Sušil 1231 | Na prahu tě stála

46 words

Sušil 1231 | Na prahu tě stála (100%)
[: Na prahu tě stála, :] s mátí se žehnala. [: Žehné se ty sama, :] co sobě zvolila. [: Zvolila sem sobě :] to švarné pachole. [: Keré ráno stává, :] vraným koňom dává. [: Vraný koně řechcó, :] obroku jest nechcó. [: Jenom tó belenko, :] drobnó jetelinko. Co ju milá žala biléma rukama, žalostně plakala.

Sušil 0606e | Už mi tak nebude (26%)
Už mi tak nebude, jak mně bývávalo, dyž mně to slunéčko jasně svítívalo. Už mně tak nebude, jak mně bylo kdysi, dyž mě nosívával můj koníček lysý. Svítilo mně slunce v malónké chalópce, už mně svítit nechce, nech svítí komu chce. Svítívával mi tam přejasný měsíček, včilé mi zarůstá k mé milé chodníček. Zarůstá, zarůstá drobnó jetelinó, že sem se podíval na děvečku jinó.

Sušil 1844 | Dyby byla kosa nabróšená dyby byla (25%)
Dyby byla kosa nabróšená, dyby byla votava! Co by vona drobnó jetelinku, co by vona šupala! A šupaj, šupaj, drobná jetelinko, co je mně po tobě, má zlatá panenko, dys ty se mně provdala.

Černík 1908 / 088 | Žítkovská poljana (24%)
Žítkovská poljana na drobno zoraná, zorali ju chlapci do bielého rána.

Černík 1908 / 235 | Vyškovské dzievčence (24%)
Vyškovské dzievčence, nění vás, len dvanásc, jak sa vy zejdzece, radosc pozriec na vás. Vyškovské dzievčence, kelko vás móže byc, keď si němóžece pola rozveselic? Pola rozveselic, pesničky zanocic, vyškovské dzievčence, haňba vás móže byc. Týmž nápěvem. Vyškovská poljana na drobno zoraná, zorali ju chlapci, chodzja za dzievčenci.

Erben 5/152 | Čí je to pole (23%)
Čí je to pole nevyorané? Markovo. Pudeme na ně, vyoráme je na drobno.

Černík 1908 / 119 | Kerá panna (23%)
Kerá panna stává z lože, červená je jako růže, červená je taková, kerá vienka zachová. A já som ho zachovala od večera až do rána, od večera tmavého až do rána bielého. A keď prišlo bielé ránko, prišla mamka pod okénko, staň, Janoško, staň vzhůru, verbujů ťa na vojnu. Bežce domů, má mamička, osedlajce mi koníčka, sedlajce mi vraného, budzem sadac na něho. Keď som na koníčka sadal, tatko na mňa takto volal: » S Pánom Bohom, synu mój, ťažko som ťa vychoval. « Choval som ťa z růže kvetom, včilej idzeš cudzím svetom, choval som ťa laliju, a včilej ťa zabijú. S Pánom Bohom , má mamička, s Pánom Bohom, mój tacíček, s Pánom Bohom, mamička, aj moja frajérečka.

Sušil 1990 | Puste mia mamko kde hudú (22%)
Puste mia, mamko, kde hudú, šak já tam dlúho nebudu. Budu-li tam do rána, dovedu si galána. Dá-li Bůh. Dyž budú děti plakati, co já jim smutná mám dati? Napeču jim plaganců, sama půjdu do tancu. Dá-li Bůh. Dyž budú koně řehtati, co já jim smutná mám dati? Nasypu jim obroku, sama půjdu do skoku, dá-li Bůh. Dyž budú krávy bečati, co já jim smutná mám dati? Položím jim prosnice, sama půjdu k muzice, dá-li Bůh. Dyž budú svině kvičati, co já jim smutná mám dati? Nasypu jim žaludu, sama půjdu, kde hudú, dá-li Bůh.

Sušil 1497 | Šohaju šohaju (21%)
Šohaju, šohaju, vaší tě hledajú, že koníčky vrané [: obroku nemajú. :] Nemajú, nemajú, nech trochu počkajú, Šak já čekat mosím, než mně na stůl dajú.1)

Erben 3/170 | Vímť já ptáčka jednoho (21%)
Vímť já ptáčka jednoho, dudek se jmenuje, který se oženit chce: sojku brát si bude. Na tu svatbu veselou bylo moc pozvaných, to z rozličného ptactva, jak velkých, tak malých. Zlatohlavý strnádek ten jest byl za družbu, a radostný skřivánek zval hosty na svatbu. Křepelka za družičku, ta jest věnce vila, pannu sojku nevěstu na oddavky vedla. Krkavec je oddával, jestřáb za svědka stál, že nejsou žádny přátelé, všem se zakazoval. Havran byl za kuchaře, ten jim oběd strojil: však ho všickni poznají, kterak se začernil. Slavík dělal muziku, když po jídle bylo, a tak, co hostu bylo, všecko tancovalo. Unavila se sojka, spat se odebrala, kdežto švitorná straka postel jí vystlala. Svatba se dokonala, písničku zavírám, na které já taky byl a na ni se díval. Stala se roku toho, a podnes se stává: když dudek k sojce přijde, svatba je hotová.

Bartoš 1901 / 1056 | Dobre boło v Uhorskéj krajině (21%)
Dobre boło v Uhorskéj krajině, ked Stefan kráľ pobývał v Budýne. A ked Stefan kráľ vyšeł z Budýna, zapłakała Uhorská krajina. Ej, kebys Ty Stefan kráľ stał hore, vydeł bys Ty ty úrady nové. Fyškálou máš vác jako býrešou dze boł magnáš, tam máš arendašou. Z jich paľácou aj paľadýn — hradu, robý židé pre krmu stodołu. A ked seľľák skoro ráno stává, židovy sa jako Bohu kłáná. By mu zverił pôł ľitra »páľenku«, a žid hľadzí na jeho haľienku. Jak žid vydzí, že je ešče dobrá, tak mu zverí pôł ľitra páľená.