Sušil 0939 | U brněnské Boží moke

41 words

Sušil 0939 | U brněnské Boží moke (100%)
[: U brněnské Boží moke :] [: klečí tam šohaj, :] sepňa roke. Přišla k němu jeho milá a ptala se ho, co tam dělá. Nedělám to, milá, mnoho, jenom se modlím Páno Boho. Habe mně dal Pán Bůh ščestí, habech já dostal děvče hezký.

Sušil 1641 | Zpívéte vesele kohóti (40%)
Zpívéte vesele, kohóti, hať se mý srdyčko nermótí. Zpívéte vesele, je-li to má milá, hať sem de. Maměnka s tatínkem plakale, dyž mě na tó vojno chetale, maměnko, neplačte, radš mě Páno Boho poročte.

Sušil 0940 | U ščitenskej Boží muky (23%)
[: U ščitenskej Boží muky :] klečí synek, sepňa ruky. Klečí, klečí, Boha prosí, že to děvča dostat mosí. Dyby mně bránil celý svět, a já to děvče mosím mět.

Bartoš 1901 / 1181 | Vím já jeden leksum garda unter (14%)
Vím já jeden, leksum garda unter fajer háječek, v tem háječko honka cinka šinka břinka domeček. V tem domečko leksum.vokynka, vekókala honka Nánynka. Přišil tam k ní leksum syneček, červené jak honka hřebíček. »Já ti milá leksum vopustím, já na vojno honka jít musím.« Moje milá leksum Andulka, smutně plače honka náříká. Štere roke leksum čekala, a synečka honka dostala.

Bartoš 1901 / 1180 | Na líšenským zámko (13%)
Na líšenským zámko honili cegánko a ja ju ja; nebela cegánka, bela má galánka, — moja milá. Chceš-li moja býti mosíš se mnó híti — do tábora; tam se sezdat dáme, roke si podáme, — bodeš moja.

Bartoš 1901 / 1088 | Brněnské zahradník polámal komorník (10%)
Brněnské zahradník, polámal komorník, zesílá, zesílá ten.* Mám neco, mám neco, mám, nepovím, nepovím vám. Na krku gurale a v truhli tolare, tule já, tule já mám. Ješče sem obešel kole Merkovany, ješče výš, ješče sem neviděl takové děvčice jako dnes. Ona se točí, má černy oči, v hospodě. Dej mi ji Bože, dostat na stranu, do síně. Vyprosila si na panímámě svobodu, muže-li jíti do jezírečka pro vodu. A v tem jezírečku, studená voděnka jako led, že má panenka, sladká huběnka, jako med. Pásla husičky pode mlýnem, umývala se černobýlem. Umé se, milá, ať seš bílá, abes se chlapcům zalíbila. Mé srdečko, jak kameň, ono hoří plameněm, poď mě, milá, poď pomůct, ať nehoří celé deň. Než bych já ho hasila, radši bych přiložila, aby tá falešná láska na popel zhořela. Ani se mně nedotýké, ani se mně netýké. Jesli nám panímáma dovolí, dáme si huběnky po vůli. Žala trávu na strnisku, na tem panském ječmenisku. jak trávy nažala, na milého volala: Poď, milé, poď, pomuž, nažala sem trávy už. 1. Vila věnec, vila nové, zelené rozmarinové, cos děvečko myslela, žes ten věneček vila? 2. Myslela sem sama sobě, že se nedostanu k tobě, myslela sem a myslím, že tě opustit musím. 3. Než bych já tě opustila, radš bych do vody skočila, do voděnky nejhlubší, tam mně žádné nespatří.

Sušil 1610 | Janičku kde jsi? Aničko v lesi (10%)
Janičku, kde jsi? Aničko, v lesi, už mně podvazujú pantličkú vlasy. Pantličkú bílú pro moju milú, a už sem já dostal frajerku jinú. Pantličkú černú, líčka mně blednú, Pan Bůh ví nebeský, jak bude se mnú. Teprv mia vezú zelenú mezú, už mně ukazujú brněnskú vežu. Neukazujte brněnské věže, radše mně ukažte mej milej dveře.

Bartoš 1901 / 1169 | Z Velké (10%)
Hore, Veľkú maľovaná dłážka; de sa ně poděła šohajova łáska! Vŕš płakała, stoja u chodníčka, až sa červeňały šohajovi ľíčka. Vŕš płakała, stoja u drvárně, až sa červeňały Brněnské kasárně.

Erben 5/005 | Jak živa jsem neviděla (6%)
Jak živa jsem neviděla takovýho kaplana, aby on se potuloval za děvčaty do rána. Přišel na něj pan farář: 1) Hej, kaplane! co děláš? „Kyrie elejson, Kriste elejson – já se modlím breviáš.“ 1) Hej, kaplane, co děláš, že s děvčaty zahráváš?

Sušil 1751 | Néní néní jako dobře dělat (6%)
Néní, néní, jako dobře dělat, nebude se na nás Pán Bůh hněvat, stana ráno, kříž dělám, v poledně se modlím a navečír za děvčaty chodím.

Sušil 2202 | Já su malý žáček zpívám jako (6%)
Já su malý žáček, zpívám jako vtáček. Ešče bych lépe zpíval, dybych žemličky s medem jídal. Ale já nemám hlasu, jídávám s olejem kašu. *) Já su malá panenka, chcu byt Kristova milenka. Ráda do kostela chodím, Pánu Bohu se tam modlím. **) Já su malá Apolenka, vyletěla sem z komínka. Lidé se mne polekali, na kolena poklekali, lidé se mne nelekejte, na kolena neklekejte. ***) O, Kriste králi, my žáci malí víme o tobě, žes přišel s nebe, stoupils k nám dolů, byls s námi spolu. Na zemi's bydlel, tomus ty sám chtěl, Protož my všickni dnešní vršečky tobě zpívat budem až na věky, amen.