Sušil 0419 | Zakukala zezulenka z jalovca;

22 words

Sušil 0419 | Zakukala zezulenka z jalovca; (100%)
Zakukala zezulenka z jalovca; nedavajte mně, maměnko, chtět vdovca. Ja, co je ten starý vdovec drdlavý, co by moje modré oči plakaly.

Smutný 12/034 | Ani ma tatko můj do školy (46%)
Ani ma, tatko můj, do školy nedávajtě

Sušil 0422 | Jak živa sem neviděla (36%)
Jak živa sem neviděla na lóce jalovca, aby panna opustila mládenca pro vdovca. Jak živa jsem neviděla na boru žaludu aby mládenec opustil panenku pro vdovu.

Sušil 0872 | Němaš tolej vlny (31%)
Němaš tolej vlny na každym baraně, jako falešnych slův při každym galaně. Němaš tolej vlny na bilej ovečce, jako falešnych slův při každej děvečce. Štyry mile lesa sameho jalovca, němaš v Baborově poctiveho chlapca. Štyry mile lesa same jařabiny, němaš v Baborově poctivej děvčiny.

Sušil 1962 | Zakukala zezulenka sedňa na jalovec (17%)
Zakukala zezulenka, sedňa na jalovec: Kerá žena muža bije, to není pěkná věc. Tři dni na něj kukala, jest a pit mu nedala. Kuku, kuku, safijenský kluku. Zavřela ho do posady, že se jí nekořil, prut na něho naměřila, aby se jí modlil.1) V kotle vodu vařila, ruce, líce pařila. Kuku, kuku, safijenský kluku. Má ženuško nejmilejší, já tě pěkně prosím, nedělej mně té potupy, já tě bíti musím. Nepřestala žehrati, nechtěla se podati, až on začal jí na zada hrati.2) A ta přemilá hra celú hodinu trvala, až její zádečka modrým kvítím prokvetala. A už já to dobře znám, že je muž nad ženú pán; už já dycky mu slovo dobré dám.3)

Sušil 1055 | Zakukala zezulenka (17%)
Zakukala zezulenka sedňa na boře, zaplakala má panenka choďa po dvoře. Ja, co plačeš a naříkáš, dyť ty budeš má, až zezulka na vánoce třikrát zakuká. Jakpak bych já neplakala, šak nebudu tvá, dyť zezulka na vánoce nikdá nekuká. Pán Bůh mocné, Pán Bůh dobré, on to může dat, že zezulka na vánoce může zakukat.

Sušil 1054 | Zakukala zezulenka (17%)
Zakukala zezulenka sedňa na boře; zaplakala má panenka choďa po dvoře.

Bartoš 1901 / 0094 | (12%)
U Břecłavy łóka, tři sta miľ široká, ta má byť do rána posečená. Sekľi ju sekáči, měli ostrý kosy, má miłá za něma pohrabuje. Dyž sem šił okolo kľekání zvónilo, žežułka na buku zakukała. 2. Žežuľenka kuká, praví, že se svitá: Běž, můj miłé, domu, já musím na trávu, já bych była bitá. Ty bitá nebudeš, . na trávu nepudeš, spadła tam rosička, studená travička, ty jí žíť nebudeš. 3. Dybych była ptáčkem tém małém ptáčíčkem zatočiła bych se nad nečím domečkem. Nad nečím domečkem nad městem kasárňó, podivała bych se, co chłápci děłajó. Jeden vodu nese, druhé koně češe, třetí za stołečkem, smeknutým kłobóčkem psaníčko mi píše. Jak psaníčko napsáł, žaľostně zapłakáł, ach škoda tě, hoľka, že sem tě kdy poznáł. Neradím žádnýmu, kamarádu svýmu, aby on šił k hoľce, dyž ona ho nechce, po schodech nahoru. Já sem tam jednó vľez, dostáł sem jako pes, úvéj, jak to boľí, tó ľískovó hoľí, nepudu tam podnes.

Bartoš 1901 / 0293 | (12%)
1. Dybych já věděła, de já budu bývať, [: chodívała bych tam náčiní umývať. :] Dybych já věděła, de budu nevěstú, [: chodívała bych tam zametávať cestu. :] Ne enom cestičku, ale i chodníček, [: aby ňa pochváľíł synečků tatíček. :] 2. Synečkova mati, ona je fałešná, [: ona ně vyčítá, že su já chudobná. :] Třeba su já, třeba zezuľenka bľedá, [: aľe mňa maměnka ľedakomu nedá. :]

Sušil 0153 | Sem pospěšte ptáčátka zvířátka (12%)
Sem pospěšte, ptáčátka, zvířátka, spívejte u děťátka: Spi, spi, spi, náš Ježíšku, spi. Sem, sem, jarní slavíčku, čížičku, spívej libou písničku: Spi, spi, spi, náš miláčku, spi. Čížiček pokřikuje, pokřikuje, hrdlička mu cukruje, spi, spi, spi, věčný králi, spi. Síkorka ho vítá k nám, vítá k nám: Ty jsi všeho světa Pán, spi, spi, spi, náš panáčku, spi. Zezulenka mu kuká, mu kuká, holoubek jemu vrká: Spi, spi, spi, dítě, sladce spi. Přiběhnultě zajíček, zajíček, pokleknul u jeslíček: Spi, spi, spi, věčný králi, spi. Dej, zajíčku, kožíšek, kožíšek, zimu snáší Ježíšek, ať spí, spí, ať v tepličku spí. »Kdož mě srstí přiodil, přiodil, než ty, jenž si mě stvořil? Ach, spi, spi, stvořiteli, spi. Cos mi dal, vem si zase, vem zase, dám se svléct v každém čase; spi, spi, spi, mocný králi, spi. Všechno, co kde živo jest, živo jest, prokazuje Bohu čest. Spi, spi, spi, dobrý Bože, spi. O, člověče rozumný, rozumný, patř na tvor nerozumný, jak ctí, ctí, svého Boha ctí.

Sušil 1842 | Zezulenka kuká až se skála puká (12%)
Zezulenka kuká, až se skála puká, [: dostaneš, má milá, :] dostaneš hajduka. Esli ne hajduka, dostaneš mynáře, budeš mět, má milá, zlého hospodáře. Esli ne mynáře, dostaneš myslivce, budeš mět, má milá, zarmoucené srdce.