Sušil 1355 | Ach slobodo milá

70 words

Sušil 1355 | Ach slobodo milá (100%)
Ach, slobodo milá, na co si mně dala toho chlapa starého? Ani s ním poseděť, ani s ním promluviť,1) ani hleděť na něho! Dyž sem byla mladá, byla sem si volná, mohla sem, kam chtěla, jiť,2) včilej sem sa vdala, starého si vzala, včilej mosím doma byť. Dyž sem byla mladá, byla sem vesela, šla sem sobia k muzice. Včilej sem sa vdala, starého si vzala, ach, běda mně velice.3)

Sušil 1240 | Zdrávu’s mia maměnko vychovala (47%)
Zdrávu’s mia, maměnko, vychovala, z ruky na ruky, z pljenky na pljenky prekládala. Včil sa vám, maměnko, odsluhujem, [: kedy robit mám, :] povandrujem. Vet jsi ty, dcero má, sebe volná, [: kedy robit máš :] puoš1) ode mňa.

Bartoš 1901 / 0139 | Jedna hora dve hory (47%)
Jedna hora, dve hory, dve horičky zeľené, do ně budzě obímaci, moje ľíčka čjervené. Obímał by ích Adam, aľe si ho něžjádám; obímał by mi ích Janko, aľe je on daľeko. Sedaj, miłá, na koňa, pojedzěme do poľa, pojedzěme na tú łúčku, dzě je ľipka zeľená. Pod tú ľipkú studnička, je tam dobrá vodička, sľézaj, miłá, sľézaj dołů, napojíme koníčka. Miłá s koňa sľézala, dał í Pámbů pachoľa, o Bože mój, prebože mój, de je moja słoboda! Słobodenka, słoboda, néni každému voľná, enom tomu synečkovi, kerý sedá na koňa.

Bartoš 1901 / 0371 | V čirém poli v čirém tri (45%)
V čirém poli, v čirém tri růženky stójá, ešče som daleko už mi jedna volná Vonaj že my, vonaj, Růženko vonavá, šak si my nevonała tri roky baz máła Tři roky bez máła aj jeden týden, Jak živ ta, duša má jak živ nezabudnem

Bartoš 1901 / 0280 | Anduľko moja (45%)
Anduľko moja, buď mi povoľná, kupím ti kabátek pěkný zelený, pomazínový, budeš mět na svátek. Šohajku, ne tak! Děvečko proč pak? Já si kúpím sama; budu si voľná, jak růža poľná mezi obiľama.

Smutný 21/014 | Ja vojna vonja není každému volná (45%)
Ja vojna, vonja, není každému volná

Galko 3/002 | Tá vojnička, tá vojna (24%)
Tá vojnička, tá vojna, každému je odporná; beda tomu šuhajovi, kerý sedá na koňa. Sadni, milá, na koňa, pojdeme my do poľa, pôjdeme my na tú lúčku, de je lipka zelená. A ty naše koníčky napili sa vodičky: sadaj, milá, na koníčka, pôjdeme poľahúčky. Keď už prišli do poľa, dau im pámbo pahola; ach, bože môj, prebože môj, de je moja sloboda! Vyndi, milá, na drevo, obzri sa tam, kde je kdo. Nikoho som nevidela, krome môjho milého.

Bartoš 1901 / 1273 | Páni muzikanti (22%)
Páni muzikanti, vemte inštrmenty dobrý pozor na mňa dajte, vy sedľáci počúvajte co děłajú ženky! Ona ženka mnohá, dyž muž néni doma, on jí nechá hospodářství, ona krade až to praščí, a peníze sková. Ženka dojí v chľévě a žida má v izbě, príďa z venku přivítá ho, a hned sa ptá: co nového, a co má pěkného. A on jí zas praví: mám tu nové módy, jakživa ste neviděła, na jarmaku neuzřeła takové kartúny. Céra iďa z chléva, na žida sa dívá, vołá: mamo co děłáte, o złatý sa nehádajte, tata nejsú doma. Ľež tatu spatříme, šecko si kúpíme; bude pátek, budeme vít, možeme něco ukľudit a židovi dáme. Sedľák v pátek věje, žena k němu príde: běž ty mužu poobědvat, mý budem s cérú osívat, máš tam oběd v trúbě. A jak osívały, do měchů dávały; pachołek sa díru dívał, aby na ně nepovídał, že mu také dají. Dybych sedľákem był, vím co bych učinił; rekł bych: do ľesa jedu, vratił bych sa zasé domu, na všecko bych trefił. Príde kontribuce, sedľák zpíná ruce: co si, ubohý, poradit, kam sa já mám včiľ obrátit, prázná je truhľice. Až žena umírá, teprú si zpomíná: co sem, hříšná, děłávała, že sem muža okrádała, včiľ ně bude běda. *

Sušil 0326 | A byla jedna mynařka (17%)
A byla jedna mynařka, zaknula sveho synačka. Přiletěli dva ďablove, ditě vzali, jine dali. Do něho moci něměli, do travy ho položili. A jeli tam furmanove, našli ditě male v travě. A tu se spolu hadali, kterak by mu jmeno dali. Dáme mu jmeno Benekda, kdo ho zaknul, temu běda. Do školy ho posilali a šaty mu jednavali, za mladu ho cvičiť dali. Děti se mu vysmivali, že je na cestě najdeny. Bych měl troje šaty potrhać, svej maměnky půjdu hledać. Troje šaty dotrhaval, svej maměnky něnajdoval. A klupe, klupe na dveři, otevřte mi, ma mateři. Ja sem ditě vlasni vaše. Macě jine na kolibce; žaden vam ho vzici něchce. Vyleć, ďable, z tej kolebky od mej spanilej maměnky. Ďabel z koilibky vylecěl, 1) tři kola jest v okně vybil. To macě, lude, znameni teho ďabla kolibani. Štyry kravy mu dojila, na kotle kašu vařila, ešče ho něnasycila.

Sušil 0092 | Svatý Michal trúbí trúbú (17%)
[: Svatý Michal trúbí trúbú, :] vstaňte hříšní, poďte k súdu. Hříšníci se radovali, na súd Boží pospíchali. Došli tě tam k rájským dveřím, tlúkli na ně, aj volali: Odpověděl jim Kristus Pán: »Jistě, jistě, já vás neznám. Jděte vy tam k Pánu tomu, v jehož ste slúžili domu. Slúžili ste tomu světu, svět vám nyní dá odplatu.« Dušičky se polekaly, hned na hory posedaly. Hory milé, přikrýte nás a ovlažte srdéčko v nás. Kterak my vás přikrýť máme? Samy zítra shořeť máme. Dušičky se polekaly, hned na vody posedaly. Vody milé, přikrýte nás a ovlažte srdéčko v nás. Kerak my vás přikrýt máme? Samy zítra vyschnúť máme. Dušičky se polekaly, hned na peklo posedaly. O, běda nám hříšným bude, dyž den súdný Páně přijde.

Sušil 0027 | Pu-to-val ro-be-nek pu-to-val ro-be-nek od ot-ce (16%)
[: Putoval robenek :] [: od otce, mateři. :] ... ... Ma mila stařeno, něni tu žadneho. Mamy doma něni, a taty němamy. Smrť na to nědbala, do dveři se brala. Přes prah překračala, na pec pohlidala. Na pec pohlidala, po peci sahala. Vstaň z peca ty, holy, dy roběnka něni. Hned ho za krk vzala a o zem nim prala. A takhle ho stiskla, ež krev z něho vyšla.1) Hleďte, mili pani, jak se on jí brani. Běda mně hřišnemu, dlužen sem každemu. A najvěc jednemu, Panu Bohu svemu. Musim před nim stati, jemu počet dati.