Černík 1908 / 014 | Ej počkaj

30 words

Černík 1908 / 014 | Ej počkaj (100%)
Ej, počkaj, Juro, Jane, čo sa vám dvóm staně, ta naša okenička, ej na vás odpodně. Ej, odpodně, odpadně, aj vám ruku zlomí, ej, nění dochtoríčka, čo vám ju zahojí.

Galko 1/002 | Zaspievalo vtáča na kosodrevine (43%)
Zaspievalo vtáča na kosodrevine; ej, čo komu súdené, ej, veru ho neminie. Zaspieval si slávik pod oknom na ruži, ej, že moja milenka, ej, za mnou ešte túži. Preleť, slávik, preleť za dolhorské hory, ej, povedz jej, že i mňa, ej, za ňou láska morí. Ťažko je, jaj ťažko, dvom sa zabudnúti, ej, z ktorých sŕdc nemôže, ej, láska vyhasnúti. Z našich nevyhasne, kým žijeme letá, ej, ba ani do konca, ej, i po konci sveta.

Bartoš 1901 / 0875 | Ty Pavlovsky zvony (43%)
Ty Pavlovsky zvony, ony pěkně zvoní, [: už tobě, dceruško, vínek z hlavy zhodí. :] Zlomí ti ho, zlomí, devítima koni, [: nemáš ty sedávať s mládenci jinými. :] Darmo ti plakati, darmo naříkati, [: už se ti věneček víckrát nenavrátí. :] Že máš ty, synečku, máš: široký klobouk, [: nemožu já na tě, synku, zapomenout. :] Ide rok po roce a i po desíti, [: nemožu já na tě, synku, zapoměti. :] Proč ty se’s, děvečko, vdávala tak mladá? [: bude z tebe hospodyň, ospalá, nedbalá. :] Jedeme, jedeme, chodníčka nemáme, [: milé roztobože, kde my pobloudíme? :] Jedeme, jedeme, přes hory zeleny, budem si tam trhať maleny červeny. :] Maleny červeny, jahodečky zraly, [: už my si vezeme, to děvčátko švarny. :]

Sušil 1509 | Kazaua mně máti (14%)
Kazaua mně máti babuuenky hnáti, tam dole po dole k mynařovej vodě. A já sem ich hnaua až na kraj Dunaja, abych uviděua švárného šohaja. Mynářka vyběhua s velikú lopatú, zabiua, babuuku pěkně dubenatú.1) Počkaj, ty mynárko co sa tobě stane, až naša mamička na tebe vypadne. Ručenku ti zuomí, pěkně až po pouy, není taký lékař, co ti ju zahojí.

Sušil 1063 | Za naším humnem hajíček (13%)
Za naším humnem hajíček, porúbal som sa v malíček. Porúbal som sa, moje srdenko, v malíček.1) Porúbal som sa, bolí mia, přijde má milá, zhojí mia. Keď mi ho milá vázala, žalostně nad ním plakala. Neplač, má milá, žalostně, šak mi malíček zarostně. Ej, narostně on, narostně, jako travěnka na mosce.2) Jak něnarosce, zahojí, šak mia malíček něbolí.

Bartoš 1901 / 0130 | Pod našíma vinohrady (12%)
[: Pod našíma vinohrady :] je tam łože s peřinami. [: Na tom łoži šohaj ľeží, :] porubanú hłavu drží. [: Do porúbáł, nech zahójí; :] povezem ho k Majérovi. [: Pan Majér má také masti, :] on zahójí bez boľesti. [: A má, dívča, také zeľé :] co ňa zhójí do neděľe.

Sušil 0783 | Před našém je jaloveček (12%)
Před našém je jaloveček; kdo ho sázel? Můj syneček. Von ho sázel, zalíval, habe se mo hojímal. Ne tak, ne tak, můj synečku, nezalívé jalovečku;1) dyž já půdu z hospode, píchno si ho do nohe. Můj střeviček hrubě tenké, píchno si ho do noženke; vona be mě bolela, tancovat bech nemohla. Já nakópím drahé masti, dám nožence vod bolesti; vona se tě zahojí, dá-li Pán Bůh, v neděli.

Sušil 2058 | Na tej lúce zelenej (12%)
Na tej lúce zelenej pasú sa tam jeleně, zajíc s liškú tanec vede a srna jim gajduje. Hájný se psem počúvá, co to za muzika hrá, a sám začne poskakovať, pes sa naňho ohlídá. A liška skok na jedli: Uteč, zajíc, můžeš-li, číhá na ťa mysliveček, on ťa, myslím, zastřelí. Ten zajíc sa polekal, gatě sobě oblekal, chyťa pálené s lavicú, hore kopcem pospíchal. A přiběhňa na kopec, sedl si pod jalovec, zavdal srně páleného, aby gajdovala věc. Srna gajdovala dál, jeleň při tom husle hrál, vlk na píščelky tudlikal a nedvěď hrál na cimbál. Přišel tam jež s veverkú, dal si zahrát štajerku, vlk mu nechtěl po notě hrát a jež naňho s sekerkú. Vlk sa po zemi válí, že jeho hlavu bolí: Zajděte mně pro nedvěďa, ať mi hlavu zahojí. Už sa medvěď šuchoce, přivléká mu tři ovce; vlk je zdravý jako prvý, ešče lepši fukoce. Sysel s laskú do díry, myslivcůj pes za nimi, sysel se naňho obořil, že mu poláme nohy.*) Myslivcůj pes do domu, myslivec protiv němu : Už, pantáto, věc nepůjdu na tu lúku zelenú. Byli tam dvá zbojníci, obá v jednej světnici, chtěli mně nohy polámat, že proč chodím s myslivci.

Sušil 2199 | Sisí sisí sisíčko (12%)
Sisí, sisí, sisíčko, tebe bólí očičko. Tebe bólí, mě nebolí, šak ti ho Pán Bůh zahojí. Aneb: Mý milý sesíčko, bolí mě vočičko. Tebe nebolí, mě bolí: »Šak se ti do rána zahojí«. anebo též: Siselko, siselko, bolí mě vočičko; tebe nebolí, mě bolí. Ešli mě nebude boleti, teprv si mu dám zvoniti. Bolijó mě vobě dvě, nevím vo sobě.

Sušil 0340 | Stojí limba stojí (2%)
Stojí limba, stojí listu širokého. Pod ňó hrá děťátko, malý nebožátko. Tak tam dlóho hrálo, až se rozplakalo. Šlo, nadešlo žlíbek, na něm byl krchóvek. Hrobaři, hrobaři, kde má matka leží? A tvá matka leží třetí ode dveří. Dítě nemeškalo, na krchov běželo. Třikrát hrob obešel, anděl k němu přišel. Vzal ho za ručičku: Tady máš mamičku. Dítě na hrob padlo, žalostně plakalo. Má mamičko, staňte a mě politujte. Jak pak já mám státi? Mám na sobě škřutí. K tomu ješče kameň, jdi dom s Pánem Bohem. Já škřutí odházím, kamení odvážím. Jdi, dítě, jdi domů, máš tam jinó mamu. Co je po té matce, dyž není od srdce. Dyž má chleba dáti, třikrát jé obrátí. Ukrojí krajíček, hodí pod stoleček. Dyž mám jít k obědu, pošle mě pro vodu. Dyž mám jít k večeři, pošle mě za dveři. Dyž košulku pere, div mě neprokleje. A dyž mě oblíká, všudy mnó namýká. Tu máš, dítě, klíčky od malé truhličky. Vem si tam tu róchu, dej ušit košulku. Dyž tě budó bíti, přiď mně povědíti. Já tam na ně přindu, obóm hlavu strhnu. Tebe vezmu k sobě, budem spolu v hrobě. Dyž byla večeře, klube, klub na dveře: Poď, dítě, otevři. Dítě nemeškalo, otevřit běželo, nic tam nevidělo. Ty neščasný taťku! Což sem tě prosila, dy sem umírala: Neubližuj dětóm, ubohým sirotkóm. Dyž pryč odcházela, otci hlavu strhla, macoše uryla.

Galko 1/306a | Čo sa stalo vnove dole na doline (2%)
Čo sa stalo vnove dole na doline, ej, utopil sa Janko, ked on brodil kone. A ked sa on topil, na boha zavolal: Ej, kamarádi moji, už som sa vám skoval. A ked bol tretí den, vyšiel na vodičku: Ej, podajže mi, milá, svú pravú ručičku. Ked mu ju podala, horce zaplakala: Ej, jako si sa kúpal, ked ta voda vzala? Já som sa nekúpal, já som kone brodil, ej, tuším ma sám pán boh do tej vody hodil. Do vody do vody, do tej hlbočiny, ej, ked som si nevšímal chudobnej dievčiny. Chudobná devenka, jako lastovenka, ej, chodí po slobode, jak ryba po vode. Mal som pištelenku o devátich dierkach, ej, nechcela mi pískat o bohatých dievkach. Len som si pomyslel na jednu chudobnú, ej, hned mi zapískala na dierenku spodnú.