Sušil 0682 | Můj milé má černé klobók

30 words

Sušil 0682 | Můj milé má černé klobók (100%)
Můj milé má černé klobók, nemůžu já zapomenót, nemůžu já, nemůžu na tó červenó růžu. Můj milé má zlatý pírko, viselo mu přes ramínko, viselo mu, viselo, mý srdečko těšilo.

Sušil 2314 | Nesem nesem kyselo (44%)
Nesem, nesem kyselo, čtyry leta viselo, na pátý rok spadlo, jak spadlo, hned zvjadlo Smrť, smrť ukrutná, kyselico nechutná; kyselicu zíme a smrť utopíme.

Sušil 1027 | V té našé zahrádce (34%)
V té našé zahrádce só růže červený, [: zapřihé, šohajo, štere koně vraný. :] Šohajek zapřihá, pořád se vobratí: Podé mně, má milá, biča a voprati. Jak mo podávala, žalostně splakala: Kyž sem ti, šuhajo, bela nepoznala. Bela nepoznala, ani neviděla, bela bech, synečko, dobře odělala. Zpomeneš, zaplačeš na mó věrnó lásko, až já bodo nosit paláš na řeťázko. Paláš na řeťázko, premované klobók, nemožu na tebe, synku, zapomenót. Zpomeneš, zaplačeš, na mó lásko věrnó, až já bodo ležet pod tó zemjó černó. Pod tó zemjó černó, pod tó néčerňéší, zpomeneš, zaplačeš, moja némiléší. Už sem zapomněla na červenó růžo, na tebe, šuhajo, zapomnět nemůžo.

Sušil 0681 | Nad Podolí je hájíček (33%)
Nad Podolí je hájíček, [: v něm se prochází :] šuhajíček. Má na hlavě z pantlé klobók, nemužu na tě zapomenót. Zapomenu, ale těžko, kam se vobrátím, všade teskno.

Sušil 0534 | Hradišču Hradišču (22%)
Hradišču, Hradišču, na dole, na blatě, nemožu, synečku, zapomenót na tě. Já bych zapomněla, dybych jenom mohla, dybych tě, synečku, vorat neviděla. Vorat neviděla, praskat neslyšela, šak bych já, synečku, na tě zapomněla. Dobře je přivykat, ale zle odvykat, ale ješče horší srdečko zamykat. Já sem si ho zamkla na devět zámečků, tys mně ho odemkl, falešné synečku. Falešné synečku, falešné jsi hrubě, že mně ukazuješ svó lásku na dubě. Ten dóbek uvadne, lestí z něho spadne, tak se našé lásce nekdy konec stane.

Sušil 1044 | Vyšel na polečko (15%)
Vyšel na polečko, hledzěl na slunečko, vysoko-li ono ešče, moja galanečko? Položil ji pirko na jeji ramenko: Zostavaj tu s Panem Bohem, ma mila milenko. Položil ji druhe, to bylo truchlive: Zostavaj tu s Panem Bohem, me srdce rozmile. Položil ji třeci, ešče truchlivějši: Zostavaj tu s Panem Bohem, moja najmilejši.

Erben 2/596 | Když jsem já šel od Moravy (15%)
Když jsem já šel od Moravy, měl jsem novy boty, kabát měl jsem papírovej, slaměny kalhoty. Klobouk měl jsem z pavučiny, za nim myší pírko: když mne nechceš, vem si co chceš, má zlatá fintilko!

Sušil 2020 | Přešiltě k nám kancafírek (15%)
Přešiltě k nám kancafírek o krátkéch nožátkách, počal sobě vebírati v tech hezkéch děvčátkách.1) A vone mo povídale, že be ho vohrále, aby sobě takovýho kancafírka vzale. Přešil von k nám na námlove, bela kapca prázná, jakživa sem neviděla takovýho blázna. Šate nový papírový, nohe jak sochory, jakživa sem neviděla takovýho Jury. Měl čepičko z pavočine, za ňó myší pírko, nesco já ti, kancafírko, polub mě za týlko.2)

Erben 2/595 | Přišel-tě k nám na námluvy (15%)
Přišel-tě k nám na námluvy, ani neřek‘: Zdař Bůh! on si mysli, hadronoška, že hned si ho vezmu! Vždyť pak nemá nic jiného, nežli ty dvě ovce: a ty, kdo ví, jsou-li jeho? zeptáme se otce. Táta praví, že jsou, že jsou, že jsou hodně tlustý; že jsou dobře vypaseny – budou do kapusty! Šel mimo mne, okolo mne, ani neřek‘: Zdař Bůh! on si mysli, netopírek, že já si ho vezmu! Punčošky má po Nymbursko, botky papírový; čepičku má z pavučinky, myší pírko za ní.

Sušil 2021 | Take sem já pacholíček (15%)
Take sem já pacholíček, take sem já béval, take sem já nuvý šate, take sem jich míval. Kabát nuvé papíruvé, galhote slaměný, bote nuvý cibulový, podešve makuvý. A čepico palachuvó, na ňó vtáčí pírko, take sem já chodívával v noce na špacírko.

Sušil 1715 | Hanačko děvečko srdce moje (11%)
Hanačko, děvečko, srdce moje, aj, z tebe bude žena, a ze mně bude visívávat palášek dolů s koňa. Palášek, palášek dolů s koňa a klobók lemovaný, aj, zpomeneš ty, má panenko, na moje milování. Na moje, na moje milování a na mó věrnó lásko, Hanačko, děvečko, srdce moje, aj, můj zlaté vobrázko.