Bartoš 1901 / 1248 | A já sem sa těšíł

13 words

Bartoš 1901 / 1248 | A já sem sa těšíł (100%)
A já sem sa těšíł peřině, duchně, včiľ moja hłavěnka na hołé buchne.

Bartoš 1901 / 0386 | Ty pasecké vŕšky hołé (75%)
[: Ty pasecké vŕšky hołé,:] budeš-i ty, děvča, moje? [: Budu, budu, ale ne včiľ,:] až ně bude muža način. [: Už ty vŕšky zeľéňajú, :] už to děvča namłúvajú. [: Už sú ty vŕšky zeľené, :] už je děvča umłúvené.

Bartoš 1901 / 0891 | Och braňte vy mňa mé drúžičky (74%)
Och, braňte vy mňa, mé drúžičky, och, braňte vy mně méj hłavičky. A jak my teb’a brániť máme, och, dyž my hołé ruky máme. Ženky, tý majú ostré meče, och, a my máme hołé ruce.

Bartoš 1901 / 0856 | Dyž mně było osumdesát osum ľet (23%)
Dyž mně było osumdesát osum ľet, začala mně má hłavěnka šedivěť, hłavěnka od starosti, a brada od šeľmovství, tenkráť było posľední naší radostí. A už sem já ty střevíčky zedrała, co sem od svého miłého dostała, a to było v ponděľí, po provodní neděľi, tenkráť było posľední naše łúčení.

Bartoš 1901 / 0939 | Už ten starý téj mładéj neverí (23%)
Už ten starý téj mładéj neverí, [: zamyká jéj dvere od komory. :] Pusc ma, starý, pusc ma ven z komory, [: veľice ma má hłavenka boľí. :] Otvor si ty z hory okjénečko, [: ovłažíš si své čiervené ľíčko. :] Jaké je to, starý, otváraný, [: ked od nykeľ žaden veter neny. :] Jak za dvere pres prah prekročiła, [: devat płotou na ráz preskočiła. :] Ten desátý boł cełý tŕnený, [: tam si našła svoje potešený. :] Saľľi si tam na pekný trávnýček, [: daľi si tam na tysíc hubyček. :] Tak sa ony społu myłovaľi [: až kohúty na ráno zpyévaľi. :] Idzi, myłá, ke svému starému, [: a já pôjdem ke konu vranému. :] Dze si my ty, mładá žena, boła, [: šak si sa my hrube uzimyła? :] Boła som já, môj starý, v kosteľe [: moľľiła som sa já tam za tebe. :]

Bartoš 1901 / 1204 | A v tom městě Hodoníně (22%)
A v tom městě Hodoníně kasárňa maľovaná, v keré była má hłavěnka veľice sturbovaná, była ona sturbovaná, od samého jenerála; už to ináč byt nemože, já vojákem mosím byt. Dyž ňa na radní dům védľi, moje vłasy střihaľi, tenkráť pro mňa rodičové přežałostně płakaľi; proč płačete, naříkáte, šak vy ně nepomožete; už to ináč byt nemože, já vojákem mosím byt. A dyž było o půł noci, vyšła krásná vězdička, přišła za mnú do kasárně má miłá gaľánečka; přišła za mnú do kasárně, stáła u mojí posteľe: Stávaj hore, duša moja, já už stójím u tebe. A co bych já hore stáváł, šak ty ně nepomožeš, dybys za mňa dušu dała, tak ty ňa nevymožeš; mám čižmičky z ostruhami, vraného koňa v maštaľi ; už to ináč byt nemože, já vojákem mosím byt.

Bartoš 1901 / 0922b | Co děłá co děłá ženka moja (22%)
Co děłá, co děłá ženka moja, a dyž já nebývám nikdy doma? Chodí po doľince sbíře po zeľince, co by ju hłavěnka neboľeła.

Bartoš 1901 / 0535 | Už sa uhodiła s půłnoci hodina (22%)
Už sa uhodiła s půłnoci hodina, ešče sa syneček po dědině túłá. Túłá sa on túłá, nemože trefiti; nechce mu miľenka dveří otevříti. Já bych ti synečku ráda otevřeła, dyby mně hłavěnka moja neboľeła. Hlavěnka mně boľí, maměnka mně nedá, že ona svéj céry ľadakomu nedá. Dyby mně maměnka ľadakomu dała, dycky by płakała, za mnú pohľédaja.

Bartoš 1901 / 0124c | Štyry koně ve dvoře (22%)
Štyry koně ve dvoře, žádné něma neoře. Oře něma syneček, červené jak hřebíček. Zahnáł koně do poľe, zaorávať kókoľe. Jak tu kókoľ zaoráł, na svó miłó zavołáł. Poď, má miłá, poď ke mě, já ti povím, co je mě. Ja, boľí mě hłavěnka, pobiła mě maměnka. Pobiła mě pro tebe, nedajó mi chtěť tebe. Dyž mi tě chtěť nedajó, možeš chodíť za inó. Já za inó nepudu, radši se dám na vojnu. Na vojnu se nedávé, truc rodičom neděłé. Na vojnu se přece dám, truc rodičom uděłám. Dyž mu vłasy střihaľi, otec, matka płakaľi. Dyž mu šaty dávaľi, bratr, sestra plakaľi. Dyž mu koně sedłaľi, kamarádi płakaľi.

Bartoš 1901 / 0922a | Co moja ženička doma děłá (22%)
Co moja ženička doma děłá, dyž svého mužíčka doma nemá? Chodí po doľince, zbírá po byľince, aby ju hłavěnka neboľeła.

Bartoš 1901 / 0605 | Pod našimi okny rostě oliva (22%)
[: Pod našimi okny rostě oliva :] [: povedz mi, má miłá, :] kdo k vám chodiévá? Pod našimi okny rostě z růže květ, povedz mi, má miłá, proč ťa mrzí svět? Mňa hłavěnka boľí płakała bych hneď.