Sušil 0477 | Černá hora bíuý les

54 words

Sušil 0477 | Černá hora bíuý les (100%)
Černá hora, bíuý les, ej, černá hora, bíuý les, ej, kdo miuého viděu dnes? Kdo ho viděu, nech poví, nech mia huava nebolí. Kamarádka viděua, povědět mně nechceua. Kamarádko má miuá, nechaj ty ho a i já, nech sa šelma potúuá. Pomine ho túuání, pod okénkem stávání. Pomine ho aj tanec, nebude už muádenec.

Galko 1/418 | Ten prešpurský mýtný prepjeknú cerku (61%)
Ten prešpurský mýtny prepjeknú cerku má, ona nic nerobí, len v okénku sedá, prepjekne vyšíva, ešče krajší spíva. Její cichý huásek do Turek sa zdvíha, ten turecký baša po rinku chodzíva a mýtneho cerku on dycky posúcha. Zvony-li to zvoňá, lebo včeuy hučá? [: A to si mýtneho cerka pjekne spíva. :] Ten turecký baša cedulenku napsal, [: cedulenku napsal, do Prešpurku poslal. :] Ty, prešpurský mýtny, prepjeknú cerku máš, [: a ked mi ju nedáš, mjesto Prešpurk prehráš. :] Ten prešpurský mýtny cedulenku číta, [: cedulenku číta, tak si smutne vzdychá. :] Jeho pjekná cerka, ona sa ho pýta: Muj tacíčku miuý, co ste taký smutný, huava-li vás bolí, lebo život biuý? Mňa huava nebolí, ani život biuý, [: tebja sem zaprodau Turku pohanovi. :] Má stará mamičko, jaké prachy idú; [: ovce-li to ženú, lebo pro mňa jedú? :] Dojeli, prijeli první polajtári: [: Sedaj, mladá pani, ty mosíš ít s nami. :] Dojeli, prijeli druhí polajtári: [ : Ber sa, mladá pani, ty mosíš ít s nami. :] Och, ceruško moja, jaké ti šaty dám, [: lesli fáťolové, alebo doloman? :] Och, mamičko moja, nač by mi tam byui? [: Sak ja tam nebudem ani štvrt hodziny. :] Než by ja mjeua byt Turkyni nevjestú, [: ráči nech mňa v mori drobné ryby žerú. :] Ty morské rybičky, to sú mé družičky, [: ti morskí kaprové sú mojí družbové. :]

Galko 1/415 | Na Bíuych horách sadziu miuý (31%)
Na Bíuych horách sadziu miuý hrach, začaua mu jeho miuá, doňho chodzívat. Doňho chodzívat, úsky trhávat, a ked si ich natrhaua, domu sa braua. Sedua na lafku, horce puakaua: Bodaj bych ťa, šuhaj švarný, nebyua znaua! Dojeu z oraní, sedeu podla ní, vytaheu si bíuý šatek, utreu lička jí. Nepuač, má miuá, šak ty budeš má, až kukučka na Vánoce trikrát zakuká. Kukaj, kukučko, v suchem javore, obudz mi mého miuého, spí mi na dvore. Kukaj, kukučko, možeš kukaci, nech sa nam tá starodávna láska navráci.

Galko 1/426 | Kukučka kuká, zvysoka leta (30%)
Kukučka kuká, zvysoka léta pred naší na olší; ty myslíš, miuý, muj najmilejší, že sem ja najhorší. Ej, nejsem, nejsem, šáteček daj sem, nech ti ho operem, abys’ mjeu biuý, ked pujdeš k iným panenkám prez pole.

Sušil 0468 | Co sem sa nažaua (30%)
Co sem sa nažaua, taky navázaua, na miuého roli, až mia huava bolí! Nemíniu’s sa ženit, moheu’s nezačínat, mohli sa mně s tebú ludé nevysmívat. »Jestli to musí byt, že si ťa musím vzít, dyž na ťa pohlednu, dycky ťa budu bit.«

Smutný 29/104 | Oženiu sa po svéj vůli ale (30%)
Oženiu sa po svéj vůli, ale včil ho huava bolí

Bartoš 1901 / 0121 | Když ty půjdeš k nám (15%)
Když ty půjdeš k nám, nechodívaj sám, zavołaj si kamaráda, kerého já vidím ráda, přes zeľený háj. V zeľeném háji, na tě čekají, zabijú tě, můj synečku, zabijú tě pro cérečku, na samém kraji. Aj, nazabijú, nebojím já sa, mám šabľenku nabrúsenú, a na bočku pověsenú, vysekám já sa. Nevysekáš sa, ľebo je jich moc, [: nebudeš mět kdy povědět, :] miłá, dobrú noc.

Bartoš 1901 / 0904 | Kamarádko moja (14%)
Kamarádko moja, už sa’s ně vydała; ej, daj ti Pámbů ščestí v tem tvojém manžełství. Kamarádko moja, ej, už sa’s ně vydała, už ti nepomože cełá tvá rodina. Už ti ňepomožú bratrové i sestry, ej, už ty mosíš znášat ščeští i neščestí. V súsedovém dvoře veľké stádo husí; ej, tá jejich Anička od mamičky musí. Od svojí mamičky, také od tatíčka, ej, už jí včiľ pomine tá její zvůľička. V súsedovém dvoře veľké stádo kačen, ej, tá jejich Anička rozcházá sa s płačem. U mojéj mamičky dycky chľéb na stoľe, ej, u tvojéj, šohajku, néni ho v komoře. U mojéj mamičky pečené jeřábky, ej, u tvojéj mamičky hotové pohłavky.

Sušil 0756 | Pod hájíčkem zelená sa oves (13%)
Pod hájíčkem zelená sa oves; enom ty mně, má panenko, pověz. Jak já tobě, synku, mám pověděť, dyž tvé oči nechcú na mňa hleděť? Pod hajíčkem zelená sa víčka, jak odvykne děvča šohajíčka? Ja, odvykne, ale nevím, jak pak, bude chodiť pod okénko plakať. Pod okénko podle súsedovo, až uslyší slovo synečkovo. »Ne také sem kavalíry měla, na všecky sem brzo zapomněla.« A í na ťa, synku, zapomenu, půjdu podle, na ťa nepohlednu. Ztratila sem vyšívaný šátek, na něm bylo devadesát lásek. Škoda tebe, vyšívaný šátku, ztratila sem od synečka lásku. Už já lásky tejto nenabudu, dokad mia ty nožky nosiť budú. A už sa ta láska nenavrátí, co sa Morava dokola obrátí.

Erben 7/027 | Bude vojna bude (13%)
Bude vojna, bude, kdo tam na ni pojde? která má milého k sobě upřímného, ta naříkat bude. „A já mám milého k sobě upřímného: kdyby mně císař pán koníčka daroval, sedla bych na něho.“ „Co bys tam, má milá, co bys tam dělala?“ – „Prala bych košile, abys chodil bíle, to bych tam dělala.“ „Kde bys je, má milá, kde bys je máchala?“ – „V Dunaji je kámen, tam bych stála na něm, tam bych je máchala.“ „Kde bys je, má milá, kde bys je sušila?“ – „Na královském dvoře, na hedbávné šňůře, tam bych je sušila.“ „Kde bys je, má milá, kde bys je skládala?“ – „Na vraném koníčku, můj zlatý holečku, tam bych je skládala.“ „Vrať se, milá, domfi, poruč pánu Bohu: až sedum let mine, ta vojna pomine, potom si tě vemu.“ „Sedum let dochází, milý nepřichází: ach Bože, Bože můj! on mi tam zahynul, má radost přechází.“ U Dunaje stála, Dunaje se ptala: „Jsi-li tak hluboký, jako jsi široký?“ Dunaje se ptala. Do vody skočila, hned se potopila: „Ach Bože, Bože můj! nade mnou se smiluj, co jsem učinila!“ Její bílé nohy po písku šlapají; její bílé ruce, její bílé ruce břehu se chytají. Její černé vlasy Po vodě plávají; její modré oči, její modré oči k nebi se zdvihají. Sedum let minulo, milý z vojny jede: což jeho vraný kůň, což jeho vraný kůň pod ním tak těžce jde? „Což pak, můj koníčku, což mi tak těžce jdeš? zdali mne mladého jinocha švárného unesti nemůžeš?“ „Netíží tvé tělo, tíží mě tvá milá: která se pro tebe, která se pro tebe včera utopila.“ Milý se otočil, s koně dolů skočil, a svůj ostrý palaš, a svůj ostrý palaš v srdci si omočil. Nenašli se spolu na tom marném světě: nynčko jim na hrobě, nynčko jim na hrobě rozmarína květe.

Sušil 0376 | Vim ja zamek malovany (13%)
Vim ja zamek malovany, bystru vodu obehnany; v tem zamečku byla pani moravskeho malovani. Ta jedno diťatko měla, chůvěnku při něm držela, krasnějšu, ež byla sama, co s tym diťatkem spavala. A jak bylo po půlnoci, ditě počalo plakati; a chůvěnka tvrdo spala, diťatko plakať něchala. Jak to pani uslyšela, na tu chůvěnku běžela, hrozny poliček ji dala, ež se hned krvju oblila. A chůvěnka němeškala, k panu pověděť běžela: Naš pan tato, zla novina, naša pani mne pobila. Ciť, chůvěnko moja cnostna, budě temu jina pomsta. 1) Vzal pan pani za ručičku a vyved ju na světničku. Otevřel ji okenečko: Podiva] se, ma paničko; podivaj se do zahrady, jak tam kvitnu vinohrady! Panička okny hleděla, chůvěnka ju postrčila. To než na zem doletěla, v drobny prach se obratila. Vyrůstla tam jablunečka, to tej pani ze srdečka. Kdo z ni jabka trhať budě, ten pomsty Boži něujdě. Trhal jich pan s pacholatkem a chůvěnka s tim děťatkem. V tom se mračno postavilo a tu chůvěnku zabilo. 2)