Sušil 1055 | Zakukala zezulenka

55 words

Sušil 1055 | Zakukala zezulenka (100%)
Zakukala zezulenka sedňa na boře, zaplakala má panenka choďa po dvoře. Ja, co plačeš a naříkáš, dyť ty budeš má, až zezulka na vánoce třikrát zakuká. Jakpak bych já neplakala, šak nebudu tvá, dyť zezulka na vánoce nikdá nekuká. Pán Bůh mocné, Pán Bůh dobré, on to může dat, že zezulka na vánoce může zakukat.

Erben 2/322 | Zakukala žežulička (82%)
Zakukala žežulička v lese v oboře, ach, v lese v oboře! zaplakala má panenka doma v komoře, ach, doma v komoře! Proč pak pláčeš a naříkáš? vždyť ty budeš má: až žežulka o vánocích třikrát zakuká. „Jak pak nemám naříkati, když nebudu tvá: vždyť žežulka o vánocích nikdy nekuká! Vyrostla mi rozmarinka pěkná zelená: měla jsem já milovníčka – už ho má jiná!“

Bartoš 1901 / 0755 | Seje miłý hrach (27%)
Seje miłý hrach na iných roľách, naučiło sa mu dívča doňho chodívat. Doňho chodiło, hrášek trhało; dybych ťa, můj šohaj švárný, nebyło znało! Na brázdu sedła, šohaj podľe ní, obá sobě bíłým šátkem očka utřeľi. Nepłač, má miłá, šak ty budeš má, až kukačka na vánoce třikráť zakuká. Kukaj, kukačko, na ty vánoce; a já už sem opuščená, šohaj ňa nechce.

Bartoš 1901 / 0714 | Nění nění v cełém světě (22%)
Nění, nění v cełém světě, v cełej stoľici, okrem jedno švárné diévča v našej uľici. Ono chodí na každý deň jako v něděľu, ono ľístok odpisuje svojmu miłému. A on jej zas odpisuje, každý druhý deň: Vydávaj sa, duša moja, já ťa něvezněm ! Něboj sa, má najmiľejší, šak ty buděš má, až kukačka jo vánocích trikráť zakuká. Už kukačka jo vánocích tri rázy kuká, jaj ! už ten mój najmiľejší na okno búchá. Otvor miłá, otvor dvera, otvor i bránu, už já prídem dneskaj večer k nahováráňú. Bar bych spała, bar něspała, hore něstaněm, srdco moje zatvrzełé, jako ten kameň.

Sušil 1054 | Zakukala zezulenka (17%)
Zakukala zezulenka sedňa na boře; zaplakala má panenka choďa po dvoře.

Bartoš 1901 / 1361 | Dež sem šíl vod milé (17%)
Dež sem šíl vod milé, klekání zvonile, žežulka na dubě zakukala; žežulka kukala, panenka plakala : Kýž sem ti, synečko, nepoznala! Dež sem šíl po rynko, slešél sem novinko, že bodó děvčata na vojno brat; jak sem to hoslešél, tak sem bél potěšen, že bodo s mó miló mašírovat.

Sušil 1962 | Zakukala zezulenka sedňa na jalovec (16%)
Zakukala zezulenka, sedňa na jalovec: Kerá žena muža bije, to není pěkná věc. Tři dni na něj kukala, jest a pit mu nedala. Kuku, kuku, safijenský kluku. Zavřela ho do posady, že se jí nekořil, prut na něho naměřila, aby se jí modlil.1) V kotle vodu vařila, ruce, líce pařila. Kuku, kuku, safijenský kluku. Má ženuško nejmilejší, já tě pěkně prosím, nedělej mně té potupy, já tě bíti musím. Nepřestala žehrati, nechtěla se podati, až on začal jí na zada hrati.2) A ta přemilá hra celú hodinu trvala, až její zádečka modrým kvítím prokvetala. A už já to dobře znám, že je muž nad ženú pán; už já dycky mu slovo dobré dám.3)

Sušil 0419 | Zakukala zezulenka z jalovca; (15%)
Zakukala zezulenka z jalovca; nedavajte mně, maměnko, chtět vdovca. Ja, co je ten starý vdovec drdlavý, co by moje modré oči plakaly.

Sušil 0957 | Za našimi humny zelená se (12%)
Za našimi humny zelená se, sedí tam zezulka, ozývá se.1) Já ju budu poslúchati, co ona mně bude povídati.2) Ona mně žaluje, že je zima, že můj milý chodí za jinýma. Dyž si chodí, nech si chodí, šak sa mu to kdysi všecko shodí.

Bartoš 1901 / 0634 | Holóbek vrká zezulka kuká (12%)
Holóbek vrká, zezulka kuká aj, v lese na buku. Co pak tam děláš, můj znejmilejší, v zeleným lesíku? Proč pak mě nechceš, proč nemiluješ? Proč ty mě nemáš rád? Proto že’s šelma, chodíš za jinéma pravdu ti povidám. Dé te mně šátek, šátek vešité, já ti jé veperu, abes měl čisté, dež pudeš k milé, dá-li Bůh v nedělu.

Bartoš 1901 / 0397 | (12%)
Na našé zahrádce zezulka kuká, na našé kadlátče sova yéská, sedléte koně, sedno si na ňé, pojedo k mé milé ješče dneska. Pověz mně, má milá, máš-li mě ráda, jesli mě úpřímně miluješ? Švarné synečko, já ti mám ráda, aj, so já ti věrná galánečka. Pověz mně, má milá, proč’s brzy stala, dež ješče měsíček nevešil? Já stala brzy, všecko mě mrzí, že’s k nám tak dlóho, synečko, nešil.