Sušil 2145 | Holiánský hode

Text: 
Holiánský hode, aj, nadělale škode, pobili Tomáška v holianské hospodě. Nebili ho rukó, ja, nebili palicó, než ho píchli nužem, ach, zrovna proti srdco. Brzo-li, Tomáško, aj, brzo-li vozdravíš? Šak už te, Tomáško, aj, hrozně dlóho ležíš. Šak já vám, tatíčko, šak já vám vozdravím, haž na vašim stole, aj, vyroste rozmarýn. Zelené rozmarýn a ta drahá perlička, přinde vám povědět, aj, s nebe holubička.
Škoda z hodů
Od Brna. Sr. Voj. I. 73. Erb. I. 26
65 words

Podobné písně

Sušil 2145 | Holiánský hode (100%)
Holiánský hode, aj, nadělale škode, pobili Tomáška v holianské hospodě. Nebili ho rukó, ja, nebili palicó, než ho píchli nužem, ach, zrovna proti srdco. Brzo-li, Tomáško, aj, brzo-li vozdravíš? Šak už te, Tomáško, aj, hrozně dlóho ležíš. Šak já vám, tatíčko, šak já vám vozdravím, haž na vašim stole, aj, vyroste rozmarýn. Zelené rozmarýn a ta drahá perlička, přinde vám povědět, aj, s nebe holubička.

Sušil 2033 | Te holianský hode (30%)
Te holianský hode, te nadělale škode, šel sem já tam smutné na ně, habech se rozveselil, ďábel mně tam dlužen byl. Z hodů domů pospíchám, vezma kabát utíkám. Tu u dědiny po cestě, tu mě štěstí potkalo, šest jich na mně číhalo. Jedna tahá za ruce, druhá sází trgance, a ta Kača Modrónova, ta mě hákem dosíhá, až se mně hřbet ohýbá. Já sem běžel k rychtáři, mysla, že se mně zdaří. A pan rychtář poukázal, velkó milost mě ukázal. Do klady mě dat kázal.

Sušil 2086 | Kuchařka sa bojí (14%)
Kuchařka sa bojí, škopíček ju honí, putenky ju pomúvajú, že nenosí vody. Vařeje, užice berú svoje rance, poďme, sestry roztomilé, nechť si míchá čím chce. Pec chlebová praví: Daj vám Pán Bůh zdraví; a vy, kamna nemazané, nebudu vám tady. Ohnisko sa pukuo, tak to hrozně buchuo, pýření ven vyskočiuo, všecko sa potlukuo. Ta křenová chasa na poli sa pasua, redekva, jak tam doběhua, zabiua jí prasa. Doběhua tam kvačka, hned sa strhua rvačka, co ste mně prasa zabili, mojeho kmocháčka? Doběhu tam špenát, počau jim hubovat: cože ste vy za junáci, já vás chcu sprubovat. Ta gulatá řepa, ta křičí ze sklepa, že jak na ně ven vyběhne, že jim hned vyklepá. Mrkua na hanýza, ešče ho pobízá: Chytni mrkvu a zatáhni nekde do vývoza.1) Ta panská lebeda, ta křičí: přeběda, co bych radši mohua utéct od teho oběda. Oharek a dyňa sú velká rodina, tykva do sklepa běžaua, donesua jim vína. Jak víno vypili, s tykvú sa pobili, a ono poharečesko na huavu si dali. Tykva byua chytrá, dyňu přeškobrtua a na břuch jí naskočiua, až sa dyňa pukua. Píseň sa zavírá, už je všemu konec, kočka s masem utěkaua, ostau prázný hrnec.

Bartoš 1901 / 0002a | Vdávała matka (14%)
Vdávała matka, vdávała céru, nedaľeko přes poľe, přikázała jí, zakázała jí: Nechoď, céro, víc ke mě. Uděłám se vtáčkem, vtáčkem, jeřábkem, a poľetím přes poľe, do naší zahrádky, na ty małý hřádky, na ty modrý ľeľuje. Má maměnka miłá, okýnkem se dívá, to na vtáčka jeřábka, jak on na nich sedí, na ňu smuťně hľedí, maminka se naň dívá. Aj vtáčku, vtáčku, vtáčku jeřábku, nełámé nám ľeľuje, jak nám jich połámeš, a ony mě zvadnó, kdo pak mě jich zaľeje. Dyž mě muž budí, palicó mě tuží: Stává, mrcho ľenivá! Dýž mě maměnka doma budívała: Stávé, ceruško milá! Céra si stěžuje, matka při ní płáče: Ach, ceruško, céro má, dybych tě radš, ditě, vychovała krytě, až do nynější chvíľe.

Sušil 1566 | Holianské pastocha (14%)
Holianské pastocha má hodnýho lenocha, hejno, lenocha. Navařil mo baňo moch, na, lenocho, naper břoch, hejno, naper břoch.

Sušil 2032 | Křeček to tak chtěl míti (11%)
Křeček to tak chtěl míti, kázal se mně strojiti na ty hody do hospody, mohl sem nechoditi. Dlóho to netrvalo, šest jich na mne čekalo. Sedmý s holí u stodoly, to mě nejvíce bolí. Tak oni mě pobili, do luže mě vhodili. Já chuďatko, nebožátko, kolinka mně vrzaly. Běžel sem já k rychtáři, myslel sem, že se zdaří. On obrátil ke mně srdce, strčil mě do trdlice.

Sušil 0947 | Holianský prótí (10%)
Holianský prótí mý srdečko rmótí, židensky vořeší mý srdečko těší. Holianský pole same kopce, zmole, po něm se prochází potěšení moje. Holianský pole habe radš nebelo, habe mý srdečko po něm netóžilo.

Bartoš 1901 / 0601 | Neviděl sem mó Nánynko jak v (9%)
Neviděl sem mó Nánynko jak v nedělo večír, dež sem se s ňó před našéma na kopečko lóčil. Lóčil sem se za měsíčka, ruko sem hí podal, s Pánem Bohem, má Nánynko, falešnosť sem poznal. Aj dobró noc, aj dobró noc, hale ne na věčnosť, habe se nám udobřila ta naše falešnosť.

Erben 3/049 | Co jsem smutná myslila (9%)
Co jsem smutná myslila před panem farářem, že jsem ruko podala před velkým oltářem: co jsem chtěla, už to mám, už se tomu neschovám, přesmutná děvečka! Cos, Andulko, myslila před velkým oltářem, že jsi ruku podala před panem farářem? Hleď, Andulko, hleď, hleď, své srdéčko nepleť: co jsi chtěla, už to máš, už se tomu neschováš! Kdybysi se schovala, on tě bude hledat, s když psk tě dostane, tu se bude hněvat. Hleď, Andulko, hleď, hleď, své srdéčko neplet: co jsi chtěla, už to máš, už se tomu neschováš!

Erben 3/060 | Pantáto pantáto (8%)
Pantáto, pantáto pod věnečkem! hejhejte, hej bej te tolaříčkem, tolarem, tolarem, flaší vína: abych já věděla, kde jsem žila. Peníze sebrané na kolíbku a na povijan zaváže přední družka do šátku a odevzdá nevěstě. Po kolíbce hned následuje Jak mile se koláče rozdají, přinesou totiž na stůl mísu velikou s čistou vodou, k čemuž družba (řečník) tuto řeč učiní: Vysoce vážení páni hosti! žádám se vší uctivostí, když jste při této tabuli s bázní boží, v dobré vůli pokrm jedli, nápoj pili, byste ruce své umyli v této křišťalové vodě; nebudet vám to ke škodě, nýbrž k čistotě a zdraví, jak učí obyčej starý. My pak vaši služebníci, dobré všecko vám přející, za to žádáme společně, byste službu naši vděčné , od nás přijmouce, y štědrosti na důkaz té své vděčnosti každý dva tři dvacetníčky vhodili do té vodičky. A vy muziky pozor dejte, pěknou písničku zahřejte.

Bartoš 1901 / 0104 | Za horama v černým lese (7%)
Za horama v černým lese, seče trávo hezký děvče. Seče jo tam na dolině, na té panské jetelině. Přišil na ňo mesliveček, polesnýho mládeneček. »Co to, holka, co to děláš, že se ani nevohledáš? Proč bech já se vohlídala, dež sem škodě nedělala. »Te mosíš bet zmordovaná, pod javorem zakopaná.« Než bech se zmordovat dala, rač bech třikrát zavolala. »Aj můžeš třeba štyrykrát, nehosleší ti hani fták.« Dež ponéprv zavolala, alije se zelenala. Dež podruhý zavolala, dóbrava se rozlehala. Dež po třetí zavolala, svýho bratra dovolala. Mlačí bratr to hoslyšel, staršímo to povídat šel. »Hola! bratře, zle je s námi, naša sestra volá v háji. Zapříhnite vraný koně, do háječka pojedeme.« Dež na to lóko přijeli, sestřičko tam neviděli. Spatřili tam meslivečka, polesnýho mládenečka. »Co to děláš, meslivečko, že máš vod krvje šavličko?« Zastřelil sem holubičko, v menářovým vokýnečko. »To nebela holubička, to bela naša sestřička. Te mosíš jít do vězení, kde božího světla není.«

Pomozte nám databázi lidových písní rozšířit!

Vážení návštěvníci stránek FolkSong.eu,

Neustále se snažíme rozšiřovat databázi o další písně a velmi vítáme zájem o spolupráci. Našim spolupracovníkům též nabízíme rozšířený přístup do databáze.

Plný přístup k vyhledávání a k doprovodným obrazovým materiálům lze získat mj. tím, že se stanete spolupracovníky projektu a pomůžete při editaci textů z počítačově přečtené tištěné edice. Možné jsou i další formy spolupráce, např. editace melodií či přispění zvukovými nahrávkami, atd.

V případě zájmu o spolupráci mi napište skrze kontaktní formulář a obdržíte bližší instrukce k přispění do databáze a snadnému získání přístupu k úplným výsledkům vyhledávání a k obrazovým materiálům (faksimile vybraných sbírek).

Vítáni jsou též akademičtí či soukromí badatelé, kteří mohou z databáze čerpat informace a specializované analýzy melodií i textů pro své publikace - napište mi se žádostí o rozšířený přístup.

Pro bližší informace o spolupráci klikněte zde.
Těším se na spolupráci!

Jan Koláček, autor projektu

Jak citovat

"Sušil 2145 | Holiánský hode", FolkSong.eu - Online katalog lidových písní, ed. Jan Koláček (datum přístupu: 05 Črv 2024), URL: http://folksong.eu/cs/song/19463