Bartoš 1901 / 1112a | Ej ze zemi sem vyšeł

25 words

Bartoš 1901 / 1112a | Ej ze zemi sem vyšeł (100%)
Ej, ze zemi sem vyšeł, na ní sem rozum našeł, po ní chodím jako pán, do ní budem zakopán, ej, a v ní ľežat budem.

Erben 9/001 | Ze země jsem na zem přišel (39%)
Ze země jsem na zem přišel, na zemi jsem rozum našel: po ní chodím jako pán, do ní budu zakopán – potěš mne pán Bůh sám! Kde jsou ty zlaty ručičky moji nebožky mamičky, co mě kolíbávaly, k srdci přitiskávaly, když jsem byl maličký? Není jich už, není, není – dávno hnijou v černý zemi: kterak já se odměním svým rodičům přemilým za jich dobrodění!

Bartoš 1901 / 0049 | Vandrovaľi tesaři (39%)
Vandrovaľi tesaři po zeľených łúkách, prečo ste sa nebrániľi, sekerenky v rukách. Jaké naše bránění paľír dorúbaný, krév z něho všady teče do zeľenéj trávy. Kamarádi, poďme tam, nenechme ho ľežat, a jeho mładá žena bude nám děkovat.

Bartoš 1901 / 0055 | Jedenást panen usnúło (38%)
Jedenást panen usnúło, a to pro svého miłého, jen jedna nespała, miłého čekała, tramtariadia tramtarára. Jak ho nemohła dočkati, šła muziku štemovati, muzikanti, směľe, hrajte ně veseľé, tramtariadia tramtarára. Jak do zahrádky vkročiła, miłého ľežat spatřiła, on ľeží pod stromem probodený nožem, tramtariadia, tramtarára. Miłá s něho kord vytahła, do svého srdce vraziła, už je konec łásky, fałešnéj procházky, tramtariadia tramtarára.

Sušil 0386 | U súsedů za dveřama (38%)
U súsedů za dveřama stojí lože s peřinama. Na tom loži Janko leží, porúbanú hlavu drží. Drží, drží, podržuje, drahú masťú pomasťuje. Běž, milenko, pro šátečku, uvaž mú hlavěnku těžkú. Hned milenka, hned běžala, najdražsí šátek vybrala. Ty mně, Janko, ty mně umřeš, mé srdenko zarmucuješ. Dyž já umřu, bude jiný, ešče budu ležat v síni. Dyž ja umřu, tož tam budu, daj malovat zlatem truhlu. Na tej truhle slovo Boží, by věděli, kdo tu leží. Leží, leží můj Janíček, mého srdca milovníček.

Sušil 1394 | Ze země sem vyšel (25%)
Ze země sem vyšel, na ní živnost našel, po ní chodím jako pán, do ní budu zakopán. Pomož mně Pán Bůh sám. Ach, už tech ruk néni, ty už hnijó v zemi, co mě kolébávaly, k srdci přitiskávaly, dyž sem byl maličký.1) Kterak se odměním rodičům svým milým za lásku, vychování, za toli dobrodiní v mojim věku mladým!

Sušil 1392 | Ze země sem vyšel (25%)
Ze země sem vyšel, na ní živnosť našel, po ní chodím jako pán, do ní budu zakopán, pomož mně Pán Bůh sám.

Sušil 1393 | Ze země sem vyšel (25%)
Ze země sem vyšel, na ní živnost našel, po ní chodím jako pán, do ní budu zakopán, pomož mně Pán Bůh sám.

Sušil 1391 | Ze země sem vyšel (25%)
Ze země sem vyšel, na ní živnosť našel, po ní chodím jako pán, do ní budu zakopán. Pomoz mně Pán Bůh sám.

Bartoš 1901 / 1112b | Aj ze země sem přešil (24%)
Aj ze země sem přešil, rozom sem na ní našil, po ní chodím jako pán, do ní bodo zakopán, já pod ňo přejít mosím. Kde pak só te ročičke to mé staré matičke?, co mě těžko chovale, k srco přetiskovale, aj, jož só nebožčičke.

Bartoš 1901 / 0110b | Na Podoľských łúkách (23%)
Na Podoľských łúkách ej našeł Janko dukát; chto mu ho premený [: ej miléj doma nený :] Přišeł on do šenku, tam cigáné hráľi dał jim do cimbáła: [: hrajte my do rána! :] Do rána biéłého, aj až dennyčka vynde, až jeho mamyčka [: sama prenho prinde. :] Tak mu ony hráľi, ej až dennyčka vyšła až jeho mamyčka, [: ráno prenho prišła. :] Pod, Janýčko, domou, ej nechaj tu cigánou, nech cigáné hrajú, [: roboty nemajú. :] A ty máš robotu [: oračku, kopačku :] [: aj krmit kravyčku. :]