvazek vážu, pod kramflíčkem nosím: že se takového hocha darebného docela neprosím.

Sušil 0755 | Větr-li to fučí (29%)
Větr-li to fučí lebo voda hučí? Lebo sa šohajek se svú miuú účí? Účí sa on, účí na zelenej úce, červeným šatečkem utírajú suze. Utírajú suze, obá dvá puakali: Frajirenko moja, čeho sme dočkali! Spomeneš, šohajku, žes ty k nám chodívau, zelené pérečka ode mňa nosívau. Šak ti ty zelené pérečka uvjadnú, až ti mé suovečka na srdečko padnú.

Erben 2/605 | U kláštera stojí kámen (28%)
U kláštera stojí kámen, panenka tam sedí na něm; volá: Hoši, pojďte jsem, já už v klášteře nejsem. V klášteře mne nic netěší, ten svět mi je přec milejší: a já ráda tancuju, hezky hochy miluju.

Erben 2/252 | Zhůru cesta dolů druhá – (15%)
Zhůru cesta, dolů druhá – rozlučme se, moje milá! těžké naše rozloučení, když jsme spolu naučeni! Ach, až my se rozloučíme, 1) dvě srdéčka zarmoutíme! dvě srdéčka, čtyry oči budou plakat ve dne, v noci. Modré oči, proč pláčete, když vy moje nebudete? nebudete a nesmíte, darmo si na to myslíte!

Bartoš 1901 / 0061 | Kvytla růža aj lalija (15%)
Kvytla růža aj lalija, nezdravá je moja mylá, nezdravá je [: velice,:} že má Janka v temnyce. Ach, vy pány, čo myslíte, prečo vy ho nepustýte, pustyte my [: mylého,:] pre Boha živého. A my ty ho nepustýme, my ho na smrt odsúdýme, ach, Bože mój [: premylý,:] šak moc trpýš pres*) vyny. Povedz, Janko, žes nevynný, že sú svědci ešče živý, nech odsvečá po [: pravdě,:] že sa poddáš pokorné. Začali mu desky pyíit, že mu budú truhlu robyt; ked mu truhlu [: spravyli, :] do nyéj Janka vložili.

Galko 3/084 | A ty, ďouča, luteránča (15%)
A ty, ďouča, luteránča, či mi budeš za frajerča, či ozaj, naozaj? Či ti budem, či nebudem, luterána lúbeť budem, či ozaj, naozaj! A tá moja mladá žena nahrabala kopu sena, či ozaj, naozaj? Nahrabala na kopečko, prišou víchor, zau jej šecko, či ozaj, naozaj! Keď som išou od Aničky, štrngali mi ostrožičky, či ozaj, naozaj? Štrngali mi, brngali mi, čierne očká plakali mi, či ozaj, naozaj! Čierne očká, čo plačete, však vy moje nebudete, či ozaj, naozaj? Nebudete, aj nesmiete, darmo na mňa si myslíte, či ozaj, naozaj! Ach, bože môj, čo mám robeť, či vandruvať, či sa ženeť, či ozaj, naozaj? Vandruvať ma nožky bolia, ženeť sa mi nedovolia, či ozaj, naozaj! Cisár, cisár, daj mi koňa, odnesiem sa do tábora, či ozaj, naozaj ? Tábor, tábor, otváraj sa, idú chlapci zverbuvať sa, či ozaj, naozaj!

Bartoš 1901 / 0338 | Už sú kose nade młýnem (15%)
Už sú kose nade młýnem, nespała sem cełý týdeň, cełý týdeň, štyry noci, šohaj, pro tvé čérné oči. Čérné oči, proč nespíte? Vy dycky na mňa mysľíte. Spite, oči, ve dně v noci, nemysľete na mňa nikdy.

Erben 5/064 | Na tý louce zelený (14%)
Na tý louce zelený pasou se tam jeleni: pase je tam mysliveček v kamizolce zelený. Počkej, počkej, má milá! zastřelím ti jelena: aby se ti zalíbila kamizolka zelená. Co, děvčátka, pravíte, jak to sobě myslíte: zdali radši kamizolku, neb myslivce vidíte? „Ne tak, ne tak, myslivce! však to nejde od srdce: ne tak ráda kamizolku, jako ráda myslivce!“

Bartoš 1901 / 0116c | U Viškova rovina (13%)
[: U Viškova rovina, je tam pěkná hospoda. :] [: Přijeľi tam pánové, dva přešvarní hudcové. :] [: A vy paní šenkýřko, naľéte nám vínečko. :] [: Počkéte jen chviľenku já zavołám Kačenku. :] [: Kačenka víno nese až se jí ruka třese. :] [: To od saméch prsteňů, złata, drahéch kameňů. :] [: A vy pani šenkýřko, je-ľi to céra vaša? :] [: A to néni céra má to je céra kópená. :] [: Za devět porcí sena, a za štyry toľary.:] [: Co bych já jí sľíbił dať, esľi se mnó pude spať? :] [: Sľíbím já jí na šaty štyry złaté dukáty. :] [: Běž, Kačenko, łůžko stłať, ten pán pude s tebó spať: :] [: Kačenka přes prah kročí ten pán hneď za ňo skočí. :] [: Ne tak, ne tak, rajtaru, já su z hrubýho rodu. :] [: Si-ľi z rodu hrubýho, menuj nám otce svýho! [: Můj otec je Bávorské, ménem Moravan české. :] [: Ten má dům mramorové, a zlatém pokrévané. [: Di, šenkýřko, na stranu, já ti zapłatím stravu. :] [: De šenkýřka na stranu, husár jí zeťáł hłavu. :]