Bartoš 1901 / 0275 | Aj! za našó Rájó*

21 words

Bartoš 1901 / 0275 | Aj! za našó Rájó* (100%)
[: Aj! za našó Rájó*) děvčátka si hrajó, :] červený jablíčka přebírajó. [: Poďme me tam, poďme, kamarádko věrná! :] bodeme přebírat také s nima.

Sušil 1766 | Jaborové husličky (46%)
Jaborové husličky, ony pěkně hrajó, dyž na ně prstečky pěkně přebírajó. Jenom vy mně zahréte, jaborový husle, šak já vám zaplatím, až má milá usne. Má milá juž usnula, peníze mně vzala, hréte mně, husličky, hréte vy mně zdarma.

Sušil 0775 | Roste roste jedlička (46%)
Roste, roste jedlička, je ho vrcho teničká, a nevdává se, panenko, šak seš ješče mladičká. Já jož sem se voženil, te se's ješče nevdala, a na keho's te, panenko, na keho's te čekala. A na keho hinýho jak, můj milé, na tebe, haž te se z vojne navrátíš, že me svoji bodeme.

Erben 2/684 | Zasazuj Honzíčku (6%)
Zasazuj, Honzíčku, zasazuj koně, pojedeme nima k Zlatej Koruně: v Zlatej Koruně vesele hrajou, mládenci s děvčaty pěkné tancujou. Pěkně se mnou tancuj, pěkně se mně toč; já ti koupím šátek, abys měla proč: šátek červenej, má láska je v něm: jest-li mě ráda máš, tehdy si mě vem.

Sušil 1928 | Naša paní dceru má (6%)
Naša paní dceru má takovó, jak je sama. Má na hlavě čepeček a na krku šáteček. Má na krku goraly, mezi níma tolary. Má fěrtušek z brukátu, plnó kapcu dukátů. Má pančošky s kvítkama, ráda tančí s chlapcama. Má střevičky klapy klap a já za ňó taky tak.

Sušil 0891 | Šly děvčátka k silnici (5%)
[: Šly děvčátka k silnici, :] potkali jich myslivci. Kam, děvčátka, kam jdete, která mě chtět budete?1) »A my samy nevíme, která se vám líbíme. Čili sestra, čili já,2) čili naša švagrová.« A mně by se líbila ta Naninka spanilá.3) Má na krku korály, mezi nima tolary.

Erben 7/059 | Byla jest louka zelená (5%)
Byla jest louka zelená, slzavou rosou skropená. Kráčely po ní dvě duše, za nimi velká hříšnice. Když se až k ráji dostaly, na dvéře tam zaklepaly. „Vstaňte, Petře! vemte klíče, podívejte se, kdo tluče?“ „Tlučou tam, Pane, dvě duše, za nima velká hříšnice.“ – „Ty dvě duše mně sem pusťte, té hříšnici pryč ukažte. Ukažte jí cestu šírou, kudy hříšní do pekla jdou.“ Šla dušička vzlykající a svých hříchů litující. Šla od nebe, naříkala, až jí krev z oči kapala. Potkala ji Maria panna: 1) „Co naříkáš, duše hříšná?“ – „Jak pak nemám naříkali, když se nevím kam podíti? Musím jiti cestou šírou, kudy břišní do pekla jdou.“ – „Vrať se se mnou, duše hříšná! poprosím já svého syna.“ A když se k ráji dostaly, na dvéře tam zaklepaly. „Vstaňte, Petře! vemte klíče, podívejte se, kdo tluče.“ – „Tluče to, Pane, matka tvá, a za ní ta duše hříšná.“ – „Mou matičku mně sem pusťte, té hříšnici pryč ukažte. Ukažto ji cestu šírou, kudy hříšní do pekla jdou.“ – „Ne tak, ne tak, milý synu! odpusť hříšné duši vinu.“ – „Zeptej se ji, matko milá! co dobrého učinila? Kolik je svátků světila? kolik se pátku postila? kolik chudých obživila?“2) – „Já jsem svátků nesvětila, ani se v pátek postila. Jen jedno jsem vykonala: almužny jsem grešli dala.“ – „Podej, hříšná duše, ruky, povedu tě skrze muky. Skrze muky do propasti a z propasti do radosti. Grešlička, almužna malá, do ráje tobě pomohla!“ 1) Potkala ji panna Maria: „Kam ty kráčíš, duše hříšná?“ „Ach já kráčím cestou šírou, kudy hříšní do pekla jdou.“ „Vrať se se mnou, hříšná duše! přimluvím se u Ježíše.“ 2) kolik almužen rozdala.

Sušil 0518 | Fialo modrá (5%)
[: Fialo modrá, :] [: dávno sem tě znala! :] Když sem milému s tebó čarovala. Čarovaly mu moje modré voči; ve dně jich viděl, šel za nima v noci.

Erben 5/001 | Přišel je k nim jeden pán (5%)
Přišel je k nim jeden pán, říkají mu kvardyán, má paruku ze psích chlupů, bázi se mu sem a tam: to je pán, to je pán, to je pravej kvardyán. Co vám povím ještě víc: vyplil on se na střevíc, ze střevíce zas na ruku, namazal si svou paruku: to je pán. to je pán, to je pravej kvardyán. Pocházíť on z Kosmonos, na křivo má trochu nos; tabák šňupe, jen to lupe, nestačí mu na den let: to je pán, to je pán, to je pravej kvardyán. Hej, bej, povím vám: na Vraclavi Zejda pán,[67] má paruku s třema copy, hází nima sem a tam. Hej, hej, eště víc: 1) naplil sobě na střevíc; ze střevíce na ruku, namazal si paruku. 1) Naplil on si na ruku, namazal si paruku, namazal, pomazal, až ji celou zamazal.

Bartoš 1901 / 0124a | Štere kuně ve dvoře (5%)
Štere kuně ve dvoře, pórum pórum potporindum, žadné s nima nevoře rozpasiskhum. Daj rozum, daj rozum, rozpasiskhum, khobrštikum, daj rozum, daj rozum, aj khobrštikum.

Erben 7/006 | Pase ovčák pase ovce (5%)
Pase ovčák, pase ovce v pěkném zeleném klobouce, pase na kopečku v březovém háječku. Pod dubem tu z nenadání dvě panenky stály, ovčák jim dal dobrý večer, ony se mu smály. Jedna byla celá bílá, jako holubička, druhá k němu švitořila, jako vlaštovička: „Pojď, ovčáčku! pojď ty s náma, vyspi se u nás do rána; a ty tvoje ovce ať je pase, kdo chce.“ Vzaly jsou ho za ručičku, do hor s nima zašel: svých oveček a chaloupky nikdy víc nenašel.