Bartoš 1901 / 0130 | Pod našíma vinohrady

43 words

Bartoš 1901 / 0130 | Pod našíma vinohrady (100%)
[: Pod našíma vinohrady :] je tam łože s peřinami. [: Na tom łoži šohaj ľeží, :] porubanú hłavu drží. [: Do porúbáł, nech zahójí; :] povezem ho k Majérovi. [: Pan Majér má také masti, :] on zahójí bez boľesti. [: A má, dívča, také zeľé :] co ňa zhójí do neděľe.

Bartoš 1901 / 0069 | U téj Bííej hory (23%)
U téj Bííej, hory jasný oheň hoří, uňho šest zbojhíčků, sédmý porúbaný. Kdo že ho porúbáł? Jeho kamarádi ! Nechtéł s něma íti kosteł rabovali. Kamarádi jeho, co ho porúbaľi, u téj křížnéj cesty, tam ho pochovaľi.

Bartók III 1284b | Keď som išla cez Ponicki majer (23%)
Keď som išla cez Ponicki majer

Bartoš 1901 / 0125 | U súsedů za dveřama (16%)
U súsedů za dveřama, [: stójí posteľ s peřinama. :] Na posteľi synek ľeží, [: porúbanú hłavu drží. :] Cos, děvečko, cos děłała, [: žes miłého nebrániła? :] Brániła sem, nemohła sem, [: vezňa šátek płakała sem. :] Jak mu do hłavy rúbaľi, [: krvú stěnu postříkaľi. :] Miłá stěnu zaľičuje, [: krév nevinná přestupuje. :] A ona jí nezaľíčí, [: dokáď se s ním nerozłúčí. :] Jak se s miłým rozłúčiła, [: nevinnú krév zaľíčiła. :]

Sušil 0322 | V tej hodonskej rubanině (15%)
V tej hodonskej rubanině leží synek, zabitý je, rozmarýnem přikrytý je. Přišla k němu jeho milá, rozmarýnek odekryla. Kdo tě, milý, kdo tě rúbal, krvi tvojí nelitoval. Rúbali mě dva vojáci, od poledňa do půlnoci. Kdo tě rúbal, nech tě hojí, nech tě veze k dochtorovi. Dochtor nemá takej masti, co by zhojil bez bolesti. Má milá má také zeljé, co mě zhojí do neděle.

Sušil 0783 | Před našém je jaloveček (15%)
Před našém je jaloveček; kdo ho sázel? Můj syneček. Von ho sázel, zalíval, habe se mo hojímal. Ne tak, ne tak, můj synečku, nezalívé jalovečku;1) dyž já půdu z hospode, píchno si ho do nohe. Můj střeviček hrubě tenké, píchno si ho do noženke; vona be mě bolela, tancovat bech nemohla. Já nakópím drahé masti, dám nožence vod bolesti; vona se tě zahojí, dá-li Pán Bůh, v neděli.

Sušil 1063 | Za naším humnem hajíček (13%)
Za naším humnem hajíček, porúbal som sa v malíček. Porúbal som sa, moje srdenko, v malíček.1) Porúbal som sa, bolí mia, přijde má milá, zhojí mia. Keď mi ho milá vázala, žalostně nad ním plakala. Neplač, má milá, žalostně, šak mi malíček zarostně. Ej, narostně on, narostně, jako travěnka na mosce.2) Jak něnarosce, zahojí, šak mia malíček něbolí.

Sušil 0386 | U súsedů za dveřama (12%)
U súsedů za dveřama stojí lože s peřinama. Na tom loži Janko leží, porúbanú hlavu drží. Drží, drží, podržuje, drahú masťú pomasťuje. Běž, milenko, pro šátečku, uvaž mú hlavěnku těžkú. Hned milenka, hned běžala, najdražsí šátek vybrala. Ty mně, Janko, ty mně umřeš, mé srdenko zarmucuješ. Dyž já umřu, bude jiný, ešče budu ležat v síni. Dyž ja umřu, tož tam budu, daj malovat zlatem truhlu. Na tej truhle slovo Boží, by věděli, kdo tu leží. Leží, leží můj Janíček, mého srdca milovníček.

Sušil 0323 | Ai mezi dvěma vinohrady (11%)
[: Ai, mezi dvěma vinohrady :] [: leží Janóšek porúbaný. :] Kdo ho porúbal, nech ho hojí, nech ho doveze k dochtorovi. Ja, dochtor nemá takej masti, co by vyhojil ty bolesti. Moja milá má takovú masť, ona vyhojí za jeden ráz.

Sušil 0363 | V čirém poli strom zelený (10%)
[: V čirém poli strom zelený, :] [: pod tím stromem vojsko leží. :] Tichý větr pofukuje, už sa vojsko pohybuje. Mladý kapral předek vede, jeho koník smutný jede. Můj koníčku hnědovraný, co si smutný, neveselý? Tlačí-li ťa zbroja moja lebo šavla ocelová? Netlačí mia zbroja tvoja, ani šabla ocelová; trápijá mia tvé ostrožky, co píchajú moje bočky. 1) Moje bočky pobolané, od tvých ostroh rozpíchané. Pod Verónú, pod tým kopcem, leží Francúz se svým vojskem. A císař pán proti němu, budú držet spolu vojnu. A princ Karel odkazuje, do Moravy odpisuje. Jedna sestra bratra měla, do vojny ho dat mosela. 2) Běž, bratříčku, běž do vojny, pomož z núze císařovi. Včecí páni z vojny jedú, jejího bratra nevedú. A vy, páni jeneráli, kde ste mého bratra dali? Tvůj bratr je pod Verónú, má hlavěnku porúbanú. 3)

Sušil 0265 | Na konec Novej Vsi (10%)
[: Na konec Novej Vsi, :] [: u tej Boží muky. :] Stojí tam děvečka, zauamuje ruky. Zauamuje si jich za svoju huavičku: Komus mia tu nechau, švárný šohajíčku? Komu bych ťa nechau, leda Pánu Bohu; aby sa’s modliua, abych došeu domů. Šohaj z vojny jede, s huavú porúbanú: Zavaž mi ju, miuá, naší nepoznajú. Mamička poznali, tatíček nemohli: 1) To jsem já, tatíčku, co mia v noci vezli.