Galko 1/445 | Chodí šuhaj po ulici

27 words

Galko 1/445 | Chodí šuhaj po ulici (100%)
Chodí šuhaj po ulici, pekne si spieva, švárne dievča pod oblokom jeho počúva. Výndi, matko, predo dvere, zhováraj sa s ním, až si izbu a i pitvor pekne vyčistím.

Sušil 2058 | Na tej lúce zelenej (29%)
Na tej lúce zelenej pasú sa tam jeleně, zajíc s liškú tanec vede a srna jim gajduje. Hájný se psem počúvá, co to za muzika hrá, a sám začne poskakovať, pes sa naňho ohlídá. A liška skok na jedli: Uteč, zajíc, můžeš-li, číhá na ťa mysliveček, on ťa, myslím, zastřelí. Ten zajíc sa polekal, gatě sobě oblekal, chyťa pálené s lavicú, hore kopcem pospíchal. A přiběhňa na kopec, sedl si pod jalovec, zavdal srně páleného, aby gajdovala věc. Srna gajdovala dál, jeleň při tom husle hrál, vlk na píščelky tudlikal a nedvěď hrál na cimbál. Přišel tam jež s veverkú, dal si zahrát štajerku, vlk mu nechtěl po notě hrát a jež naňho s sekerkú. Vlk sa po zemi válí, že jeho hlavu bolí: Zajděte mně pro nedvěďa, ať mi hlavu zahojí. Už sa medvěď šuchoce, přivléká mu tři ovce; vlk je zdravý jako prvý, ešče lepši fukoce. Sysel s laskú do díry, myslivcůj pes za nimi, sysel se naňho obořil, že mu poláme nohy.*) Myslivcůj pes do domu, myslivec protiv němu : Už, pantáto, věc nepůjdu na tu lúku zelenú. Byli tam dvá zbojníci, obá v jednej světnici, chtěli mně nohy polámat, že proč chodím s myslivci.

Černík 1908 / 306 | Fúká rieter (27%)
Fúká vieter po doline, po téj drobnéj zaceline. Zacelinka prekvitala, mamka céru zapletala. Nie, mamičko, nie na tuho, něbudzem já vaša dúho. Leš, mamičko, na široko, pójdzem od vás na daleko. Na daleko do Galie, hdze Kristus Pán obeduje. Hdze Kristus Pán obeduje, a svatý Jan posluhuje. * Vylecela lastovenka ze záhorá, ráda by mňa moja mamka doma mala. Ráda by mňa moja mamka doma mala, abych já jej izbu, pitvor, zametala. * Hdze sme žali, tu sme žali, na doline, tam sa ptáča jarabáča preletuje. A ta ptáča jarabáča okolo pňa, jak ten švarný šohajíček okolo mňa.

Černík 1908 / 187 | Jako je něbe vysoko (26%)
Jako je něbe vysoko, tak je má milá daleko. A já si tam pre ňu pójdzem a já si ju sem dovedzem. Vedzem vám, mamko, něvestu, plakala mi celú cestu. Izbu pitvór zametala, suzama ju polievala. Něpolievaj jéj suzami, šak je studňa za dverjami. Choj, ceruško, z domu mého, něníš hodna syna mého. Pójdzem, pójdzem atd. (Viz 7. sloku č. 69.)

Galko 1/038 | Sobota, nedeľa, bodaj priletela (19%)
Sobota, nedeľa, bodaj priletela, ej, žeby som milého čoskorej videla. Sobota, nedeľa, bodaj bola rokom, ej, abych mohla sedeť s milým pod oblokom. Sobota, nedeľa, ver’ mi sticha ide, ej, milého nie doma, ktože ku mne príde?

Bartók III 1440f | Priletel pták milej pod oblokom (19%)
Priletel pták milej pod oblokom

Galko 1/385 | Stojí šuhaj na ulici (9%)
Stojí šuhaj na ulici, má klobúčik na hlave, a milá mu predo dvermi, (milá stojí predo dvermi) on sa na ňu neozre. Kamarát mu ukazuje: tamto jestiť tvá milá. (kde mu stojí premilá) Ach, prosím ťa neukazuj, (Prosím, braček neukazuj,) na ňu hľadeť nebudu. (tá sa mi znepáčila.) Však som ťa ja neprosila, žeby si k nám chodieval, ani listy nepísala, žeby si ma miloval. Mal si dvere otvorené, do lásky srdce mého, ale sa ti už zavreli, nevejdeš viac do neho. Mal si dosti (vernú) prepeličku, neznal si ju šanovať; prepelička sa splašila nechcela (prestala) ťa milovať. Sedem rečí, desať kročí, a to vše pre mamilú, už je našej láske koniec, ty si tomu príčinu.

Galko 1/201 | Už odbila jedna z polnoci hodina (9%)
Už odbila jedna z polnoci hodina, [: ešte sa môj milý po ulici túla. :] Po ulici túla, veselo si spieva, [: nejedno dievčatko hore hlávku dvíha. :] Hore hlávku dvíha, oknom sa von díva: [: Čo je to za šuhaj, keď k nám nechodieva. :] Zariastli chodníčky milej pod oblôčky, [: zariastli trninou, drobnou ďatelinou. :] Trninu vytrhám, ďatelinku skosím, [: ale ťa, dievčatko, predsa dostať mosím. :]

Galko 1/454 | Na trenčianskej väži (9%)
Na trenčianskej väži dva holúbky sedia, ľudia jim závidia, že sa rady vidia. Ľudia, milí ľudia, nezáviďte toho, veď je to pekná vec, kto miluje koho. Keby som ja mala sokolovie krídla, ver’ bych zaletela, kde môj milý býva. Sadla bych mu, sadla, na jeho biely dom, čo by zaplakalo jeho srdiečko v ňom. Ješte bych mu sadla na maštalnie dvere, čo by zryhotali jeho vranie kone. Kone, moje kone, čože tak rehcete, azdaj moju milú tu dakde vidíte. Nevidíme ju my, ale ju slyšíme, tam si ona spieva, kde jej dobrá vôľa. Keby ch som ja vedeu, kde môj milá býva, ver bych jej zaniesou na tanieri syra. Na tanieri syra, k tomu holbu vína , na ty, duša moja, holubienka sivá. Nechcem ti ja syra, ani holbu vína, pán boh dau, pán boh vzau, Zostala som sama.

Bartoš 1901 / 1227 | Vyndi milá vyndi ven (9%)
Vyndi, milá, vyndi ven, stójí šohaj pod oknem, podává ti ručičku, pojede s Pánembohem. Dybys, miłá, věděła, co vojáček vystójí; nech je zima, nech prší, v čirém poľi stát mosí. Ty sis, miłá, mysľeła, že je vojna enom špás, aľe jak si spatřiła okolo mňa bíłý pás, — Około mňa bíłý pás a při boku šabľičku: Komu's ňa tu zanecháł, můj švárný šohajíčku? Komu bych ťa zanecháł, miłému pánu Bohu; ľen čakaj štrnást roků, až já z vojny dojedu. Jaké je to, šohajku, jaké je to čekání, dyž ty si obľečený ve vojanskéj košeľi. Ve vojanskéj košeľi, širáček premovaný; jaké je to, šohajku, jaké na ťa čekání.

Galko 1/297 | Kedby som ja mala, ej, klúče (9%)
Kedby som já mala, ej, klúče od svitania, nedala bych svitat, ej, od zajtreka rána. Kedby som já mala, ej, klúče od deničky, nedala bych svitat, ej, za dve hodinečky. Kedby som já mala, ej, sokolové krídla, zaletela by som, ej, kde môj milý býva. Sadla bych mu, sadla, ej, na jeho biely dom, až by zaplakalo, ej, jedno srdienko v nom. Sadla bych mu, sadla, ej, na maštalné dvere, až by zahržali, ej, jeho vrané kone. Kone vrané, kone, ej, prečo vy hržete, či vy moju milú, ej, niekde nevidíte? My jej nevidíme, ej, ale ju čujeme, v hlbokej doline, ej, spieva na zeline.