Galko 3/019 | Hej, Janko, Janko, čos’ urobil

27 words

Galko 3/019 | Hej, Janko, Janko, čos’ urobil (100%)
Hej, Janko, Janko, čos' urobil, [: holubenke krídlos' zlomil! :] (Hej, zabil som ja holubenku, [: čo sedala v okienenku. :] Hej, ve dne v noci hrkútala, [: mojej milej spať nedala. :])

Galko 1/307 | Chodí Janko po potoce (56%)
Chodí Janko po potoce, hoja hoj; chodí Janko po potoce, umývá si z krvi ruce, bože môj! Čos’, Janíčko, čos’ urobil, hoja hoj; čos’, Janíčko, čos’ urobil, ked sis’ ruce zakrvavil, bože môj! Zabil som já holubenku, hoja hoj; zabil som já holubenku, čo sedala v okenenku, bože môj! Ve dne, v noci hrkútala, hoja hoj; ve dne, v noci hrkútala, mne smutnému spat nedala, bože môj! Sobotišské zvony zvonia, hoja hoj; sobotišské zvony zvonia, už Janíčka v poli honia, bože môj! Tí senické vyzvánajú, hoja hoj; tí senické vyzvánajú, už Janíčka dohánajú, bože môj! Tí skalické dozvonili, hoja hoj; tí skalické dozvonili, už Janíčka obesili, bože môj!

Galko 3/007 | Už sa ten moj milý odebiera (43%)
Už sa ten moj milý odebiera, na okénko klope, na okénko klope, smutné volá: Otvor mi, Kačenko, potešenie, aspon na ostatné, aspon na ostatné rozlúčenie. Stala Kačka hore, otvorila: bodaj som ta, Janko, mé verné srdenko nepoznala. A ja som myslela sama sebe, že ja budem, Janko, sivá holubenko, žena tvoja. Na frašteckých lúčkach šibeničky, zalomila Kačka, Kačka, Katerinka svoje ručky. Čo sis’ ty, Kačenko, čos' myslela, ked si svoje ručky na tí šibeničky zalomila.

Galko 1/389 | Povedal si, že ma vezmeš (43%)
Povedal si, že ma vezmeš, že ma neneháš, a teraz ma zarmúcenú v žiali tak neháš! Ach jaj, jaj, jaj, jaj, či ti, milý, není žial, rozpomeň sa na tie sluby, čos' mi sluboval. Sluboval si, že ma vezmeš, že ma neneháš, a teraz ma zarmúcenú v žiali tak neháš! Ach, jaj, jaj, jaj, jaj, či ti, milý, není žial, rozpomeň sa na tie sluby, čos’ mi sluboval. Nikto ti je nie príčina, len tá tvoja mať, pýtal som ťa na dva razy, nechcela ťa dať; dať ťa — nedala, prosiť sa mi kázala, a ja som sa tak rozhneval, že som druhú vzal.  

Bartoš 1901 / 0060 | Nad Liéskovým na trávnýčku (33%)
Nad Ľiéskovým na trávnýčku, stavajú tam šibenyčku, hojaja hojaja hoja hoja hojaja. Pre koho to šibenyčka, pre švárného šohajíčka. Ked ho ony vešat budú, šetci pány płakat budu. Šetci pány aj rodzina, aj tá jeho prémiľená.

Bartoš 1901 / 0059 | Nad Prešpurkem čierné pole hojahoj! (33%)
Nad Prešpurkem čierné poľe, hojahoj! nad Prešpurkem čierné poľe čo tam vydzíš, šetko tvoje, Bože môj! Vydzeł on tam šibenyčky, hoja hoj! vidzeł on tam šibenyčky, na nych złaté retázečky, Bože môj! Už ty zvony dozvónyły, hoja hoj! už ty zvony dozvónyły, už Janoška dohónyľi, Bože môj! Čos urobył, Janko, złého, hoja hoj! čos urobyl, Janko, złého že ta vedú svázaného, Bože môj! Zastreľił som hołubyčku, hoja hoj, zastreľił som hołubyčku, sedávała v okyénečku, Bože môj. Ona dycky hrkútała, hoja hoj, ona dycky hrkútała, mne smutnému spát nedała, Bože môj. Neboła to hołubyčka, hoja hoj, neboła to hołubyčka, ľež to boła frajerečka, Bože môj.

Galko 1/285 | Janko, Janko, ty si zbojník (22%)
[: Janko, Janko, ty si zbojník, :] [: znáš na hore každý chodník. :] [: Každý chodník, každú cestu, :] [: kadiaľ chodia kupci k mestu. :] [: Ráno ideš, večer prindeš, :] [: krv na sebe vždy doneseš. :] [: Ja ti šaty mosím prati, :] [: nesmiem ich ja rozvínati. :] [: Jeden raz som rozvinula, :] [: aj nad nimi zaplakala. :] [: Neb v tých šatách rukavička, :] [: v rukavičke pravá rúčka. :] [: Na tej rúčke obruč zlatá, :] [: to je rúčka môjho brata. :] [: Janko, Janko, čos’ urobil, :] [: keď si môjho brata zabil! :] [: Vetor fúkal, nepočul som, :] [: a tma bola, nevidel som. :]

Galko 1/288 | Už som doma nebol (21%)
Už som doma nebol, len štyri nedele, narástlo mi žitko zelenuo vo (na)dvore. Nebolo to žitko, lež bola pšenička; nepúšťaj, Anička, zvečera Janíčka. Ako ho nepustím, keď mä pekne prosí: Otvor mi, Anička, poviem ti ja čosi. Keď mu otvorila, pekne hu obejmal, za jej vernú lásku pekne jej ďakoval. I ja ti ďakujem za tie tvoje kroky, čo si mi urobil chodník pod obloky. Jeden pod obloky, druhý hore dvorom, bude sa mi nežiaľ prechodiť sa po ňom.

Sušil 2341 | Pobil mlynár zemana pro vodu (21%)
[: Pobil mlynár zemana pro vodu, :] urobil on sám sebě svobodu. Počal zeman vodu propuščaci, mlynárovi mlýn zastavovaci. Mlynár na to tuze rozhněvaný, vrazil on mu ryl do jeho hlavy. A jak mu on ryl do hlavy vrazil, s tu ranú ho do potoka srazil. Zeman leží krvjú obvalený, vyhrabal sa z potoka do trávy. Mlynár běží všecek polekaný, žaluje sa otcovi, materi. Ach, mamičko, dajte vy mi radu, probil sem já zemanovi hlavu. Mám-li sa dac katom rozsekaci lebo za vojskem maširovaci. Pri Prešporku verbunkoši hrajú, moj tacičku, já mezi nich půjdu. Počkajte, vy verbunkoši, málo, prindite vy zajtra skoro ráno.

Smutný 09/033 | Cos urobil Janoško zlého keď ta (21%)
Cos urobil, Janoško, zlého, keď ta vedú polámaného

Sušil 0183 | Za Opavu na rovni (3%)
Za Opavu na rovni, na rovni, hejnam, na rovni. [: vytočil se na Koni. :] Na koni se vytočil, vytočil, hejnam, vytočil, meč mu z pošvy vyskočil, milej do boku skočil. Šatku z sebe odvazal, milenku ju opasał. Trp, ženičko, trp bolu, až dojedzěm do domu. A ona to tajila, od rana do večera. A jak bylo na večer: »Starosvatko, scěl lože, me srdečko němože.« Ta nevěsta lenivá, sama mne spať pobiza. A jak bylo půlnoci, Janiček se obraci. Ona byla studena, jak by byla umřena. A jak bylo na ranu a o dobrem snidaňu, 1) mać za dceru přijela, 2) na třech vozech šat mela. A na štvrtem peřiny, to všecko dceruščiny. A všeci ju vitali, edem jeji dcera ni. Ach, kaj je ma dceřička, že mne ona něvita? Dceruška je v komoře, scěle tam bile lože. Z čeho by ho ustlala? S sebu peřin něvzala. Ej, z drelichu bileho, už nětřeba ineho. Za co si se, zradco, bral, žes ju už zamordoval? Oj, macičko, něchcjuci, vi Pan Bůh všemohuci. Obrać, pachole, ku dvoru, pojedzěmy do domu. A kravičky mučely, už Aničky něměly. 3) Aj, kdo nam da travičky, už němamy Aničky.