Sušil 0938 | Verůstla krásná růžička

32 words

Sušil 0938 | Verůstla krásná růžička (100%)
Verůstla krásná růžička naprostřed mýho srdýčka, verůstla, krásně voní, můj milé k hiné chodí. A dež chodí, já mo kážo, ešče za ňém dveře zavřo. S Pánem Bohem, synečko, měls falešný srdýčko.

Bartoš 1901 / 0845 | Vořechovské pan farář milostivé (41%)
Vořechovské pan farář milostivé, [: von mně dal vobrázek von bél živé. :] Dám já jé do knížek, nehodí se, [: zavřo jé do trohle, hodosí se. :]

Sušil 0789 | Před te naše dolinečka (35%)
Před te naše dolinečka; neviděla sem synečka [: ani včerá, ani dnes, :] ujel za štymberské les. Ujel milé do Jevička, vzal mně klíče vod srdýčka, ach, Bože můj, Bože můj, kdypak přijde synek můj!1) Ujel za slezský hranice, vzal mně vod srdýčka klíče; vzal vod mýho, vod svýho, nenechal mně žádnýho. Vrať se, milé, vod Jevička, vrať mně klíče vod srdýčka, vrať vod mýho, vod svýho, vrať aspoň vod jedneho.

Sušil 0661 | Mé srdečko bolavé (27%)
Mé srdečko bolavé je těžké jako kameň, mého milého slova, ty mně ležijó na něm. Mého milého slova, mého milého řeči, a dyť on mně sliboval hory, doly a lesy. Ten prstýnek, cos mně dal, ten já ti z lásky vrátím, pro tebe, můj synečku, srdýčka nezarmótím. Ten šáteček ode mne, ten sobě dobře schové, na mne nezapominé, žes bévával můj milé.

Sušil 0986 | Štyry mile lesa (21%)
Štyry mile lesa, lesa březoveho, vyprovoď mě, moja mila naprostřed do něho. Ja bych cě vyvedla ba i přez celučky, ale se cě, synku, bojim, bo jsi je malučky. Bojim ja se, bojim synečka maleho, aby mi něukrad věnka zeleneho. A ty sobě mysliš, žech ci věnek ukrad, jak jsi včeraj šla na vodu, do studně ci upad. Sahaj ho, děvucho, pravu ručku do dna, ježli ho dostaněš, to ho buděš hodna. Dostala, dostala, ale už něcely, bo už ty červene kvitka z něho uletěly.

Černík 1908 / 038 | Janíčko s gajdami (20%)
Janíčko s gajdami, seber sa, choj s nami na druhú dzedzinu, namlúvac dzievčimi. V horním konci svjécja, v dolním zažjéhajú, naprostřed dzedziny dzjévča namlúvajú. Něnamúvajce mňa, veru vam něslúbím, veru medzi vami žjadného nělúbím. Kebych medzi vami kterého lúbila, veru bych vám bola už dávno slúbila.

Sušil 2333 | Už se my Maria od břehu (20%)
Už se my, Maria, od břehu bereme, pomož nám, Maria, ať nezahyneme. Maria, Maria, jméno tvé přeslavné, jméno přelíbezné matičky bolestné. Už jsme my, Maria, naprostřed Dunaja, roztáhni, matičko, svým pláščem nad náma. Už se my, Maria, zas k břehu bereme, pošli nám naproti svatého anděla.

Sušil 0776 | Když sem já šel přes hraničky (8%)
Když sem já šel přes hraničky svítily mně dvě hvězdičky. Jedna světlá, jedna tmavá, ach, můj Bože, kerá je má! Jsi-li tmavá, rozsvětli se, a má lásko, proukaž se.1) Jakpak se mám proukázat a s tebó si svět zavázat?2) Není na rok, na dvě léta, než do skonání života. Do skonání mýho, tvýho nepohlednót na žadnýho. Nepohlednót, nezasmát se, zatvrzelý míti srdce.3) Zatvrzelý jako kameň až na věky věků, Amen.

Bartoš 1901 / 0615 | Poď má milá poď k mozice (8%)
Poď má milá, poď k mozice, prosím ti velice, vodvalíš mně těžké kameň to vod mýho srdce. Moja milá k mozice šla, meze dveřma stála, a dež sem jo na tanec bral, smotně tancuvala.

Sušil 0244 | Když děvečka huse pásla (8%)
[: Když děvečka huse pásla, :] červenó pantličku našla. A když našla, skovala ju, přišel milé, dala mu ju. Tu máš, milé, našu lásku, všem mládencům na vokážku. Když děvečka huse pásla, červené šáteček 1) našla. Do půlnoce vyšívala, od půlnoce zametala. Když sedničku zametala, slozama ju polívala. Jak ju matka uviděla, metličku jí z ruk vydřela. Hybaj, dcero uplakaná, néseš mýho doma hodná. 2) Na synečka zavolala, křivdu jemu žalovala. 3) Trp, má milá, pokud můžeš, sak dlóho trpět nebudeš. Seber sobě co je tvýho, půdem do kraja cezího. A když přišli na trávníčky: Pohledni mně do hlavičky. Kolik vlásků přeložila, tolik slozé uželila. 4) A když došli tmavéch lesů, rozťal ju na devět kusů. 5) Tu máš, milá, ulevení, za na matku naříkání. Seber, milé, kosti moje, hoď je do hluboké zmole. Vezmi, milé, šatu bíló, a zakrý mó krev nevinnó. 6) Aby vrany nekvákaly, černý voči neplakaly. 7)

Sušil 1511 | Co se to tam (8%)
[: Co se to tam, :] můj synečku, [: v poli zelená? :] [: Že se mně to, můj synečku, :] [: hrubě pěkný zdá? :] Zelená se, má děvečko, mýho otca hrach, až uzraje, má děvečko, budeme ho žat. Jakživa sem, můj synečku, hrachu nežala, ani ve svých bílých rukách srpa neměla. V létě srpa, můj synečku, v zimě přaslice, jenom sem se dívávala na bílý ruce. Učila sem se, synečku, chlapce milovat, ale sem se neučila rukama dělat.