Galko 1/218 | Sobotište pekné mesto

37 words

Galko 1/218 | Sobotište pekné mesto (100%)
Sobotište pekné mesto, pod ním chodníček, vyprevaď ma, moja milá, svítí mesíček. Svíť, mesíčku, poľahúčku do dňa bílého, až ja pôjdem od dievčatka černookého. Svíť, mesíčku, poľahúčku až na ten náš dvor; nemysli si, moja milá, že ja budem tvoj.

Bartoš 1901 / 0765c | Pred naší zahráděčka (36%)
Pred naší zahráděčka, po ní chodníček; vyprovoď ňa, moja miłá, svítí měsíček. Sviť, měsíčku, do hájíčka, do zeľeného, až já půjdem od dívčátka sivojokého. Sviť, měsíčku, poľahúčku, až na ten náš dvůr, sak ty možeš dobre vědět, že nebudem tvůj. Ty dostaneš bíłý čepec, já bíłý kabát, z teb'a bude mładá žena a ze mňa voják. Aj ty vtáčku, sokolíčku, vysoko ľétáš, co ně neseš za novinku, nic ně neríkáš. Já ti nesem novinečku smutnú, žałostnú, že už tvoju gaľáněčku čepiti budú. Ona sedí za stoľíčkem jako růžička, nedá sobě rozpľétati svého ľeľička. Můj vínečku poľajkový, pěkný zeľený, za teb'a já mosím nosit čepeček bíłý.

Galko 1/404 | Vodu, vodu, nechcem ja ju (33%)
Vodu, vodu, [: nechcem ja ju, :] [: nech sa v nej dievčence kúpavajú. :] Vo vode sú žaby, najdú sa i hady; nechcem ja ju, nechcem ja ju, [: nech sa v nej dievčatká kúpavajú. :] Pivo, pivo, [: to piť budem, :] [: kým ja na tom svete živý budem. :] To vôľu napraví, dá rozum i zdraví; to piť budem, to piť budem, [: kým ja na tom svete živý budem. :]

Bartoš 1901 / 0115 | Šla děvečka do hájíčka (22%)
Šla děvečka do hájíčka do zeleného, nadešla tam myslivečka černookého. Mysliveček černoočko, co ptáky střílá, švarné děvče stojí při něm oči utírá. Nepovídej, švarné děvče, že jsem s tebou stál, já též budu zapírati, že jsem tě nezval.

Bartoš 1901 / 0231 | Šla děvečka do hájíčka (22%)
Šla děvečka do hájíčka do zeleného, potkala tam malíříčka černookého. Malíříčku černooký, o to tě prosím, vymaluj mně ten obrázek, co v srdci nosím. Nemaluj mně svaté Anny, svatého Jána, vymaluj mně, malíříčku, mého galána.

Erben 2/319 | Svit měsíčku pomaličku (6%)
Svit, měsíčku, pomaličku na ten panskej dvůr: nemysli si, moje milá, abych já byl tvůj. Jiní žito zpodsívali, já bych plívy bral: nemysli si, moje milá, abych si tě vzal!

Erben 2/320 | Svit měsíčku polehoučku (6%)
Svit, měsíčku, polehoučku na ten panský háj: nemysli si, má zlatá panenko, abych si tě vzal. Šel jsem lesem, byl jsem vesel, zpíval jsem sobě; uslyšel jsem smutný nářek od panenky mé. Ona stála pod stromečkem, neviděl jsem jí; hodila na mě jablíčkem, ozvala se mi. – Pod háječkem nad sádečkem roste májoví: kam jsi dala, má panenko, růže červeny? „Růže červeny povadly, věnce nemůž vít: nemyslete, potěšení moje, že vás musím chtít. Co je po tej rozmaríně, která nevoní: co je po vás, potěšení moje, když máte jiny! Co je po tej levanduli, která nekvěte: Co je po vás, potěšeni moje, když mne nechcete!“ Pod vršíčkem na dědince byla zahrada; chodila tam má panenka, kvítí trhala. Když kytičku natrhala, tu zaplakala: „Kýž jsem tebe, potěšení moje, byla neznala!“

Erben 2/487 | K Ouněticům dlouhá cesta (6%)
K Ouněticům dlouhá cesta přes ten trávniček: pojď mě, holka, vyprovodit, svítí měsíček. „Proč bych já tě, máj holečku, vyprovázela? když mi má zlatá matička nedovolila!“ – Straka skáče po zahrádce, hledá zrníčko: nemysli si, má panenko, na mé srdíčko. Straka skáče po zahrádce, hledá ječný klas: nemysli si, má panenko, že k vám přijdu zas.

Erben 3/064 | Jdi měsíčku polehoučku (6%)
Jdi měsíčku polehoučku přes ten panskej dvůr: nemysli si, má zlatá panenko, že já budu tvůj. Straka skáče po zahrádce, hledá zrnéčko: nemysli si, má zlatá panenko, na mé srdéčko. Straka skáče po zahrádce, drží v hubě klas: nemysli si, má zlatá panenko, že k vám přijdu zas. Svět měsíčku polehoučku přes ten panskej les: nemysli si, má zlatá panenko, že k vám přijdu dnes. Co ten ptáček s cliocholickou nad námi lítá? co nám nese za novino, že nic neříká? Nese, nese ti novina, nese takovou: že tvůj ze všech nejmilejši chodí za jinou. Co ten ptáček s chocholickou nad námi lítá? co nám nese za novinu, že tak štěbetá? Nese, nese ti novinu, nese takovou: že už tu tvou nejmilejši čepiti budou. Milá sedí za stolečkem jako růžička, nedá sobě rozplítati svého věnečka. Nežel, nežel, má panenko, pro svůj věneček: však ti pěkně bude slušet bílej čepeček!

Erben 2/598 | Nevybírej nepřebírej (5%)
Nevybírej, nepřebírej, abys nepřebrala, abys potom nedostala, cobys pak nerada. Hrabě pro tě nepřijede, ani pán od stavu: nemysli si tak vysoko, tu ti dávám radu. Jest-li myslíš na hejtmana, neb na purkrabího: nedostaneš důchodního, ani obročního. Písař když tě pomiluje, dá pak tobě kvinde, napíše ti ceduličku: „Hledej sobě jinde!“ A když‘ po všech naposledy nádenník jí přijde; potom si ho ráda veme, sic na ocet zbyde! Jak ho bude milovali, tak on bude taky; budou spolu chodívali na ty pansky mlaty. – Naposledy po všech všudy pastucha jí přišel: Chce-li si mě panna vzíti, budu její manžel. „Můj pán není žádnej slouha, on je kancelisla: nosí péro na rameně, když vyhání z města. On to péro ráno vezme, dělá na něj: hou, hu! vstaňte, holky, vyhánějte krávy, voly k houfu!“

Galko 1/141a | Ked ja pôjdem z tých Hyb (5%)
Ked ja pôjdem z tych Hyb, dam si muziku hrat, budu za mnuov volat: vrat sa, dyevcatko, vrat. A ja sa nevratym, any krok nekročim, kto za mnuov banuje, nech za mnuov vandruje.