Sušil 0604c | Debe mně tak belo

38 words

Sušil 0604c | Debe mně tak belo (100%)
Debe mně tak belo jak, senečko, tobě, kade bech chodila, zpívala bech sobě. Zpívám sobě, zpívám, veselo mně néní, dež já tade nemám svýho potěšení. Potěšení nemám, potěš mě Pan Bůh sám, potěš mě, slavíčku, v zeleném hájíčku.

Bartók III 1160b | Kade iďem sama tade vršok jama (51%)
Kade iďem sama, tade vršok jama

Smutný 12/031 | Kadě iděm tadě iděm něbojím sa (50%)
Kadě iděm, tadě iděm, něbojím sa

Sušil 0607f | Debe mně tak belo (37%)
Debe mně tak belo, jak mně belo vloni! Verostlo mně jabko na suché jabloni. Na suché jabloni, na suché halózce; včil mě tvá maměnka za nevěsto nesce. Vona za nevěsto a já jo za matku, večítala be mně, že já nemám statku. Já ho mám maličko, te ho nemáš toli. Ach, jak mě to srdce, jak mně vono bolí. Copak si te meslíš, že te seš doví co? Deť te seš jako já chodobnéch rodičo. Chodobnéch rodičo, voni nic nemajó, jen tebe, senečko, pro kráso chovajó. Pro kráso chovajó, pro velikó radosť, chodobné panence pro velikó žalosť. Už sem zapomněla na červenó růžo, na tebe, senečko, zapomnět nemůžo.

Bartoš 1901 / 0783 | Sluníčko jož záchází (35%)
Sluníčko jož záchází, měsíček vechází, má milá se prochází, já so ješče v práci; pospíším si s prácó svó, bech muhl se svó miló slovo promloviti. A dež belo na večír, šil sem po dědině, nemohl sem usnóti, pro bolesť v mém těle. Vohlídno se na kameň, má milá sedí na něm, smotně vzdychá sobě. A dež belo půl noce, šil sem po městečko, nemohl sem usnóti, bolelo mně všecko. Sleším zpívát slavíčka, že homřela děvečka a to pro synečka.

Bartoš 1901 / 0103e | Dež vojáček mašíruje (33%)
Dež vojáček mašíruje, své Nánynce přikazuje: habe se nevdávala, tři leta naň čekala, čekala, tři leta naň čekala. A dež belo v třetím roce, šla má milá ku potoce, šla má milá na trávo, do zelenýho hájo, do hájo, do zelenýho hájo. Přišil na ňo mesliveček, požádal jo vo věneček. Já věneček nesmím dat, já jé mosím zachovat, nesmím dat, já jé mosím zachovat. Než bech já věneček dala, rač bech do vodě skočila, do voděnke stodené, to synečko pro tebe, stodené, to synečko pro tebe.

Černík 1908 / 009 | Skládala som pieseň (33%)
Skladala som pieseň celú tuto jeseň, takovú malučkú, o teba, Janíčku. Lúbím ťa, šohajko, len tak potajomně, aby něvedzeli šetci ludzia o mně. Lúbím ťa, šohajko, nědám na sebja znac, by ťa belo haňba, kebys mňa něscel vzac. Mój vienek zelený za čo som ja dala, že som ja za tebja muža nědostala?

Sušil 2115 | Za našéma humnama (32%)
Za našéma humnama zabile tam hétmana, to máš, pane hétman, to máš, proč nás na to vojnu dáváš. Bela za ňé mša svatá, slóžile jo děvčata, to máš atd. Bele za ňé rekvie v Ořechově na pivě, to máš atd. Belo za ňé modlení za homnama ho trní, to máš atd.

Bartoš 1901 / 0264 | Ztratil syneček (32%)
Ztratil syneček, ztratil peříčko: kde pak te ho nandeš, můj šohajíčko? Líšenský dívke bele lakomý, sebrale peříčko, kde belo kerý. Ta jedna bela nélakoméší, sebrala peříčko, co nédrobňéší.

Bartoš 1901 / 0850 | Kadě ty hołúbka kráčała (30%)
[: Kadě ty, hołúbka, kráčała, :] ked si si pérka, złaté krídełka zmáčała? [: A já som kráčała po poľi :] mému myłému, najmyľejšímu na zdory. [: Odtrheł Janýčko žitný kłas, :] tak on privedeł svú najmyľejší k sebe zas. [: A ked do dverí už kráčała, :] zeľený výnek, złatý prsciének strhała. [: Tu ho, môj myłý, tu ho máš :] šak ty Janýčko, moje srdénko, o to hráš. [: Dvanást trúbačou trúbyło :] to sa téj našéj mładéj nevesce ľúbyło. [: Zahrajte, hudci, veseľe, :] nech sa tá naša mładá nevesta zasmeje.

Bartók III 1331a | Käďe k vám käďe k vám (28%)
Käďe k vám, käďe k vám dleučatá chodiť mám