Sušil 0504 | Dobry večer okenečko

68 words

Sušil 0504 | Dobry večer okenečko (100%)
Dobry večer, okenečko, tam stavalo me srdečko. Tam stavalo a něbudě, že můj mily povandruje. O, listečku livendovy,1) po tobě mne hlava boli. Hlava boli, srdce tuži, že můj mily dvěma služi. Hlavo něbol, srdce nětuž a, můj mily, dvěma něsluž. Buděš-li ty dvěma služiť, něda ti Bůh světa užiť.2) Ani s jednu, ani s druhu, ani se svu roztomilu. Ani se svu najmilejši, kera je ti najvěrnějši.

Sušil 0503 | Dobry večer okenečko (21%)
Dobry večer, okenečko, tam stavalo me srdečko.

Sušil 0758 | Vila věnec livendovy (20%)
[: Vila věnec livendovy, :] fojtovemu Janičkovi. Nevila ho z ledačeho, z rozmarynu zeleneho. Uvila ho třema řady, třema řady pro krajany. Přijeltě k ni z Uher Němec: Daj, děvečko, daj ten věněc. Ež bych ja ho Němcu dala, radši bych ho porubala. Porubala, posekala, vranym koňům podestlala.

Smutný 27/3/003 | Lístečku dubový padols mi do vody (20%)
Lístečku dubový, padols mi do vody

Sušil 0505 | Vinku vinku polejovy (19%)
[: Vinku, vinku polejovy, :] jak mne pod nim hlava boli! Hlava boli, srdce tuži, že můj mily jinši služi. JinŠi služi, ba i budě, ež mne zaňho haňba budě. Sednul za stůl a zaplakal: Vrať mi, mila, co sem ti dal. Vrať mi, mila, co je meho, ja ti vratim, co je tveho. Vrať mi, mily, můj věneček, ja ti vratim prsteneček.

Sušil 1454 | Široke daleke (17%)
Široke, daleke, to Raškovo pole, něbudu tu chodiť na rok nožky moje. Něbudu tu chodiť, ani ručky robiť, co by se tu mělo zlato, střibro rodiť. Něbudu, něbudu už u Rašků služiť, něbo mi nědaju kratochvile užiť. Něbudu, něbudu, něni mi to třeba, už sem se najedla Raškoveho chleba. Něbudu, něbudu ja v Přiboře byvať, je tam voda kalna, němožu ju pijať. Radši budu, radši v Zelinkově byvať, je tam voda čista a možu ju pijať.

Černík 1908 / 188 | Naša sliepka (11%)
Naša sliepka jarabatá, drobného pierí, povedala moja milá, že mi něverí; keď něverí, něch něhá, a já pójdzem do světa, tam si budzem namlúvaci švarné dzievčata. Zamiloval som si jednu, slúží na fáre, něsmel som k něj chodzievaci, len prede dvére; keď som já k něj chodzieval, v hrsci čižmy nosieval, pocichúčky, polahúčky na milú volal. Otvór že mi, moja milá, vedz mi je zima, a snad by mňa nězahrjála tvoja perina; Kebys bola tak dobrá, mému srdcu uprimná, bola by si poprosila pana farára. Zakončení: Ale's nění tak dobrá, mému srdcu uprimná, ani si's ty něprosila pana farára. *)

Bartoš 1901 / 0614 | Ja pres hory je chodníček (11%)
Ja pres hory je chodníček, do že ho ušľapał? Janíček. Já sem o tom nevěděla, že by on miłoval stateček. Mám-ľi já stateček, mám ho pro sebe, možu já ho užit sama bez tebe; ja šak sem já moc vystáła, švárný šohajíčku, pro tebe. Pošlite ně pro maľéra nech ně vymaľuje maľučko, co by sa rozveseľiło moje zarmúcené srdečko. Maľérek ně praví, že to nemůž' byt, že já mosím z toho světa odejít Dyž já z toho světa půjdu, dajte moje těło otevrít. Prohľedajte, probírajte, dyž bude těło otevrené, nájdete tam mé srdenko šecko až na uheľ spáľené. Łásko, łásko, łásko hoříš płameněm, spáľíš mé srdenko, spálíš na uheľ. Dyž já z toho světa půjdu, jako dyž uderí na buben.

Sušil 0398 | Pod Štramberkem (11%)
Pod Štramberkem, pod tym zamkem, hej, pod Štramberkem, pod tym zamkem bije se žid se šuhajkem, hej. Biju se tam o galanku, co služi v štramberskym zamku. Žid měl koňa, šuhaj druheho, jeli do pole šireho. Kery ten kůň tuhši běži, ten tu děvuchu obdrži. Ten židův kůň tuhši běžel, ten tu děvuchu obdržel.

Bartoš 1901 / 0620 | Strážnica městečko (10%)
Strážnica městečko, pověz ně, děvečko, povez ně, nech já vím, nech já k vám nechodím. Co bych povídała, to bych błázen była; já ťa možu užit, tvoja nemosím byt.

Bartoš 1901 / 0002a | Vdávała matka (9%)
Vdávała matka, vdávała céru, nedaľeko přes poľe, přikázała jí, zakázała jí: Nechoď, céro, víc ke mě. Uděłám se vtáčkem, vtáčkem, jeřábkem, a poľetím přes poľe, do naší zahrádky, na ty małý hřádky, na ty modrý ľeľuje. Má maměnka miłá, okýnkem se dívá, to na vtáčka jeřábka, jak on na nich sedí, na ňu smuťně hľedí, maminka se naň dívá. Aj vtáčku, vtáčku, vtáčku jeřábku, nełámé nám ľeľuje, jak nám jich połámeš, a ony mě zvadnó, kdo pak mě jich zaľeje. Dyž mě muž budí, palicó mě tuží: Stává, mrcho ľenivá! Dýž mě maměnka doma budívała: Stávé, ceruško milá! Céra si stěžuje, matka při ní płáče: Ach, ceruško, céro má, dybych tě radš, ditě, vychovała krytě, až do nynější chvíľe.