Erben 2/594 | V Varvažově na vršíčku

72 words

Erben 2/594 | V Varvažově na vršíčku (100%)
V Varvažově na vršíčku je tu málo višní: jsou tu malí trpaslíci a jsou tuze pyšní. Jeden je tu trpaslíček na krátkých nožičkách, ten si počal vybírati v těch zdejších holčičkách. Kde ramena, tu kolena, břicho jako nůše: Bože, rač nás uchovati od takovy duše! Lecjakýs trpaslíček o krátkých nožičkách chtěl by sobě vybírati v hezounkých holčičkách. Vždyť má nožky jako hůlky, ruce jako topory: pán Bůh račiž opatrovat od takovy netvory!

Bartoš 1901 / 1053 | Vľčnovský dvoreček (39%)
Vľčnovský dvoreček na pěknéj rovině, stójí tam pan správčí v samém rozmarýně. Vľčnovský dvoreček pěkný maľovaný, stójí tam pan správčí, jak růža červený. Około dvorečka zahrádka špŕľená, je tam miłostpaní jak růža červená. Před tú zahrádečkú je agát zeľený, sedíja tam děti jak růža červený. Máme, pána, máme, v černém dałamáně, na krátkých nožičkách, v čérných nohavičkách.

Erben 4/027 | Já chasník ty chasník (20%)
Já chasník, ty chasník, my chasnici, dejme my si nalejt po sklenici, za zdraví zdejších hezkejch panen: milovali jsme je – už nebudem!

Erben 4/055 | Měla žena muže (13%)
Měla žena muže, on se smrti bál, třeba celé noci doma nelíhal; doma, doma, doma, doma, doma nelíhal, že se smrti bál. Ach má milá ženo! přijde-li ta smrt, pro Boha tě prosím, do pytle mě vstrč; dopí, ženo, dopí, dopí! do pytle mě vstrč, přijde-li ta smrť. „Ach můj slátej muži! já pytle nemám: mám tam starou nůši, do té já tě dám: nůši, nůši, na mou kuši! do té já tě dám, když pytle nemám. Ach má milá ženo! nůše děravá: přijde-li ta Suchá, vždyť mě uhlídá; uhlí-, uhlí-, uhlí-, uhlí-, vždyť mě uhlídá, a bude bída! „Ach můj zlatej muži! jinou radu mám; budeš-li se toulat, to ti udělám: vstrčím já tě do komory, zavru na všecky závory, to ti udělám, jak ti povídám.“

Sušil 1367 | Poctivosť poctivosť (13%)
Poctivosť, poctivosť, co ona panuje! Kerá panna švárná, nech si jí šanuje. Nech si jí šanuje, do papírka sková, nech si jí mládencom opatrovat nedá. Ona by ju každá panna zachovala, dyby se synečkem v noci nesedala. Poctivost, poctivost, co je to pěkná cnosť! Kdo si ju zachová, trvá mu na věčnosť. Kdyby sa poctivosť na skale1) rodila, nejedna panenka by na ňu chodila.2) Ale sa poctivost na skale nerodí, nejedna panenka bez věnečka chodí.

Černík 1908 / 064 | Vezmi mňa šohajko (13%)
Vezmi mna, šohajko, hudzem fa posluchač, aj tvoju mamičku dobré opatrovat*. Navarila bych jéj kyseléj polievky, nadrobila bych jéj trecirockéj kůrky. Tak bych jéj vedzela dobré rozkadzovac, až by mi mosela ploty preskakovac.

Erben 5/020 | Za vraty za vraty (13%)
Za vraty, za vraty, za vrátnicí porazil hadrnik hadrnici. „Když jsi mě porazil, pomoz mně vstát, pomoz mně ty hsdry do nůše dát.“

Erben 2/561 | Vesecky panenky (7%)
Vesecky panenky jdou tuze pyšně: kopaly koření od černý višně; na kamnech sušily, v papíře třely, aby je Vesečtí mládenci chtěli. Pušpersky mládenci jsou tuze pyšni: rejpali koření pod černou višní; na kranclích sušili, na šálkách třeli, dávali děvčátkem, aby je chtěly.

Bartoš 1901 / 0560 | Dyž sem šéł około vrát (6%)
Dyž sem šéł około vrát, słyšél sem muziku hrát, na harfy, na trúby, kdo mú miłú ľúbí, ten mosí jít domu spat. Přišéł sem do světnice, seďéł sem na łavice, seďéł sem u kamen, płakał sem jak błázen; má miłá nevdávaj se! Proč bych se nevdávała, tři ľeta sem čekała, tři ľeta čekati; ešče se nevdati; si voják, podvedeš ňa. Ešče k vám jednú přijdu, rodiče prost budu: matinko złatinká, poproste tatínka, by ně dáł vašu céru. Než bych ti céru dała, rač bych ju połámała, ruce po ramena, nohy po koľena, tak bych jí uděłała. Dyž ně jí nechcete dat, dám si ju vymaľovat, dám si já ju za skło, až ně bude teskno budu se na ňu dívat.

Sušil 1884 | Kdo gořalku rad pijava (6%)
Kdo gořalku rad pijava, nerad domu chodívava, potřebuje ludi k tomu, co by ho dovedli domu. Dva ho drža za ramena, aby nepad na kolena, třeti mu pověda drahu, keru ma dať napřed nohu.1) A když přijde do staveni, dava slupu pozdraveni. Pozdvihuje k nebi oči, cely svět se pod nim toči.2)

Sušil 0164 | Vím já zahrádku místečko krásné (6%)
Vím já zahrádku, místečko krásné, svítí tam slunce převelmi jasné. Pravda a víra, láska, pokora, do té zahrádky dvéře odvírá. Ach, Bože, komu ráčíš to dáti, ve tvé zahrádce slávy dojíti. Zde člověk dychtí po světské slávě, a zítra již má hrob na hřbitově. Zde pyšní lidé ve zlatě chodí, zítra je červi a žaby snědí. Já nežádám víc světské rozkoše, žádám já vidět Pána Ježíše. V tom věčném ráji, kde starci hrají, andělé pěkné písně zpívají. Raduj se, duše, a buď veselá, tvého zde bydla je chvílka malá. Budeš-li stále zde bojovati, chce ti Bůh za to korunu dáti.