Galko 3/033 | Keď len mosím, už len mosím

82 words

Galko 3/033 | Keď len mosím, už len mosím (100%)
Keď len mosím, už len mosím do kláštora íti, kázala mi panimáma čierne šaty šiti. Šaty šijú, vlasy češú, kabát obliekajú, principiju aj bibliju pred mňa predkladajú. Pozrela tam do okienka, videla Janíčka: Pustíte ma, pani mníšky, bolí ma hlavička! Pozrela tam do druhého, videla milého: Pustíte ma, pani mníšky, pre boha živého! Pozrela tam do tretieho, videla z ruže kvet: Už mne v tomto nespomôže šetek široký svet. Pozrela tam do štvrtého, videla farára: Prenešťasná reverenda, de si sa tu žala?

Galko 1/107 | Svíti mesác nad naše huménko (18%)
Svíti mesác nad naše huménko, prám môj milý ide pod okénko; pustite ma, má mamička, venká, nevydržím bolesti srdenka. Never, dcérko, never rečám planým, sľubuje ti, zakád nenis’ za ním, a keď ťa raz za ženu dostane, bude ťa biť, pokým neustane. Ach, mamičko, však aj vás bíjali rodičia, a rada ste jich mali; keď ste to znésť mohli, aj ja móžem, bár čo robte, predsa zaňho pojdem.

Sušil 0469 | Co si myslíš moja miuá (16%)
Co si myslíš, moja miuá, se mnú učiniti? Snaď si myslíš své panenství se mnú zatajiti? A já mosím, moja miuá, do kláštera íti, tam mně daua paní mamka černé šaty šíti. Šaty šijú, vuasy řežú, kabát oblekajú, principie, breviáře na stůu předkuadajú. Vysedua si do okénka, viděua miuého: Ach, Bože můj najmilejší, snad skočím pro něho. Vysedua si do druhého, viděua z růže květ: Ach, Bože můj najmilejší, snad skočím proňho hned. Vysedua si do třetího, viděua Míšenku, měu on očka upuakané jak zrauú višenku.

Bartoš 1901 / 0101 | Co si mysľíš moja miłá (15%)
Co si mysľíš, moja miłá, se mnú učiniti, snáď si mysľiš své panenství se mnú proměniti ? A já mosím, moja miłá, do kłáštera íti, tam ně dała, má mamička, čérné šaty šiti, Šaty šíjú, vlasy řežú kabát obľékajú, principie, breviáře, na stůł předkłádajú. Vysedła si do okénka, viděla milého : Ach můj Bože najmilejší, snáď skočím pro něho ! Vysedła si do druhého, viděła z růže květ : Ach můj Bože najmilejší, snáď skočím proňho hneď. Vysedła si do třetího, viděľa Mišenku, *) méł on oči upłakané jak zrałú višenku. Na Brněnském cinteříčku, tam já mám mamičku, co ně oni vychovali moju frajírečku.

Galko 1/391 | Počkaj, dievča, budeš plakať (12%)
Počkaj, dievča, budeš plakať, [: budú tebe na čižmičky slzy padať. :] Prečo by som ja plakala, [: však som ti ja, najmilejší, verná bola? :] Vernás’ bola, to uznávam, [: ale ťa ja, moja milá, zanechávam. :] Zanechávam, lebo musím, [: lebo ja už reverendu nosiť musím. :] Počkaj, dievča, budeš túžiť, [: keď ja budem pred oltárom omšu slúžiť. :] Reverenda v čiernom pásy; [: nastali nám, moja milá, smutné časy. :] Prenešťastná reverenda, [: keď mi ona s mojou milou mluviť nedá. :] Ani mluviť, ani chodiť; [: ach, môj bože najmilejší, čo mám robiť? :] Čo urobím, to urobím, [: ja tu moju reverendu preč zahodím. :] Keď zahodím reverendu, [: potom ja zas k mojej milej smele pôjdu. :]

Černík 1908 / 288 | Keď som s tebú (12%)
Keď som s tebú sedávala, dycky som ci povedala v našéj zahrádce, pod slivú: ber mňa panenku poccivú. A týs na to ništ něriekal, len's k nám dycky chodzievával každý dzeň, každú hodzinu, pokel's něpočul novinu. A keď's počul tu novinu, moju haňbu, tovju vinum včiléj sa ci zdám škaredá, ej, panenka něpoccivá. Keď som pannú něpoccivú, poručeno Pánu Bohu, ty's něpoccivý mladzeněc, utrhnul's z mej hlavy veněc. Něstrhnul som, nění pravda, hodzila's ho do Dunaja, ach, do Dunaja, do more, hdo ci to, má milá, spomóže? Něspomóže žjaden jinší, leda ten mój najmilejší, vezni si to na svedomí, že's mládzeněc něpoccivý.

Galko 1/132 | Po zahrade chodila, rukama lomila (12%)
Po zahrade chodila, rukama lomila: Ach, bože môj, prebože, [: čo som urobila? :] Opustila som si ja sokola pre páva, išla by som ho hľadať, [: neviem kde sedáva. :] Sedáva on, sedáva v susedovie dvore, tam je on priviazaný [: na hodbabnej šnure. :] Tá hodbabná šnúročka veľmi je tenučká, ona sa mi vrezala [: do môjho srdiečka. :] Vrezala sa, vrezala, viac sa nevyreže, už mne v mojej nemoci [: nikto nespomôže. :]

Bartoš 1901 / 0522 | Počkaj dzjévča (12%)
Počkaj, dzjévča, budzěš płakac, budú tebe*) na čižmičky sudzy**) kapac. Počkaj, dzjévča, budzěš túžic, kedz já budzěm pri ołtári omšu słúžic. Prečo by som já płakała, kedz som já ci, najmiľéjší, verná boła. Verná's boła, to uznávám, enom že cja, moja miłá, zaněchávám. Zaněchá vám, ľebo mosím; ľebo já tú reverendu nosic mosím. Preneščasná reverenda, kedz ona mi k mojéj miłéj chodzic nědá. Nědá chodzic, ani młúvic, ach, mój Bože najmiľéjší, čo mám robic! Čo urobím, to urobím, já tú svoju reverendu preč zahodzím. Kedz zahodzím reverendu, potom k svojéj najmiľéjší smeľe pójdu.

Galko 3/096 | Preneščasná tá hodina (12%)
Prenešťasná tá hodina, kterú som sa ja zrodila; [: prenešťasná bola, :] keď som mlela. Keď už bolo na svitaní, stau Janičko nevyspaný; Mariška plakala, vienočka hľadala pod schodami. [: Už je, Marka, už je darmo, :] už je tvoj vienoček, tvoj zlatý prstienček u mňa dávno.

Galko 3/044 | Kalina, malina nad morom dozrela (12%)
Kalina, malina nad morom dozrela, neraz som, šuhajko, za tebu pozrela! Kalina, malina nad morom sa kníše, starodávny frajer lísteček mi píše. Píše mi on, píše čiernym atramentom, aby ho hladala medzi regimentom. Kalina, malina, malinový prútek, mám ja na mém srdci trojaký zármutek. Jeden za materu a druhý za otcom, ten trecí, najvačí, za mojím frajerom.

Galko 3/099 | Ach, mužu, mužu, poď len domov (12%)
Ach, mužu, mužu, poď len domov, deti plačú od hladu. Keď ti plačú, nech ti plačú, daj im vody od smädu. Ach, mužu, mužu, poď len domov, deti plačú na peci. Keď ti plačú, nech ti plačú, šak tak svedčí na deci. Ach, mužu, mužu, poď len domov, richtár pýta porciu. Keď ti pýta, nech ti pýta, ja mám krčme gráciu. Ach, prenešťasná každá žena, čo má muža korhelom: Bolo sa ti nevydávat’, mohlas’ chodiť’ s olejom.