Sušil 2323 | Nosím nosím smrtku

85 words

Sušil 2323 | Nosím nosím smrtku (100%)
Nosím, nosím smrtku k zelenému čtvrtku, kam tu smrtku zanesem? Nové leto přinesem. Fiala růže kvísti nemůže, až jí sám Pán Bůh s nebe pomůže. Svatý Petr jede k nám na červený vejce, na žlutý mazance. Svatý Petr, půjč nám klíč; nepůjčíš-li, půjdem pryč. Kam, kam? Za hory, do té zlaté komory. Co tam budem dělati? Stříbro, zlato lámati. Kam je budem dávati? Rychtářové dcerce, ona plete věnce. Věnco só pod prahem posypaný tvarohem. My tvaroh sníme, věnce zahodíme. Děvčatom par vajec a chlapcom růženec.

Sušil 2323 | Nosím nosím smrtku (100%)
Nosím, nosím smrtku k zelenému čtvrtku, kam tu smrtku zanesem? Nové leto přinesem. Fiala růže kvísti nemůže, až jí sám Pán Bůh s nebe pomůže. Svatý Petr jede k nám na červený vejce, na žlutý mazance. Svatý Petr, půjč nám klíč; nepůjčíš-li, půjdem pryč. Kam, kam? Za hory, do té zlaté komory. Co tam budem dělati? Stříbro, zlato lámati. Kam je budem dávati? Rychtářové dcerce, ona plete věnce. Věnco só pod prahem posypaný tvarohem. My tvaroh sníme, věnce zahodíme. Děvčatom par vajec a chlapcom růženec.

Sušil 2152 | Neprš neprš dýšču (8%)
Neprš, neprš, dýšču,1) tvá matička v klíšču2) a tatíček pod prahem3) krmí děti tvarohem.4) Tvaroha mu nechcó, syrovátku chlemcó. Spadla na ně deska, všecky jich rozpleskla. Jenom jedno ostalo, do nebe se dostalo. A z nebe do ráje, Pámbů ho tam miluje.

Sušil 1972 | A pojedeme zrána do lesa (4%)
A pojedeme zrána do lesa, no, ženo, ženo. A pojedeme zrána do lesa, no, tade, no, tade, no.1) A co v tem lese dělati budem? Nasekáme si drobného prótí. A co s tém prótím dělati budem? Upleteme si pěknó zahrádku. Co v té zahrádce mívati budem? Nasázíme si bílé revule.2) A kdo nám teho hlídati bude? Postavíme tam chlapa s palecó. A von nám teho hlídati bude. A co mo bodem dávati jesti? Navaříme mu z votrub koláčků.

Sušil 2298 | Na kamýnku sedala hej danaj danaj (4%)
Na kamýnku sedala, hej danaj, danaj, bílé vlásky česala, hej danaj. Ach. mý milý vlásečke, pozbyle ste krásečke. Buď, Přadlenko, veselá, hej atd. přinesem ti kysela atd. Fókni větře z Dunaje, shoď jablečko lebo dvě. On jí shodil jediný, ješče bylo červavý. Puč mně, milá, nožiček, ať vykrojím červíček. Kyseličko kyselá, proč tak dlóho visela? Tři leta sem visela, ješče neokysala.

Bartoš 1901 / 0003b | Vychádzało súnečko (4%)
Vychádzało súnečko, ej, vychádzało súnečko ej, v nedzeľu v čas ranyčko. [: Opreło sa na stenu :] na zahrádku tŕnenú. [: Rychtárova Kačena :] z kosteła sa vrátyła. [: Do zahrady kročiła :] tri růžičky odtrhła. [: Tri růžičky odtrhła :] tri pérečka uviła. [: Daj Bôh ščastý dziévenko :] uviješ my pérenko. [: Daj Bôh ščastý młádenec :] nenye pérko ľež venec. [: Stan ty myłá na kamen :] a s kamena na stremen. [: Ze stremena na kona :] zanesem ta do poľa. [: Dze si jakživ neboła :] any tvoja rodyna. [: Any otec any mat :] any sestra any brat.

Erben 9/004 | Už nebudou víc ty časy (4%)
Už nebudou víc ty časy, které někdy bývaly; už se nebudem tak mívat, jak se naši mívali. Ten svět zlořečený, celý převrácený: nebývalo jindy lak všecko naopak. Kde jsi který z starých Čechů, pohleď trochu z hřbitova; zajisté bys nyní řekl: Umřu já radši znova! Tak se nyní plete v tom zmateném světě: vždyť to nebývalo tak všecko naopak. Rozum lidský na se béře, co unesti nemůže; nepřeměň dobrým loktem na svém těle té kůže. Jak se zdá, tak střelí, necht trefí, neb chybí; myslí, že je dobře tak, zatím naopak. Víry, lásky, upřímnosti ani jiskra nedoutná; za to nyní jen panuje faleš, hana pokoutná. Kdo s koho, ten toho, ne málo, radš mnoho; nebývalo jindy tak všecko naopak. Kde upřímnost staročeská, která někdy bývala? Pominula, zahynula s těma lidma starýma. Kde jindy upřímnost, nyní lež, podvodnost; jest to na tom světě tak všecko naopak. Na starého pána Boha mladí zapomínají, jako by už ani nebyl, mnozí nyní dělají: nepřijde do hlavy, že se smrt dostaví, že nás též obrátí tak všecky naopak.

Erben 2/406 | Slunéčko za mrak zachází (3%)
Slunéčko za mrak zachází, bolí mě mé srdéčko: že ty na mě zapomínáš, má předrahá perličko! ale jak ty zpomeneš, až si jiného vemeš: on se bude s tebou vadit, ničím vinna nebudeš. Přijdou na tě smutné časy, musíš v koutě sedati; jak slepice vejce snese, ‚ hned je musíš prodali; musíš mu jít pro tabák, nechť je zima nebo mráz, třebas měla, má panenko, vodou brodit až po pás.

Bartoš 1901 / 0928 | Mám já ženu kvočnu (3%)
Mám já ženu kvočnu, co si já s ňú počnu? Dám-ľi pod ňu vejce, ona sedět nesce, co si já s ní počnu. Dám-ľi já jí husí, praví, že to dusí; dám-ľi jí sľepičí neustaľe skřečí. Co si ja s ňú počnu?

Sušil 0337 | Šla sirotka hledať (3%)
Šla sirotka hledať svoji mamuličky, mily, mocny Bože, svoji mamuličky. Potkal ju stařeček, stařeček přestary, mily, mocny Bože, stařeček přestarý. Kaj iděš, děvečko, mila sirotečko? Mily, mocny Bože a t. d. Ach, ja idu hledať svoji mamuličky. Tva mamička leži u tych velkych dveři. Ulom si pruteček, klupni na hrobeček. Oj, hdo mi to klupe po mojim hrobečku? To ja sem, macičko, ja, vaše diťatko. Vemtě mne tam k sobě do tej černej země. Co bys tu dělala, sirotko ma mila? Dybych rano stala, růženěc řikala. Co bys tu jidala, sirotko ma mila? Dybych rano stala, piseček sbirala. Co bys tu pijala, sirotko ma mila? Dybych rano stala, rosičku sbirala. Di, děvča, do domu, maš tam mladu mamu. Co je po mladosti, dy něni lutosti. Jak do domu přišla, matka ju popadla, třikrat zatočila, za pec ju hodila. Tatik šel z kostela, všeci ho vitali, enem Anička ni. Všeci mne vitatě, kaj Aničku matě? A Anička leži za pecem v kutečku. Přišli dva anděle, vzali ju pod křidla; vyletěli nizko, vzletěli vysoko. Přišli dva ďablove, popadli macochu; vyletěli nizko, sletěli hlyboko.

Sušil 2192 | Dávé vajec (2%)
Dávé vajec, kázal kadlec he kadlička, habes dala dvě vajíčka. Jedno bílý, dvě červený, šak slepička snese hiný, pod posteló v kótko na březovým prótko. Daj, paničko, daj vajíčko, daj vajičko lebo dvě, šak ti málo ubude. Metlička se šupeří, poženem se do dveří a ze dveří do kuchyně a z kuchyně šup do síně, budem se sekat upřimně.