Bartoš 1901 / 0891 | Och braňte vy mňa mé drúžičky

35 words

Bartoš 1901 / 0891 | Och braňte vy mňa mé drúžičky (100%)
Och, braňte vy mňa, mé drúžičky, och, braňte vy mně méj hłavičky. A jak my teb’a brániť máme, och, dyž my hołé ruky máme. Ženky, tý majú ostré meče, och, a my máme hołé ruce.

Sušil 1189 | Vyletěla holuběnka (37%)
[: Vyletěla holuběnka :] od súsedů ze dvorenka. Jak letěla, zahrkala, na drúženky zavolala: Ach, družky, milé druženky, braňte mně mojej hlavěnky. Jakž my ti jí bránit máme, když my jí v rukách nemáme?1) Ony majú ostré meče,2) a my máme krásné věnce.3)

Bartoš 1901 / 1240 | Vtáčkové zpyévajú jaro nastává (21%)
Vtáčkové zpyévajú, jaro nastává, na tom pěkném strome kvet rozvonává, vtáčkové zpyévat budú, šabľenky bľinkat budú, ty naše hłavenky ľiétat nám budú. Dostał som já koná sivovraného, od pana císara darovaného, môj konýček sa ľaká, vydzí Turka z daľaka, ach Bože, Rozbože, vojna veľiká. Oj už ten náš tambór na buben bubnuje, a ten náš jeneráľ komandýruje, aľo, chłapci, aľomarš, vemte svoju patrontaš, a braňte sa, dzeci, napomýnám vás.

Bartoš 1901 / 0798 | Jedna dvě tři štyry pět šest (20%)
Jedna, dvě, tři, štyry, pět, šest, sedum, osum, devět, deset, a jedenástá hodina, oj neboj sa ňa, má miłá! Dybych sa já teba báła, jakživ bych sa nevydała; ej dyž ťa čujem hovořit, ej hneď ti idem otevřít. Dycky sem ti říkávała, dyž sem s tebú sedávała, v téj našéj síni pod stěnú, že su já pannú poctivú! A včiľ, dyž ňa začepiľi, z méj hłavičky věnec strhľi, ej včiľ sa ti zdám škaredú, že néjsu pannú poctivú.

Bartoš 1901 / 0153 | V trenčanskej zahrádce (20%)
V trenčanskej zahrádce smutný ovčák skáče, do kosteła zvoňá, panenky sa modľá, moja miłá płače. Keď si sa robiła poctivú panenkú, [: boło ti něléhať :] pod mojú haľenkú. Ta moja haľenka preveľice těpłá, [: nějednéj panence :] z hłavy venček zmetła. Z hłavičky věneček, s prsta prsténeček, [: mohły sme si uvjat :] z rozmarýnu venček. Můj zeľený venček, po hłavičce skáče [: a tvoja poctivosť :] na koľébce płače.

Bartoš 1901 / 1248 | A já sem sa těšíł (20%)
A já sem sa těšíł peřině, duchně, včiľ moja hłavěnka na hołé buchne.

Bartoš 1901 / 1037a | Súseda miłá súseda (20%)
Súseda, miłá súseda, kohút ti doma nesedá. Dyby’s byla dobrá súseda, nesedał by můj kohútek u teb’a.

Bartoš 1901 / 1037b | Súseda miłá súseda (20%)
Súseda miłá, súseda, kohút ti doma nesedá: Daj sa mu žitka nazobat, bude ti doma sedávat. Dybys była dobrá súseda, nesedał by můj kohútek, ej nesedał by u teb’a.

Bartoš 1901 / 0386 | Ty pasecké vŕšky hołé (20%)
[: Ty pasecké vŕšky hołé,:] budeš-i ty, děvča, moje? [: Budu, budu, ale ne včiľ,:] až ně bude muža način. [: Už ty vŕšky zeľéňajú, :] už to děvča namłúvajú. [: Už sú ty vŕšky zeľené, :] už je děvča umłúvené.

Sušil 0407 | Žala trávu u potoka (9%)
[: Žala trávu u potoka :] Kateřinka černooká. Přišel tě k ní Černojurský, Černojurský, král uherský. Dej té trávy koňu mému, koňu mému višňovému. 1) Chce-li tvůj kůň trávu jesti, musíš s něho dolů slezti. Slezu-li já s koňa svého, zbavím tebe vínka tvého. 2) Zbavíš-li mě vínka mého, zbaví tě Bůh ščestí tvého. Zatočil se a zasmál se, slezl s koňa k té panence. 3) Jednú rukú koňu dával, druhú rukú vínek snímal. Chceš-li déle živa býti, lebo mi chceš vínek dáti? Ona sobě vyvolila, třikrát k horám zavolala. Jak ponejprv zavolala, travěnka se zeleňala. 4) Jak po druhé zavolala, ta hora se prohýbala. 5) Jak po třetí zavolala, mamka na dvůr uslyšela. 6) O, synové, co děláte, vraných koní nesedláte? Naša Anka v lese volá, co se jí za křivda dělá! Bratříčkové nemeškali, vrané koně osedlali. Ostré kopí připínali, k čirým horám pospíchali. Jeli cestú i necestú, kadem lidi nechodijú. Šinuli se při potoce, tam Indriáš si myl ruce. Indriášku, cos to zabil, žes si ruce okrvavil? Zabil sem já holubičku, sedávala v okénečku. Sedávala, vrkávala, mně smutnému spať nedala. Nebyla to holubička, byla to naša sestřička. 7) Tak ho za švagra vítali, až z něho kosti lítaly. Hledejte suchého buka, tam z vašej Kačenky ruka. Hledejte, kde suchá plaňka, tam z vašej Kačenky kaňka.

Sušil 1271 | Ach Bože můj Bože (9%)
Ach, Bože, můj Bože, co je mi tež zle! Němom jo žadneho, co mne lutuje. Podzcě, můj tacičku, zlaty holubečku, politujcěž mne. A taciček idzě, dveři odviro, na svojeho zacja ručičku dviho: Počkaj, zacju ostre, něbij moji dcere, to je krev moja. Ach, Bože, můj Bože, což je mi tež zle! Němom jo žadneho, co mne lutuje. Podź, milý bratřičku, zlay holubečku, politujže mne. A bratřiček idzě, dveři odvíro, na svojeho švagra ručičku dviho: Počkaj, švagře ostre, něbij moji sestre, to je krev moja. A, Bože, můj Bože, což je mi tež zle! Němom jo žadneho, co mne lutuje. Podzcě, mo mamičko, sivo holubičko, politujcěž mne. A mamička idzě, dveři odviro, na svojeho zacja ručičku dviho: Počkaj, zacju ostre, něbij moji dcere, to je krev moja. Ach, Bože, můj Bože, co je mi tež zle! Němom ja žadneho, co mne lutuje. Podź, milo sestřičko, sivo holubičko, politujže mne. A sestřička idzě, dveři odviro, na svojeho švagra ručičku dviho: Počkaj, švagře ostre, něbij moje sestre, to je krev moja.