Bartoš 1901 / 1004b | Otvíraj gazděnko

75 words

Bartoš 1901 / 1004b | Otvíraj gazděnko (100%)
Otvíraj, gazděnko, otvíraj tý vrata, nesem ti věneček ze samého złata. Ze samého z łata, ze samého kvítí, podívajte vy sa, jak sa on nám svítí. Otvíraj, gazděnko, otvíraj tý dveři, až si nepołámem na věnečku péří. Otvíraj, gazděnko, otvíraj tý dveři, až sa podíváme, co máme k večeři. Máme-i k večeři kysełů poľévku, tož my ti utečem půjdeme do šeňku. Ty gazděnko mładá, stroj večeřu ráda, stroj ty nám ju směľe, žały sme veseľe. Gazděnko v rubáčku, napeč nám kołáčků, jakových takových, třeba zemňákových. Gazdo náš, gazdo náš, chystaj nám ałdamáš, chystaj nám ho z łásky, zbírały sme kłásky. Ani ne do skľepa, ani do světničky, abys ty neuctił svoje piľné žničky! Gazdo náš, gazdo náš, chystaj nám ałdamáš, v́éru sa před námi do skľepa neskováš

Bartoš 1901 / 0998 | Od konca záhonka do konca (23%)
Od konca záhonka do konca, co bych si vyžała młádenca. Od konca do konca samého, co bych si vyžała švarného. Poprodaj, gazděnko, de co máš, edem nám nachystaj ałdamáš. Poprodaj ovečky, maľenky, edem nám nachystaj páľenky. Poprodaj ovečky, barana, budem si naľévať ze žbána.

Bartoš 1901 / 0987 | Tá naša gazdzina (18%)
Tá naša gazdzina jako makovica, tak sa preľetuje jako łaštovica. Naša pani mładá večjeru nám hľadá, požčává si hrncóv, že má mnoho žencóv. Gazda náš, gazda náš chystaj nám odomáš, veru sa pred nami za dvere něskováš. Chystaj gazda odomáš, čo to žitko dobré máš, chystaj že ho na náhľe kładľi sme ho na mandľe.

Bartoš 1901 / 0986 | Ałdamáš ałdamáš (18%)
Ałdamáš, ałdamáš, Kde je ten správčí náš? Už zme domłátiľi, on nám dá ałdamáš. A jak nám pan správčí ałdamášu nedá, nech si na taktorok iných kosců hľedá. A ten náš pan správec ałdamáš nedává, aľe sa před nama do skľepu skovává. Milosťpaní naša ałdamáš nám snášá; snášaj nám ho z łásky zbíraľi zme kłásky.

Bartoš 1901 / 1001 | Chystaj gazdo ałdamáš ałdamáš (13%)
Chystaj, gazdo, ałdamáš, [: ałdamáš. :] Už ten oves [: dołu máš; :] Jak nám nedáš [: ałdamáš, :] stane oves [: hore zas. :]

Bartoš 1901 / 0984 | Ja veru pane náš (12%)
Ja veru, pane náš, dajže nám ołdomáš, dajže ho nám z łásky, sbieraľi sme kłásky, daj že ho nám smeľe, robiľi sme tebe.

Bartoš 1901 / 0985 | Pane náš pane náš (11%)
Pane náš, pane náš, chystaj nám ołdomáš, chystaj nám ho z łásky, sbíraľi sme kłásky. Co sem sa nažała, snopů navázała, ešče sem dostała švárného šohaja.

Sušil 0329 | Šla Dorna pro vodu (11%)
[: Šla Dorna pro vodu, :] pro vodu studenú. Přijeli k ní páni: Pojeď, Dorno, s námi. Dorna nemeškala, na kočár sedala. Kdo ste tu z Moravy, zkažte mé mateři: Že se svadba strojí na Rakúském poli. Matka nemeškala, dvě sklenice vzala. Dvě sklenice vzala, do sklepa běžela. A do jedné medu, a do druhé jedu. A před syna s medem, před nevěstu s jedem. Sám Pán Bůh to změnil, napil se syn jedu a nevěsta medu. Syn se jedu napil, po světnici chodil, poručenství robil. Tobě, bratře, tobě štyry koně vrané, pěkně osedlané. Tobě, sestro, tobě štyry krávy dojné a štyry jalové. Tobě, milá, tobě ten dům malovaný, za tvé milování. Co mně, synu, co mně? Co mně, staré mamě? Tobě, matko, tobě ten kameň široký a Dunaj hluboký. Žes mě otrávila, s milú rozlúčila.

Sušil 2086 | Kuchařka sa bojí (10%)
Kuchařka sa bojí, škopíček ju honí, putenky ju pomúvajú, že nenosí vody. Vařeje, užice berú svoje rance, poďme, sestry roztomilé, nechť si míchá čím chce. Pec chlebová praví: Daj vám Pán Bůh zdraví; a vy, kamna nemazané, nebudu vám tady. Ohnisko sa pukuo, tak to hrozně buchuo, pýření ven vyskočiuo, všecko sa potlukuo. Ta křenová chasa na poli sa pasua, redekva, jak tam doběhua, zabiua jí prasa. Doběhua tam kvačka, hned sa strhua rvačka, co ste mně prasa zabili, mojeho kmocháčka? Doběhu tam špenát, počau jim hubovat: cože ste vy za junáci, já vás chcu sprubovat. Ta gulatá řepa, ta křičí ze sklepa, že jak na ně ven vyběhne, že jim hned vyklepá. Mrkua na hanýza, ešče ho pobízá: Chytni mrkvu a zatáhni nekde do vývoza.1) Ta panská lebeda, ta křičí: přeběda, co bych radši mohua utéct od teho oběda. Oharek a dyňa sú velká rodina, tykva do sklepa běžaua, donesua jim vína. Jak víno vypili, s tykvú sa pobili, a ono poharečesko na huavu si dali. Tykva byua chytrá, dyňu přeškobrtua a na břuch jí naskočiua, až sa dyňa pukua. Píseň sa zavírá, už je všemu konec, kočka s masem utěkaua, ostau prázný hrnec.

Bartoš 1901 / 1003 | Švagerovy žničky dómu idú dómu idú (10%)
Švagerovy žničky dómu idú, dómu idú, dómu idú, vedú za sebú kozu bíłú, kozu bíłú, kozu bíłú, kozu bíłú. A majú na ní hrkávěnky, hrkávěnky, hrkávěnky, za to dostanú gořaľenky, gořaľenky, gořaľenky, gořaľenky.

Bartoš 1901 / 0990 | Švagerovy žničky to sú Bóže žničky (10%)
Švagerovy žničky, to sú, Bóže, žničky, ony zasłúžily dobréj sľibovičky.