Sušil 1406 | Hompé Bartoši

41 words

Sušil 1406 | Hompé Bartoši (100%)
Hompé, Bartoši, co to neseš na koši? Nesu, nesu, nesu, půl míry žita od pana Víta. Vít není doma, jel do Koříma, jenom sama nevěsta, ukradla nám kus těsta, napekla vdolků, pozvala pacholků. Pacholátka, jezte, šak je to v městě atd.

Erben 3/026 | Andulko schovej se (16%)
Andulko schovej se, nepřítel bliží se: jest-li se neschováš, vemou ti, kde co máš: prstýnek na roce. „Já jsem se schovala, stýblem zastrčila: oni se dostali, všecko mně pobrali, kde jsem já co měla.“

Sušil 2027 | Šafářova dcera hokradla hosečko (16%)
Šafářova dcera hokradla hosečko, hokradla hosečko chlapcům na kytečko. A jož jo tam vedó, čím jo mrskat budó? Březovó metličkó; hokradla hosečko. Papákova dcera ukradla húsera, ukradla húsera, nesla do kláštera. Nesla do kláštera, aby se modlili, aby hezcí chlapci za ňú chodívali.

Sušil 0153 | Sem pospěšte ptáčátka zvířátka (15%)
Sem pospěšte, ptáčátka, zvířátka, spívejte u děťátka: Spi, spi, spi, náš Ježíšku, spi. Sem, sem, jarní slavíčku, čížičku, spívej libou písničku: Spi, spi, spi, náš miláčku, spi. Čížiček pokřikuje, pokřikuje, hrdlička mu cukruje, spi, spi, spi, věčný králi, spi. Síkorka ho vítá k nám, vítá k nám: Ty jsi všeho světa Pán, spi, spi, spi, náš panáčku, spi. Zezulenka mu kuká, mu kuká, holoubek jemu vrká: Spi, spi, spi, dítě, sladce spi. Přiběhnultě zajíček, zajíček, pokleknul u jeslíček: Spi, spi, spi, věčný králi, spi. Dej, zajíčku, kožíšek, kožíšek, zimu snáší Ježíšek, ať spí, spí, ať v tepličku spí. »Kdož mě srstí přiodil, přiodil, než ty, jenž si mě stvořil? Ach, spi, spi, stvořiteli, spi. Cos mi dal, vem si zase, vem zase, dám se svléct v každém čase; spi, spi, spi, mocný králi, spi. Všechno, co kde živo jest, živo jest, prokazuje Bohu čest. Spi, spi, spi, dobrý Bože, spi. O, člověče rozumný, rozumný, patř na tvor nerozumný, jak ctí, ctí, svého Boha ctí.

Sušil 2234 | Tulemy se tulemy (15%)
Tulemy se, tulemy, koleda, hej! Mladěnečkův hledamy, koleda, hej.*) Nědalečko smy zašly a už smy jich tu našly. Seďa sobě za stolem, kulu sobě tolarem. Seďa sobě na stolku, piju sobě rozolku. Šeda sobě jako pan, při nich stoji piva žban. Seďa sobě na stolku, chystaju nam po vdolku.

Sušil 0266 | Na svátého Bartolómy (10%)
Na svátého Bartolómy velká hostina se strojí u rychtářů v síni, žádné vo ní neví. Dceruška peče koláče, pozvala sobě mládence; keré napřed pude, její milé bude. A ten jeden napřed vkročil, druhé za ňém hnedka skočil; ten třetí pozadu, přivřela mu hlavu. »Nepřivíré, nepřivíré, dyť su já tvůj třetí milé. Co mně ju přivíráš? Snad mě neráda máš?« Šak bych já ju nepřivřela, dybych tebe ráda měla. Dyž tě neráda mám, proto ju přivírám.

Erben 5/272 | Naše máma vrtí dnes (10%)
Naše máma vrtí dnes, pozvala si celou ves: z celý vsi všecky psy na to naše podmáslí!

Sušil 0374 | Vím já jednu hospodu (8%)
[: Vím já jednu hospodu, :] je z kameňa bramoru. 1) Je tam hospodská mladá, víno, pivo nalívá. Jedó tam tři pánové, překrásní rytířové. Hej, hospodská, hej, mladá, nalejte nám más vína. 2) Hospodská jim nalívá, po Kačence posílá. Kačenka víno nese, až se jí ruka třese. Netřese se od žbánů, než od zlatých prstenů. Hej, hospodská, hej, mladá, je-li tato dcera tvá? A to néni dcera má, to děvečka služebná. 3) Za tři míry semena od formanů kópená. 4) A když bylo s večera, hospodská na ňu volá: Jdi, Kačenko, postel stlat, ti pánové pudó spat. Co pak je to nového? Sedum let sem slóžila, postýlky sem nestlala. Kačenko, neodmlóvej, co ti kážu, to dělej. Jak Kačenka pokročí, rytíř za ňó poskočí. Ne tak, ne tak, rytíři, já sem z rodu dobrého, z rodu tobě rovného. Dyž si z rodu dobrého, pověz ty mně z jakého? Jsem krále Insperského vlastní dceruška jeho. Dyž si jeho dceruška, vlastní moja sestřička. 5) Sedum let sem tě hledal, co sem s koňa neslízal. A jak sem s koňa slezl, hned sem tebe nalezl. A když bylo za rána, na Kačenku volala: Staň, nevěsto ospalá, na kravičky nedbalá. Žádná vaša nevěsta, a moja vlastní sestra. 9) Poď, Kačenko, k placení, za sedum let slóžení. Sto tolarů jí dala, že jí dobře dělala, ešče pro ňu plakala. Stup, Kačenko, na kameň, a z kameňa na střemen, ze střemena na můj kůň, pojedeme, kde náš dům. Dyž přijedem k mateři, stup, Kačenko, za dveři a ja pudu k mateři. Co bys, matičko, dala, bys o dceři věděla? Dala bych všecko zboží, bych věděla o dceři. Nedávej všeho zboží, podívej se za dveří.

Bartoš 1901 / 1127 | Slunéčko z rána vychází (8%)
[:Slunéčko z rána vychází,:] [:smutná novina dochází.:] [:Že já mám na vojnu jíti,:] [:otce, matku opustiti.:] [: Dyž płače otec a matka, :] [: šak zapłače za synáčka. :] [: Dyž zapłače moja miłá, :] [: tá zapłače za frajíra. :] [: U muziky sem néjmenší, :] [: na aksendě sem néjvětší. :] [: U muziky za dveřma, :] [: na aksendě před pánama. :] [: Jak ňa z míry odstaviľi, :] [: hned ňa védľi k héjtmanovi. :] [: Od héjtmana k dochtorovi, :] [: sú-li zdravé moje žiły. :] [: Moje žiły jako kvítí, :] [: može ze mňa voják býti. :]

Erben 4/049 | Šenkýři! šenkýři! (8%)
Šenkýři! šenkýři! povezou tě ke kříži, zahrabou tě do díry, že tak maly máš míry. Šenkýři! co děláš, že tak špatně dolejváš? dolej, dolej, jak sluší, čert tě chytne za duši!

Bartoš 1901 / 1273 | Páni muzikanti (6%)
Páni muzikanti, vemte inštrmenty dobrý pozor na mňa dajte, vy sedľáci počúvajte co děłajú ženky! Ona ženka mnohá, dyž muž néni doma, on jí nechá hospodářství, ona krade až to praščí, a peníze sková. Ženka dojí v chľévě a žida má v izbě, príďa z venku přivítá ho, a hned sa ptá: co nového, a co má pěkného. A on jí zas praví: mám tu nové módy, jakživa ste neviděła, na jarmaku neuzřeła takové kartúny. Céra iďa z chléva, na žida sa dívá, vołá: mamo co děłáte, o złatý sa nehádajte, tata nejsú doma. Ľež tatu spatříme, šecko si kúpíme; bude pátek, budeme vít, možeme něco ukľudit a židovi dáme. Sedľák v pátek věje, žena k němu príde: běž ty mužu poobědvat, mý budem s cérú osívat, máš tam oběd v trúbě. A jak osívały, do měchů dávały; pachołek sa díru dívał, aby na ně nepovídał, že mu také dají. Dybych sedľákem był, vím co bych učinił; rekł bych: do ľesa jedu, vratił bych sa zasé domu, na všecko bych trefił. Príde kontribuce, sedľák zpíná ruce: co si, ubohý, poradit, kam sa já mám včiľ obrátit, prázná je truhľice. Až žena umírá, teprú si zpomíná: co sem, hříšná, děłávała, že sem muža okrádała, včiľ ně bude běda. *