Bartoš 1901 / 0226c | Dyž si já zazpívám

43 words

Bartoš 1901 / 0226c | Dyž si já zazpívám (100%)
Dyž si já zazpívám ej, na hoře, na skaľe učuje ňa milý ej zrovna do maštaľe. Miłý do maštaľe, ej tatíček v okénku: Posłúchaj, tatíčku, ej moju frajérenku. Šak já ju posłúchám, ej aľe nevím kerá? Šak je to, tatíčku, ej frajérenka moja.

Sušil 0514 | Ešče si zazpívám (50%)
[: Ešče si zazpívám :] [: za humny na mezi; :] učuje mia milý seďa při večeři. Seďa při večeři hlavú k okenečku: Poslúchaj, mamičko, moju frajerečku. Poslúchám, poslúchám, ale nevím kerú. Poslúchaj, mamičko, súsedovu dceru.

Bartoš 1901 / 0226a | Ked si já zazpívam (48%)
Ked si já zazpívam na horách, na dołách, učuje ma miłý, učuje ma miłý, aľe ma nepozná.

Bartoš 1901 / 0226b | Ked si já zazpívám za huménkem (48%)
Ked si já zazpívám, za huménkem stoja, [: učuje ňa miłý, ej, vrané koně stroja :]

Sušil 0560 | Ja ty milý převozníčku (32%)
Ja, ty milý převozníčku, převez ty mě přes tu malú dunajičku, přes vodu studenú, vodu bystrú; mám tam frajerenku jako jiskru. Nemám lodi, ani vesla, všecko mně to ta voděnka pryč odnesla; voděnka studená, voda bystrá, moja frajerenka jako jiskra.

Bartoš 1901 / 0439 | (28%)
1. Ked som išeł od méj myłéj z ohľadou, šetky panny posedały do radou; ony sa ma pýtávały, dze som boł, a já som jim odpovedat nemohoł. 2. Vinšujem ty, duša moja, dobrý den, požčaj my ty tvojéj kráse na týden, kebych si já svoju krásu požčała, dze bych ju já na sobotu hľadała ? Nestaraj sa, moja myłá, o krásu, šak já prídem na sobotu za času, na sobotu na vysokú obránku, abych vedzeł, že mám vernú gaľánku. 3. Keby si ty, moja myłá, vedzeła, jaká bude prežałostná nedzeľa, ked my budú moje vłásky strihaci, a ty budeš přežałostné płakaci. Aľe bys ty, moja myłá, nedbała, keby si ty mého kona sedłała, kebych si já svoje krky vyłomył a na tvoje byéłé ľíčko nehľadzeł. 4. Kebyste vy, ma mamenko, vedzeľi, jaký som já pres*) frajérky nezdravý, any byste štyry noci nespaľi, ľen byste my frajerénku hľadaľi. Keby som já, môj synáčku, vedzeła, kedy bude tvoja taká nedzeľa a já by som čtyry noci nespała, ľen by som ty švárné dziéča hľadała.

Galko 3/039 | Medzi dvema horama huboká dolina (28%)
[: Medzi dvema horama :] [: huboká dolina. :] [: Dvojde teba, má milá, :] [: žalostná novina. :] [: Ked ma dvojde, nech dvojde, :] [: čo len bude za nu? :] [: Azda si si už našel :] [: frajerenku inú. :] [: Nenašel, ej, nenašel, :] [: ale si ju najdem. :] [: A na teba, duša má, :] [: nikdaj nezabudem. :]

Sušil 1011 | Půjdeme má milá (28%)
Půjdeme, má milá, úzkú dolinečkú, tam si vypravíme smutnú novinečku. A co to, můj milý, za novinka bude, nezdali sis našel frajerenku inde? Já sem si nenašel frajerenku inší, ale mně nic není od tebja milejší. Proč ty mia, můj milý, z razu zanecháváš, jakú mně, můj milý, jakú hanu dáváš? Hany ti, má milá, hany ti nedávám, ale ťa, má milá, chudobnú naznávám. A kde sa, můj milý, chudobní seberú, tam Pán Bůh přebývá s Panenkú Mariú. A kde sa, můj milý, pro bohatství berú, tam ďábel přebývá se svú zlú rodinú.

Černík 1908 / 274 | Ta prešporská brána (27%)
Ta prešporská brána, otváraj sa sama, idú tu legrúci, ci hrozenští chlapci. Postojce, vojáci, postojce vy chvilku, postojce vy chvilku, pred mú frajérenkú. Podaj mi, má milá, šjatečka bielého, něch si já obetrem koníčka vraného. Ona mu podala šjatečka bielého, obetri si, Janko, aj koňa vraného. Ona mu podala červené jabúčko, aby si vyskocil na koňa lahúčko. Ona mu podala růžu garafiu, aby rozvoňával medzi kompanijú. Ona mu podala červený hrebíček, aby rozvoňával celý tamboríček.

Sušil 0710 | Nechoď k nám synečku (27%)
Nechoď k nám, synečku, dyž já ti nekážu, já tobě chodníček kamením zahážu. Kamením zahážu a trním zatrním, nechoď k nám, synečku, já o ťa nestojím. Dondi k nám, šohaju, až ti budu kázat, bude ti chodníček, rozmarýnem scházat. Rozmarýnem scházat, modrú fialenkú, potom ty uhlédáš, že máš frajerenku.

Bartoš 1901 / 0107 | Na trenčanskéj siľnici (15%)
Na trenčanskéj siľnici je tam domek nový, šenkuje tam [: má miłá :] vínečkom červeným. Já tam zajtra pojedzěm, já tam zajtra pójdzěm, je-ľi ešče [: słobodná :], namłúvac ju budzěm. A kedz sme tam prijeľi, za dverama stáła, prežałostně [: płakała, :] jak by banda hráła. A čo płačeš, narjékáš, šak ňa tu ešče máš, šak ty pro mého koňa vraného, maštaľenky němáš. Pójma koňa za uzdu védła do maštaľe, a miłého [: za ruku :] zrovna do posteľe. Choj, mój miłý, k večeri, k téj mojéj macěri, a ty budzěs [: večerac :] já budzěm łože stłac. Něstaraj sa, ma miłá, do ťa ráno zbudzí zbudzí ťa ten kohútek jarabý až poľecí z hrady.