Bartoš 1901 / 0358 | Pred tém Vaňkovém

33 words

Bartoš 1901 / 0358 | Pred tém Vaňkovém (100%)
Pred tém Vaňkovém široké kameň, [: sedávała Lojzička :] s Fiľípkem na něm. A dyž seděľi, smutně hľeděľi. [: Ja čehos ty Lojzičko :] čehos žeľeła? Žeľeła sem já aj žeľeť budu, [: dokuď tebe, Filípku, :] míti nebudu.

Erben 2/122 | Až ty pojdeš k nám (17%)
Až ty pojdeš k nám, nechodívej sám: vezmi s sebou kamaráda, panímáma bude ráda, přes zelenej háj. V zeleném háji na tě čekají: zabijou tě pro Ančičku, zakopají pod jedličku, tam tě nechají. Až ty půjdeš k nám, nepřicházej sám: vem si s sebou kamaráda, a já tomu budu ráda, ne– a ne– a nepřicházej sám. V zeleném háji na tě čekají; nechodívej, můj holečku! zabijou tě pro tvou dívčku, tam tě, tam tě, tam tě nechají. „Když mě zabijou, vostanu ležet: bude pro mne má hubička, červená bílá růžička, kvílet, kvílet, kvílet a želet.“

Sušil 0725 | Není na okole (17%)
Není na okole takovýho vtáčka, jako vychovala Malantka synáčka. Vychovala tě ho v kleci javorové, slébila tě ho dať dceři Hanákové. Dceři Hanákové na velikó radosť, a druhém děvčatům na velikó žalosť. Slébila, nedala, dobře udělala! Tuhle máš, Aničko! Co ses načekala! Načekala sem se, načekám se ešče; o, počké, Filipku, ošidí tě děvče.

Bartoš 1901 / 1334 | V Pozłovicích tři uľice (17%)
V Pozłovicích tři uľice, sú tam dívky šibaľice, sú tam děvčátka bohaté, chcú za huběnku tři złaté. Já sem sa šéł pánů ptati mám-ľi za ňu toľéj dati, za tú huběnku spaniłú, a ľebo mám jít za inú. U súsedů všeci spíja, žádného tam nepustíja; enom Jozefka nespała, tá na Lojzíčka čekała.

Sušil 0880 | Šest dní do týdňa sédmá neděla (17%)
Šest dní do týdňa, sédmá neděla, pověz, děvčico, čehos želela? Želela sem já svých černých očí, že sú nespaly po devět nocí. Ešče bych mohla po devět nespat, dybych tě mohla, synečku, dostat.

Bartoš 1901 / 0059 | Nad Prešpurkem čierné pole hojahoj! (9%)
Nad Prešpurkem čierné poľe, hojahoj! nad Prešpurkem čierné poľe čo tam vydzíš, šetko tvoje, Bože môj! Vydzeł on tam šibenyčky, hoja hoj! vidzeł on tam šibenyčky, na nych złaté retázečky, Bože môj! Už ty zvony dozvónyły, hoja hoj! už ty zvony dozvónyły, už Janoška dohónyľi, Bože môj! Čos urobył, Janko, złého, hoja hoj! čos urobyl, Janko, złého že ta vedú svázaného, Bože môj! Zastreľił som hołubyčku, hoja hoj, zastreľił som hołubyčku, sedávała v okyénečku, Bože môj. Ona dycky hrkútała, hoja hoj, ona dycky hrkútała, mne smutnému spát nedała, Bože môj. Neboła to hołubyčka, hoja hoj, neboła to hołubyčka, ľež to boła frajerečka, Bože môj.

Bartoš 1901 / 0798 | Jedna dvě tři štyry pět šest (9%)
Jedna, dvě, tři, štyry, pět, šest, sedum, osum, devět, deset, a jedenástá hodina, oj neboj sa ňa, má miłá! Dybych sa já teba báła, jakživ bych sa nevydała; ej dyž ťa čujem hovořit, ej hneď ti idem otevřít. Dycky sem ti říkávała, dyž sem s tebú sedávała, v téj našéj síni pod stěnú, že su já pannú poctivú! A včiľ, dyž ňa začepiľi, z méj hłavičky věnec strhľi, ej včiľ sa ti zdám škaredú, že néjsu pannú poctivú.

Bartoš 1901 / 0664 | (9%)
1. Vychází słúnečko z zeľenéj hory, má miłá sa na mne dívá z bíłéj komory. Nedívaj sa, má gaľánko, výjdi ven drobek; a já tobě povím, ze všech néjmiľéjší, co sem já doved. A já tobě povím že sem inde býł, co sem doved, to sem doved, dyž sem zabłúdíł. Dyž zabłúdiłs, tož zabłúdiłs šak tě tam ďách nes. Ešče sem tam nebýł, moja néjmiľéjší, až ponéprv dnes. 2. Płakała žeľeła, dyž prała šaty, že jí spadł do voděnky prstének złatý; proč ty płačeš a naříkáš o prsteň złatý? šak mosíš opustit, ze všech néjmiľéjší, rodiče taky. Miľéjší rodičé nežľi miłovat, maměnka ňa koľébała, dała ňa chovat, posteľenku zbudovała, dała ňa nosit, mosíte młádenci, . . věrní miłovníci, rodiče prosit. Než bych já za tebe rodiče prosíł, rači bych já na svém bočku šabľenku nosíł, ja, šaľenku na svém bočku a i patrontáš, už ně, má gaľánko, mé drahé srdenko, víc nezuhľídáš.

Bartoš 1901 / 0148 | Išła děvečka (9%)
Išła děvečka, do jazýrečka pro vodu studenú, utrhła si tam za kordúłečku růžičku červenú. Tu jede šohaj na vraným koni, jede on proti ní: Dej ně, děvečko, červenú růžičku, tá ně pekně vóní. Jak mu ju dała, hneď zapłakała, płakała žeľeła: Oj, kde je, kde je červená růžička, kerú sem ztratiła. Šła do hospody, to mezi druhý, to mezi drúžičky; tam si zpoměła, že si rozdała červený růžičky. Šła ven z hospody, spadła na schody, płakała, žeľeła; O, kde je, kde je moje poctivosť, kerú sem ztratiła.

Sušil 1220 | Co je ve vozi všecko je (9%)
Co je ve vozi, všecko je moje, a ješče sem zapomněla věnečka zeleného doma na stole. Pohůnečku můj, koničky širuj, pojedeme přes to pole, tam je potěšení moje, malovaný dvůr.1) Když tam přijeli, všecí hleděli, ja, co je to za panenka, dy se veze jak hraběnka šestima koni.2)

Sušil 2044 | Či je to lučka zelena? (9%)
[: Či je to lučka zelena? :] [: Je na ni travěnka sečena. :] Čija by byla? Fojtova; sekli ju synove oba dva. A jak ju oni posekli, oba na galanku hleděli. A ja ji něchcu, vem ju ty, bo ona ma zadek zepsuty.