Erben 3/021 | Pansky pachole
Text:
Pansky pachole,
půjč mi pistole,
já si dám jednu ranku:
aby slyšela
holka má milá
až do panskýho zámku.
19 words
Podobné písně
Erben 3/021 | Pansky pachole (100%)
Pansky pachole, půjč mi pistole, já si dám jednu ranku: aby slyšela holka má milá až do panskýho zámku.
Erben 5/076 | Střelil myslivec vranku (59%)
Střelil myslivec vranku, dal do ní malou ranku:[75] vranka se třepala, až se dotřepala do zeleného hájku. Sedla si na jedličku, zpívala si písničku: „Myslivce, tralala! že jsem já vyhrála na tobě myslivečku!“
Galko 1/420 | Strelil Janek vranku (58%)
Strelil Janek vranku, spravil malú ranku, tak sa ona zatrepala, až sa ona dotrepala k zelenému hájku. K zelenému hájku, sadla na jedličku, zaspievala: „hoja, hoja“, už som tady, duša moja, tu som, jagaričku.
Sušil 0167 | Vyviň vyviň svou ručičku (21%)
Vyviň, vyviň svou ručičku, o, božské pacholátko; já do ní vtisknu hubičku, o, sladké Jezulátko. Nynej, nynej, holubičko, marijanské poupátko; podložím ti své srdéčko, o, nevinné robátko. Vyhlídáš z lůna matičky a snad hledáš beránky? Z mé duše, bludné ovčičky, ustroj své radovánky. O, matko plná milosti, půjč mi tvého synáčka, ať objímám do sytosti andělského panáčka. Pro to útlé pacholátko drsnaté jsou jesličky, v srdci láskou zapáleném lepší jsou poduštičky. Nebeští dvořenínové, sem s nebe pospíchejte a rozkošné nemluvňátko s matičkou1) kolíbejte. V kralů východních šlepěji do Betléma přistoupím a víru, lásku, naději od nich sobě zakoupím. O, děťátko roztomilé, do srdce mého vpadni a v duši mé od té chvíle na věky věků vládni. Stavím na tvém smilování, já sem tvůj, spas mě, Pane, ať setrvám do skonání, dej, Bože, ať se stane. Měj se dobře, marný světe, s tou podvodnou radostí, již Ježíš v srdci mém kvete, ten květ plný sladkosti.
Erben 2/709 | Půjč mně holka ňákou mošnu (20%)
Půjč mně, holka, ňákou mošnu, já ti domů něco pošlu; půjč mně, holka, ňákou mošnu, já ti do ní něco dám.
Sušil 0017 | Byla jedna stará žena (20%)
[: Byla jedna stará žena, :] co se byla na prošení dala. Šla ona tam, šla tú cestú, kde nejvíce formánkové jedú. V čirém poli forman stojí, své koničky, o hladě je moří. »Což, formánku, což stojíte, své koničky o hladě moříte?« Jak já nemám, ženo, státi, dyť nemožu kolem ani hnúti. »Půjč, formánku, biče svého, já ti šlažím koňa švortelného.« Stará žena bičem točí, hned všecky čtyry kola vyskočí. »Kdež půjdete, pojedete, všude sobě na mne zpomenete.« Nebyla to žádná žena, a to byla milá svátá Anna, co to formánkovi pomáhala.
Sušil 0853 | Svitaj Bože svitaj (20%)
Svitaj, Bože, svitaj, aby skoro deň byl, abych sa podíval, v kerém sem domě byl. Půjč ty mně, má milá, bílého šátečka, ať sa já zakryju od východ slunečka. Nač bys sa, synečku, nač bys sa zakrýval, šak já na to rostu, abys k nám chodíval.
Erben 2/168 | Na našem sádečku (20%)
Na našem sádečku je travička, žádnej ji neseče, je drobničká, je drobničká, jen se plazí: po ní mě má milá vyprovází. Půjč mi, má panenko, lucerničku, abych si posvítil na cestičku, je-li suchá nebo bláto: cestička se svítí jako zlato.
Sušil 2323 | Nosím nosím smrtku (20%)
Nosím, nosím smrtku k zelenému čtvrtku, kam tu smrtku zanesem? Nové leto přinesem. Fiala růže kvísti nemůže, až jí sám Pán Bůh s nebe pomůže. Svatý Petr jede k nám na červený vejce, na žlutý mazance. Svatý Petr, půjč nám klíč; nepůjčíš-li, půjdem pryč. Kam, kam? Za hory, do té zlaté komory. Co tam budem dělati? Stříbro, zlato lámati. Kam je budem dávati? Rychtářové dcerce, ona plete věnce. Věnco só pod prahem posypaný tvarohem. My tvaroh sníme, věnce zahodíme. Děvčatom par vajec a chlapcom růženec.
Sušil 2323 | Nosím nosím smrtku (20%)
Nosím, nosím smrtku k zelenému čtvrtku, kam tu smrtku zanesem? Nové leto přinesem. Fiala růže kvísti nemůže, až jí sám Pán Bůh s nebe pomůže. Svatý Petr jede k nám na červený vejce, na žlutý mazance. Svatý Petr, půjč nám klíč; nepůjčíš-li, půjdem pryč. Kam, kam? Za hory, do té zlaté komory. Co tam budem dělati? Stříbro, zlato lámati. Kam je budem dávati? Rychtářové dcerce, ona plete věnce. Věnco só pod prahem posypaný tvarohem. My tvaroh sníme, věnce zahodíme. Děvčatom par vajec a chlapcom růženec.
Erben 2/710 | Půjč mi ženo motovidlo (19%)
Půjč mi, ženo, motovidlo, půjč mi, ženo, motáček: já se budu učit motat, ty se budeš otáčet.
Pansky pachole, půjč mi pistole, já si dám jednu ranku: aby slyšela holka má milá až do panskýho zámku.
Erben 5/076 | Střelil myslivec vranku (59%)
Střelil myslivec vranku, dal do ní malou ranku:[75] vranka se třepala, až se dotřepala do zeleného hájku. Sedla si na jedličku, zpívala si písničku: „Myslivce, tralala! že jsem já vyhrála na tobě myslivečku!“
Galko 1/420 | Strelil Janek vranku (58%)
Strelil Janek vranku, spravil malú ranku, tak sa ona zatrepala, až sa ona dotrepala k zelenému hájku. K zelenému hájku, sadla na jedličku, zaspievala: „hoja, hoja“, už som tady, duša moja, tu som, jagaričku.
Sušil 0167 | Vyviň vyviň svou ručičku (21%)
Vyviň, vyviň svou ručičku, o, božské pacholátko; já do ní vtisknu hubičku, o, sladké Jezulátko. Nynej, nynej, holubičko, marijanské poupátko; podložím ti své srdéčko, o, nevinné robátko. Vyhlídáš z lůna matičky a snad hledáš beránky? Z mé duše, bludné ovčičky, ustroj své radovánky. O, matko plná milosti, půjč mi tvého synáčka, ať objímám do sytosti andělského panáčka. Pro to útlé pacholátko drsnaté jsou jesličky, v srdci láskou zapáleném lepší jsou poduštičky. Nebeští dvořenínové, sem s nebe pospíchejte a rozkošné nemluvňátko s matičkou1) kolíbejte. V kralů východních šlepěji do Betléma přistoupím a víru, lásku, naději od nich sobě zakoupím. O, děťátko roztomilé, do srdce mého vpadni a v duši mé od té chvíle na věky věků vládni. Stavím na tvém smilování, já sem tvůj, spas mě, Pane, ať setrvám do skonání, dej, Bože, ať se stane. Měj se dobře, marný světe, s tou podvodnou radostí, již Ježíš v srdci mém kvete, ten květ plný sladkosti.
Erben 2/709 | Půjč mně holka ňákou mošnu (20%)
Půjč mně, holka, ňákou mošnu, já ti domů něco pošlu; půjč mně, holka, ňákou mošnu, já ti do ní něco dám.
Sušil 0017 | Byla jedna stará žena (20%)
[: Byla jedna stará žena, :] co se byla na prošení dala. Šla ona tam, šla tú cestú, kde nejvíce formánkové jedú. V čirém poli forman stojí, své koničky, o hladě je moří. »Což, formánku, což stojíte, své koničky o hladě moříte?« Jak já nemám, ženo, státi, dyť nemožu kolem ani hnúti. »Půjč, formánku, biče svého, já ti šlažím koňa švortelného.« Stará žena bičem točí, hned všecky čtyry kola vyskočí. »Kdež půjdete, pojedete, všude sobě na mne zpomenete.« Nebyla to žádná žena, a to byla milá svátá Anna, co to formánkovi pomáhala.
Sušil 0853 | Svitaj Bože svitaj (20%)
Svitaj, Bože, svitaj, aby skoro deň byl, abych sa podíval, v kerém sem domě byl. Půjč ty mně, má milá, bílého šátečka, ať sa já zakryju od východ slunečka. Nač bys sa, synečku, nač bys sa zakrýval, šak já na to rostu, abys k nám chodíval.
Erben 2/168 | Na našem sádečku (20%)
Na našem sádečku je travička, žádnej ji neseče, je drobničká, je drobničká, jen se plazí: po ní mě má milá vyprovází. Půjč mi, má panenko, lucerničku, abych si posvítil na cestičku, je-li suchá nebo bláto: cestička se svítí jako zlato.
Sušil 2323 | Nosím nosím smrtku (20%)
Nosím, nosím smrtku k zelenému čtvrtku, kam tu smrtku zanesem? Nové leto přinesem. Fiala růže kvísti nemůže, až jí sám Pán Bůh s nebe pomůže. Svatý Petr jede k nám na červený vejce, na žlutý mazance. Svatý Petr, půjč nám klíč; nepůjčíš-li, půjdem pryč. Kam, kam? Za hory, do té zlaté komory. Co tam budem dělati? Stříbro, zlato lámati. Kam je budem dávati? Rychtářové dcerce, ona plete věnce. Věnco só pod prahem posypaný tvarohem. My tvaroh sníme, věnce zahodíme. Děvčatom par vajec a chlapcom růženec.
Sušil 2323 | Nosím nosím smrtku (20%)
Nosím, nosím smrtku k zelenému čtvrtku, kam tu smrtku zanesem? Nové leto přinesem. Fiala růže kvísti nemůže, až jí sám Pán Bůh s nebe pomůže. Svatý Petr jede k nám na červený vejce, na žlutý mazance. Svatý Petr, půjč nám klíč; nepůjčíš-li, půjdem pryč. Kam, kam? Za hory, do té zlaté komory. Co tam budem dělati? Stříbro, zlato lámati. Kam je budem dávati? Rychtářové dcerce, ona plete věnce. Věnco só pod prahem posypaný tvarohem. My tvaroh sníme, věnce zahodíme. Děvčatom par vajec a chlapcom růženec.
Erben 2/710 | Půjč mi ženo motovidlo (19%)
Půjč mi, ženo, motovidlo, půjč mi, ženo, motáček: já se budu učit motat, ty se budeš otáčet.
Pomozte nám databázi lidových písní rozšířit!
Vážení návštěvníci stránek FolkSong.eu,
Neustále se snažíme rozšiřovat databázi o další písně a velmi vítáme zájem o spolupráci. Našim spolupracovníkům též nabízíme rozšířený přístup do databáze.
Plný přístup k vyhledávání a k doprovodným obrazovým materiálům lze získat mj. tím, že se stanete spolupracovníky projektu a pomůžete při editaci textů z počítačově přečtené tištěné edice. Možné jsou i další formy spolupráce, např. editace melodií či přispění zvukovými nahrávkami, atd.
V případě zájmu o spolupráci mi napište skrze kontaktní formulář a obdržíte bližší instrukce k přispění do databáze a snadnému získání přístupu k úplným výsledkům vyhledávání a k obrazovým materiálům (faksimile vybraných sbírek).
Vítáni jsou též akademičtí či soukromí badatelé, kteří mohou z databáze čerpat informace a specializované analýzy melodií i textů pro své publikace - napište mi se žádostí o rozšířený přístup.
Pro bližší informace o spolupráci klikněte zde.
Těším se na spolupráci!
Jan Koláček, autor projektu
Jak citovat
"Erben 3/021 | Pansky pachole", FolkSong.eu - Online katalog lidových písní, ed. Jan Koláček (datum přístupu: 19 Bře 2025), URL: http://folksong.eu/cs/node/22585