Bartoš 1901 / 1054 | Čí to łúčka nekosená?

33 words

Bartoš 1901 / 1054 | Čí to łúčka nekosená? (100%)
Čí to łúčka nekosená? [: Ej, Strážnickéj hraběnky. :] Poďme my a zkosíme ju, [: ej, z rána za rosenky. :] Čí to roľa neoraná? Ej, Strážnického pána. Poďme my a zoreme ju, ej, do bíłého rána.

Sušil 1446 | Čí to lúka nesečená? (27%)
Čí to lúka nesečená? [: Joj, milotského pána. :] Půjdem na ňu, sesečem ju, joj, za rosenky zrána. Čí to lúka nesečená? Joj, milotskej hraběnky. Půjdem na ňu, sesečem ju, joj, zrána za rosenky.

Bartoš 1901 / 1138 | Neščasný Strážnický zámek (26%)
Neščasný Strážnický zámek, kołem něho čérný ľes, [: ešče sa podívám, :] pojede-ľi miłý dnes. Jeden on si, jede, jede, na svém vraném koníčku, [: on sobě pripíná, :] na ľevý bok šabľičku. Jak to mati usłyšeła, hned na ułic vyběhła: Ach můj miłý synu, do ťa dał na vojnu, do je toho príčina. Dał ňa na tú vojnu, dał, dał, ten Strážnický miłosťpán, [: provazy ňa zvázał, :] ešče ke mně vartu dal. A tá varta u mňa stáła od večera do rána, [: a jak Pámbů dňa dał, :] hned ňa védľi do Brna. Jak ňa do Brna dovédľi, varta stójí u dveri. Otvírajte vráta, vezem vám ľegruta od Strážnického pána.

Smutný 25/024 | Či je to lúčka nakosená ej (26%)
Či je to lúčka nakosená, ej strážnickej

Smutný 19/033 | Čí to lúčka nekosená ej veselského (11%)
Čí to lúčka nekosená ej veselského pána

Sušil 0787 | Před naší je jatelinka (11%)
[: Před naší je jatelinka, :] jatelinka nekosená. Nechám já ju narůst hrubú, milovala sem, nebudu. Přišel tě k nám, já ho neznám, chtěl mia lúbit, já sa nedám. Přijede k nám šohaj inší a ten bude upřímnější.

Černík 1908 / 091 | Zacelinka hustá (11%)
[: Zacelinka hustá, někosená, :] už je moja milá, moja roztomilá, rozvedzená. [: Hdo si ju rozvjédól, něh si ju má, :] něch jéj len prede mnú :] něobjémá. [: Něh sa objémajú ve dně, v noci, :] něh len to něvidzja :] moje oči. [: Jak to moje oči vidzec budú, :] za dzievčencom švarným :] plakac budú.

Sušil 0781 | Proti faře mostek (10%)
[: Proti faře mostek, :] [: kolébá se; :] pod ním jatelinka zelená se. Jatelinka drobná nekosená; už je má panenka odvedená. Kdo mně ju odvedl, nech si ju má, nech ju jen přede mnú neobjímá.1) Dyby ju přede mnú objímali, těžké by mně srdce udělali. Před naše je mostek, prohýbá se; teče tam vodinka, nestaví se. Dyby se ta voda stavovala, také by panenka se vrátila; ale že ta voda nestaví se, ani má panenka nevrátí se.

Bartoš 1901 / 1130b | Novoveščí úřadkové (9%)
Novoveščí úřadkové [: tvrdého srdečka, :] daľi oni sobě naľét [: starého vínečka. :] Jak sa oni podnapiľi, [: tak sa poradiľi, :] kterého by šohajíčka [: do vojny chytiľi. :] Bohatého bude škoda, [: ten nech robí doma, :] ten chudobný, ten ubohý [: mosí ít do vojny. :] Chytiľi mého miłého [: šohaja švárného, :] a já zaňho půjdu prosit [: císařa samého. :] Císařovná, mładá paní, [: ceduľenku psała, :] kterého by šohajíčka [: z vojny dom dostała. :] Dybys ty tu, miłá, stáła [: třebas do půl noci, :] my ti přeca nepustíme [: tvoje čérné oči. :] Kdybys ty tu, miłá, stáła [: do rána bíłého, :] my ti přeca nepustíme [: tvojého miłého. :]

Bartoš 1901 / 0662 | Naša zahrádečka pľetená (9%)
Naša zahrádečka pľetená, v ní rozmarýn růža červená, a v ní rozmarýn, a já o něm vím, kdy sem ho seła. Dyž sem maryjánek střihała, chłapcom za kłobúčky dávała; enom jednomu, svému miłému, sem ho nedała. A mám-ľi já tady vartu stát? Já sa možu jít domu vyspat, a jak sa vyspím budu červená jako maľina. Ešče si naséju marjánku tým Těšovským chłapcom na památku. Chłapci, pojďte k nám, maryjánek mám, a já vám ho dám. On sa na mně tuze rozhněváł, v hospodě ně vínka nezavdáł, vínka nezavdáł, do tanca nezváł, tak ně uděłáł. Už sem zapoměła na otce, také zapomenu na chłapce, na tě můj miłý, můj roztomiłý, na tě do konce. Už sem zapoměła na matku, zapomenu aj na zahrádku, v kerém sem stáła, kvítí trhała, chłapcom dávała. Už sem zapoměła na bratra, také zapomenu na vráta, v kerých sem stáła, si namłúvała, do bíłého dňa. Ešče tě, synečku, přistrójím, a potom já tobě vypovím, včiľ ti to povím: o tě nestójím, o tě nestójím.

Bartoš 1901 / 0548 | (9%)
1. Nedaľeko hája šohaj sa k nám dává, [: ešče u nás nebył, už mu za mňa bráňá. :] Nebraňte, nebraňte, zebrat sa nám dajte, [: zebrat se mosíme, rádi sa vidíme. :] Dyž sa nám, má miłá, zebrati nedajú, tak si my zajdeme k tichému Dunaju. Za tichým Dunajem, je tam knězů sedem, z tech nás zesobáší, moja miłá, jeden. 2. Mezi dverma stáľi, obá dvá plakaľi, na kameň na bramor słze jím padały. Miłá mu dávała bíłého šátečka, aby si on utřeł své čérné očička. Nevezmem, nevezmem, ani si neutrem, za fałešnú łásku pěkně ti děkujem. 3. Vrby, miłé vrby, do vás radem stavał, do ťa, můj šohajku, ode mňa rozváďał. Do by ňa rozváďáł, ľeda moja mati, že si ty chudobná, a já su bohatý.