Sušil 0856 | Svítí měsíc pod zeleným dubem

63 words

Sušil 0856 | Svítí měsíc pod zeleným dubem (100%)
Svítí měsíc pod zeleným dubem, pověz, milý, esli svoji budem? Nebudem, nebudem, frajirenko moja zpomeň sobě na ty první slova. Co sme my si spolem říkávali, dy sme spolem pod oknem sedali; vydaj sa, možeš-li, moja najmilejší, esli ti dá Pán Bůh lepší ščestí. Nevydám sa, švarný šohajíčku, zalomila bych svoju hlavičku; dycky bych plakala stávaja léhaja, že sem si ťa, šohajku, nevzala.

Bartoš 1901 / 0934 | Dycky sem říkała (37%)
Dycky sem říkała, stávaja, ľéhaja, abych si dostala švárného šohaja. Co by ňa nebíjáł, gořałky nepíjáł, tabáčku nefajčíł, s druhýma netančíl. A on ňa bijává, gořałku pijává, aj tabáček fajčí, aj s druhýma tančí.

Galko 3/007 | Už sa ten moj milý odebiera (19%)
Už sa ten moj milý odebiera, na okénko klope, na okénko klope, smutné volá: Otvor mi, Kačenko, potešenie, aspon na ostatné, aspon na ostatné rozlúčenie. Stala Kačka hore, otvorila: bodaj som ta, Janko, mé verné srdenko nepoznala. A ja som myslela sama sebe, že ja budem, Janko, sivá holubenko, žena tvoja. Na frašteckých lúčkach šibeničky, zalomila Kačka, Kačka, Katerinka svoje ručky. Čo sis’ ty, Kačenko, čos' myslela, ked si svoje ručky na tí šibeničky zalomila.

Erben 2/281 | Kamarádko věrná (13%)
Kamarádko věrná, jako ruka jedna: já měla milého, ty’s mi ho odvedla. Ty’s mi ho odvedla a budeš se vdávat: neměla jsem já tě na tu trávu brávat! Na trávu, travidku do naší pšeničky; lidi říkávali, že jsme dvě sestřičky! Ani tak sestřičky, jako kamarádky: šívaly jsme spolu hochům pěkné šátky. Bývaly jsme spolu jako ruka jedna: já byla upřímná – ty jsi mne podvedla!

Bartoš 1901 / 0915 | Dyž sem u mamičky była (13%)
[: Dyž sem u mamičky była, :] [: dycky sem sa dobre měła. :] [: Nic ně robit nekázaľi :] [: a dycky ně ríkávaľi: :] [: Povoľ sobě, moje ditě, :] [: pokuď su já na tom světě. :] [: Až já na světě nebudu :], [: naděłáš sa ľedakomu. :] [: Naděłáš sa, nenajíš sa, :] [: otrhaná nachodíš sa. :] [: Bude pátek, bude svátek, :] [: budeš nosit jeden šátek. :] [: Preneščasná cuzá mati :] [: nemožem jí uhověti! :]

Galko 1/224 | Ešte sa nevydám (12%)
Ešte sa nevydám, ej, ešte trošku dočkám, urobím po vôli, ej, mojim sivým očkám. Ešte sa nevydám, ej, bár len tej jaseni, urobím po vôli, ej, tej mojej materi. Ešte sa nevydám, ej, ani za dva roky, postelem si vankúš, ej, pod obidva boky. (Ešte sa nevydám, ej, štyri rôčky ešte; bola by ja blázon, ej, keď ma nikto nechce.) Preberala som si, ej, jako na tanieri, ver' som si vybrala, ej, strela mu v materi.

Smutný 05/013 | Za našimi humny topol vysoký nevydám (12%)
Za našimi humny, topol vysoký, nevydám sa len o

Bartoš 1901 / 0562 | Sedí holoběnka s holobem (10%)
[: Sedí holoběnka s holobem, :] [: frajírenka se svém šuhajem. :] [: Aj te, holoběnko má milá, :] [: moja frajírenko rozmilá! :] [: Chceš mě, má panenko, chceš mě mět, :] [: hale závidí ti teho svět. :] [: Závidí ti teho rodina, :] [: že seš, frajírenko, má milá. :]

Sušil 0539 | Našeu sem oříšek (9%)
Našeu sem oříšek mezi vinohrady; pověz mně, má miuá, máme-li sa rádi? My sa rádi máme, ale potajemně; nehuas sa, má miuá, mezi ludma ke mně. Šak sa já nehuásím, ani neraduju, Pán Bůh ví nebeský, čí já žena budu. Nebudeš-li moja, budeš bratránkova, přeca budeš v rodě, frajirenko moja.

Sušil 0755 | Větr-li to fučí (9%)
Větr-li to fučí lebo voda hučí? Lebo sa šohajek se svú miuú účí? Účí sa on, účí na zelenej úce, červeným šatečkem utírajú suze. Utírajú suze, obá dvá puakali: Frajirenko moja, čeho sme dočkali! Spomeneš, šohajku, žes ty k nám chodívau, zelené pérečka ode mňa nosívau. Šak ti ty zelené pérečka uvjadnú, až ti mé suovečka na srdečko padnú.

Sušil 0563 | Je cestička ušlapaná pod našém oknem (4%)
Je cestička ušlapaná pod našém oknem, kdo ju šlapal, než můj milé, dyž mě volal ven; vyvolal mě na rozcestí: Dé ti, milá, Bože, ščestí, hledé si s Bohem. Copak seš te, můj šohaju, v celém světě sám, že já pro tě mé srdenko zarmócený mám? Šak je ješče chlapců dosti, jako na stromečku lestí, co chcó chodit k nám. Dež’s te chodil, můj šohaju, přes zelený háj, jenom ty se na to zpomeň, žes k nám chodíval; chodívals k nám ve dne v noci, šidívals mý černý voči, včiľs mě voklamal. Ach, můj Bože némiléší, co mě mrzí svět, že nemužo, můj šuhajo, na tě zapomnět. Zapomeno, ale těžko, zpomeno se na to všecko, plakala bych hned.